Už kvůli němému setkání Alžběty s jelenem.
Je srpen 1997. K moci v Británii nastupuje Tony Blair a tragicky umírá princezna Diana. Miliony Britů po ní truchlí, zatímco královská rodina se zabední na venkovském sídle a odmítá cokoli říct. Až pod hrozbou zhroucení monarchie vyhoví královna Alžběta II Tonymu Blairovi, vyjádří veřejně bolest nad smrtí Diany a vypraví královský pohřeb.
Režisér Stephen Frears zvedl hlavu od Špíny Londýna a pohlédl na samý vrchol ostrovní pyramidy, která se v ten okamžik začala drolit. Scenárista Peter Morgan mu dodal jako základ dobré dialogy osvětlující pohnutky i chování hráčů té královské partie. A Frears nechal herce, aby s těmi výstižnými, chytlavými i vtipnými replikami pracovali.
Využila toho hlavně Helen Mirrenová a díky ní je film ze všeho nejvíc mistrovským portrétem Alžběty II. Není divu, že Mirrenová je hlavní favoritkou oscarového klání. Pomocí drobných gest a úkonů představuje britskou panovnici coby opuštěnou stárnoucí ženu, která lpí na tradicích a zvycích.
Skrze její životný a životní výkon se dostáváme i k náhledu do britské politiky; a přes poznání, že i v nejvyšších britských funkcích jsou jen lidé, až k otázce po smyslu konzervativních tradic.
Takovou tradicí je nejvíc sama monarchie a Alžběta za žádnou cenu není ochotna důstojnou instituci narušit. Pak ale přijde startovní moment, Dianina smrt, a film zaznamenává boje Alžběty o zachování hodnot tváří v tvář měnící se současnosti.
Královna se tváří, jako by se nic nedělo - chodí na procházky se psy, vnuky vysílá na lov a pořádá pikniky na venkovském sídle. Přitom neskrývá odstup vůči Dianě a váhá, zda ji považovat za člena královské rodiny. Mrtvá Diana je ještě nesnesitelnější než živá, zazní tu.
Alžběta se přiklání k privátnímu pohřbu namísto státního a nechápe nálady lidu, který od bulváru chytil záchvat celebritózních emocí. Ten boj je ovšem předem prohraný: mediální tlak, davová hysterie veřejnosti se stupňuje a Alžběta musí ustoupit, aby nakonec neohrozila samu monarchii.
Dokreslující autentické záběry z doby, kdy Británie "princeznu lidských srdcí" oplakávala, s odstupem deseti let připomínají spíš než upřímný smutek definitivní nástup vlády mediálních obrazů, které na hlavu porážejí vládu odvozenou od rodové linie.
Stejně tak je ohrožením pro královnu - i pro to, co ztělesňuje - nástup Tonyho Blaira, který film paralelně sleduje. A královna mu to s ironií i cynismem jako oblíbenými zbraněmi aristokratů dává sežrat. Jste můj desátý ministerský předseda. První byl samozřejmě Winston Churchill, řekne upjatě a sarkasticky při prvním setkání; ještě než mu blahosklonně ukáže, jak spustit jadernou válku.
Alžbětino upjaté trvání na starých rituálech může působit směšně a staromódně - jako když před ní Blair musí pokleknout a požádat ji o jmenování. Ale ten okamžik je současně boj o zhroucení pravidel, které by znamenalo i konec jejího světa.
Veselý plebejec Blair je tu ovšem trochu problematicky vylíčen jako pozitivní hrdina, který chce pro panovnici jen to nejlepší. Zatímco ve skutečnosti protřelý mediální taktik bojoval spíš za sebe, tady vypadá jako spasitel a zachránce monarchie i Alžběty.
Uměřený, formálně zdrženlivý film se do královny nenaváží ani jí nenadržuje; jen předkládá otázky. Základní konflikt vyvažují vtipné i sarkastické hlášky, které královna trousí hlavně na adresu Diany a Blaira. Herci se svým reálným předobrazům podobají, jen Cherie Blairová je vykreslena až na hranici karikatury coby hyperaktivní i nekonvenční ženuška, která si o Alžbětě myslí své.
Portrét panovnice/staré ženy připravené o základní jistoty dokresluje až magický motiv jelena. S ním se Alžběta setká, když havaruje s autem uprostřed řeky a opuštěná stojí v proudu vody. Symbolický okamžik patří mezi momenty, na které se nezapomíná. Ale nejen kvůli němu je Královna jednou z největších filmových událostí sezony.
Královna (The Queen), Velká Británie/Francie/Itálie 2006. scénář Peter Morgan, režie Stephen Frears, kamera Affonso Beato, hudba Alexandre Desplat, hrají Helen Mirrenová, Michael Sheen, James Cromwell, Alex Jennings, Sylvia Syms a další. 97 minut, distribuce SPI.
