Zlín - Jednoznačně nejzářivější hvězda letošního zlínského festivalu pro děti a mládež je teprve začínající herečka, čtrnáctiletá Dakota Blue Richardsová z Velké Británie.
Možná to vypovídá o skladbě hostů, ale taky o tom, že z té drobné dívky opravdu vyzařuje něco, díky čemu porazila deset tisíc konkurentek na hlavní roli ve výpravné fantasy Zlatý kompas. Se jménem, které působí jako marketingový produkt - Dakota je po letadle, Blue přezdívka otce z mládí - a světlou pletí plus jemně nazrzlými vlasy působí lehce nadpozemsky.
Na tiskovou konferenci přišla v doprovodu maminky oblečená jako britská guvernantka z 19. století, v upnutých černých šatech s límečkem a s vyčesaným drdolem. Do Zlína s ní přicestovala i soukromá učitelka, která ji dává několik lekcí denně.
Před natáčením Zlatého kompasu měla hereckou zkušenost jen z několika menších divadel a na konkurz se ani nemusela dostavit, kdyby náhodou pršelo - jinak by ji matka odmítla přivézt.
Na druhou stranu jí asi dala dobrou radu. Doporučila jí totiž, aby si nečesala vlasy a působila trochu ušmudlaně jako hrdinka románové předlohy. Dakota navíc okouzlila výběrovou komisi i tím, že všechny tři knihy ze série Zlatého kompasu četla; a její touhou nebylo stát se herečkou, ale prostě být dívkou Lyrou.
Což se splnilo a její výkon, při němž strávila na plátně většinu ze stotřináctiminutové stopáže, ocenila většina recenzentů.
Ani dnes Dakota nechce být do budoucna herečkou na plný úvazek, i když přesně neví, čím by chtěla jinak být. Pro přiznanou lenost prý ani nemá speciální koníčky. Rozhodně však nechce bydlet v L.A. a nepovažuje to za nevýhodu pro získání dalších rolí. V čemž se nemýlí.
Nedávno dotočila psychologický film o dívce, která se musí vyrovnat se smrtí sestry, v postprodukční fázi se nachází další fantasy The Secret of Moonacre.
Pořád je na ní znát ostýchavost ze světa showbyznysu - což se neprojevilo jen na oficiální konferenci, kde odpovídala na obligátní dotazy. I při rozhovoru pro Aktuálně.cz byla několikrát zaskočená.
A.cz: Nejsi naštvaná na Dakotu Fanningovou (Muž v ohni, Válka světů, Charlottina pavučinka), když spousta lidí zaměňuje vaše jména a vůbec si vás plete? Nechtěla by ses jmenovat raději Alabama, Minnesota, nebo třeba Boeing?
Je to fakt divné, že máme stejné jméno a teď se o nás mluví. Ale nežárlím na ni a nic s tím nenadělám. Navíc se mi moje jméno líbí.
A.cz: O konkurzu na Zlatý kompas se toho namluvilo hodně. Ale jak probíhalo natáčení? Kolik času jsi strávila v dekoracích, kolik v exteriéru a kolik před zeleným plátnem?
Já vlastně nikdy nebyla venku, všechno se odehrávalo buď v ateliéru před plátnem, nebo na chodbách univerzity v Oxfordu.
A.cz: Byl na place přítomný někdo, kdo mluvil ledního medvěda Ioreka Byrnisona, aby ti pomohl představit si tvora, který teprve vznikne na počítači?
Bylo to celé strašně divné. Měli jsme tam dva lidi. Jeden vodil loutku, která pak byla nahrazená počítačově, a druhý medvěda mluvil. Ta druhá osoba pak byla nahrazena při dabingem panem McKellenem. (pozn. Dakota zde výrazem "druhá osoba" taktně zamlčí, že původně obsazený Nonzo Alozie byl pak na přání producentů vyměněn za známějšího Iana McKellena.)
A.cz: Jaká byla Nicole Kidmanová coby tvoje protihráčka? Její postava na tebe vyvíjí silný emocionální nátlak. Nemusela se ti potom omlouvat po skončení jednotlivých záběrů?
Ona byla mezi záběry úžasně milá a já chápala, že při točení naostro jde jen o roli. I když se uměla proměnit hrozně rychle, během vteřiny, jen co zazněla klapka. Omluvila se mi jen jednou, když mě musela v jedné scéně chytit silně za zápěstí. Pak se ptala, jestli mi neublížila.
Každopádně mě toho hodně naučila. Například, že mám pokračovat, i když zapomenu text. Nedat na sobě nic znát a je dál, většinou to nikdo nepozná a často z toho vznikají ty nejlepší věci.
A.cz: Která scéna ve filmu pro tebe byla nejtěžší?
Té si nejspíš nikdo nevšimne, jedná se asi o třívteřinový záběr, kdy jedeme s Nicol - paní Coulterovou - v kočáře. V té scéně není vůbec nic reálného, všechno je dodáno uměle, ale já jsem se musela „dívat z okénka" a žasnout.
A.cz: Film má otevřený konec. Bude nějaké pokračování - už vzhledem k tomu, že knihy jsou tři? Tržby snímku ale nebyly velké: v Americe pod 100 milionů, celkem něco přes 300.
Šance tu je. Já mám smlouvu na další díly, ale momentálně není nic rozhodnuto. A jsem asi ta poslední osoba, která by věděla něco o tom, že se bude točit dál.
A.cz: Cos říkala na kontroverze okolo Zlatého kompasu, které se týkaly jeho proticírkevního naladění?
Nejsem věřící, takže je pro mě těžké k tomu něco říkat. Myslím ale, že tam lidé zbytečně hledají něco delikátního. Film je především o Lyře, vývoji její postavy. Oproti knize tam jsou potlačené a vypuštěné některé pasáže. Ale samozřejmě lidé tam vidí různé věci.
A.cz: Bylo pro tebe jako čistokrevnou Britku na filmu, který dělal americký režisér a producenti, něco, co narušovalo britského ducha a atmosféru předlohy?
Byla toho spousta, už si ani nevzpomínám, co všechno. Ale hlavně asi konec, ten je velmi americký. (pozn. Maminka vzadu hlasitě přikyvuje.)
A.cz: Jaký je tvůj vztah k ostatním fantasy? Máš mezi současnými velkofilmy nějakého favorita?
Já mám ráda fantasy obecně. Takže se mi líbí všechno, Pán prstenů, Harry Potter a hlavně Narnia.
A.cz: To je dost neobvyklé, většinou lidé porovnávají jednotlivé tituly mezi sebou a jedni zatracují druhé.
Ty filmy i knihy jsou tak odlišné, že se ani nedají moc porovnávat - a ani nechápu, proč to lidé dělají. Nevím, co mě zaujalo nejvíc na Narnii, asi postavičky bobrů, ti jsou hrozně zábavní a roztomilí.
A.cz: Jaké jiné filmy máš ještě ráda?
Těch je spousta, ani je nedokážu jen tak najednou vyjmenovat. Hlavně japonské anime a potom muzikály. Moulin Rouge!, Chicago a Rocky Horror Picture Show.
A.cz: Nejsi náhodou moc malá na to, aby ses koukala na filmy jako je Rocky Horror Picture Show, plný sexu, nahoty, lascivních narážek, kanibalismu a transvestitů?
No, jsem… (Zrudne, kroutí se a dívá se omluvně na maminku sedící vzadu.)
A.cz: Mohla bys říct něco o svém novém filmu, který natáčíte s Gaborem Csupem, režisérem Mostu do země Terabithia?
Je to zase fantasy adaptace, ale temnější než Zlatý kompas - i když ne až tak jako třeba Faunův labyrint. Příběh vypráví o dívce, která je sirotek a žije s podivínským strýčkem. Postupně zjistí, že je princezna z jiného světa s tajným úkolem. Víc bych říkat neměla.
