Recenze - Je skoro zázrak, že v českých podmínkách vznikl 3D animovaný celovečerní film - to přiznává Kozímu příběhu většina recenzentů. U bodů za prvenství a za to, že ho parta nadšenců dokázala vyrobit v podstatě na koleně, ale bohužel většina pozitiv končí.
Je přitom paradoxní, že to nejtěžší zvládá Kozí příběh vlastně nejlíp. Tedy ne že by v něm všechno šlo jako na drátku jako v nejnovějších hollywoodských animácích z Pixaru. Kozí příběh vizuálně připomíná spíše sedm let starého prvního Shreka, navíc v průběhu práce autorům došlo, že celovečerní stopáž je nad jejich síly.
V prvním plánu ještě všechny ty animované ručičky a kozí chlupy udrželi v rukou; v druhém není žádnou výjimkou, když sem tam nějaká končetina či celý její držitel zabloudí, kam by neměl, nebo se prolne s vedlejším tělem.
Celky budí dojem počítačových her, jimiž se toporně pohybují malincí hrdinové. S tím rozdílem, že dramatické akce je v Kozím příběhu pomálu, a tak celé to pinožení vede trochu odnikud nikam. Ale najde se i několik akčnějších scén, které především zásluhou střihu působí dynamicky - třeba spadlé lešení na stavbě Karlova mostu.
Že film animovaly zlaté české ručičky, ovšem diváka-vlastence občas obměkčí, aby na nedokonalosti v obraze nepohlížel tak příkře. A vlastně lze ocenit snahu o ucelený vizuální styl, který v mnohém vychází z klasiků české animace v čele s Jiřím Trnkou.
Svébytný svět se - byť trochu primitivně a doslovně - snaží odrážet českou hospodskou kulturu. Je zabydlený spoustou prolitých piv i pohledy do hlubokých výstřihů, svorně tu pochlastávají služebníci pekla se zvířaty s chasníky. Poživačnost hrdinů se projevuje i zálibou ve vybírání soplů z nosu, o močení na veřejnosti nemluvě.
Horší je to s nedokonalostí obsahu. Tvůrci se pokusili v jediný příběh poskládat několik pověstí staré Prahy. Sem se svou kozou přijíždí venkovan Kuba na stavbu Karlova mostu a zároveň přichází chudý student Matěj, který se ubytuje ve Faustově domě.
Oba se pak sejdou u mistra Hanuše, který právě instaluje staroměstský orloj. Kuba mezitím pokouší štěstí u dívky Mácy, zatímco Matěj se zaplete s ďáblem. Ulicemi se kutálí chlupatý duch a projíždí ohnivé spřežení, v místním hostinci si podávají dveře ďábel s kostlivcem, na radnici spřádají plány lakotní konšelé, v kostele hřímá nenažraný kněz s frňákem zvícím bradavičnaté tykve a od popravčího špalku se směje gorilovský kat Mydlář.
Kdyby tvůrci morbidně hravou stylizaci dotáhli, přenesli i do dialogů a líp využili, mohla být výsledkem vcelku vtipná, středověce temná pohádka ve stylu Burtonovy Mrtvé nevěsty - tedy v ideálním případě.
Jenže tady se nabízí mravoličné vyprávění o tom, že s čerty nejsou žerty, a magicky děsivá atmosféra noční Prahy nachází odezvu jen ve výstupech toho chlupatého ducha, kterého si Tománkovo studio vetklo i do své "pixarovsky hravé" úvodní znělky. Dlouhý jazyk pořád vyplazuje nejspíše proto, aby to bylo vtipné.
Většina fórů ovšem vyjde naprázdno a v tomto zásadním ohledu zůstává Kozí příběh na hony vzdálen od dotažené komiky zámořských animovaných hitů. Když už utrousí nějaký vtip, neumí ho načasovat, také vizuálních gagů tu je mnohem méně než v hollywoodských filmech.
Filmu neprospívá ani komunální satira o obžerném knězi kázajícím proti obžerství a mechanické lineární vyprávění, kdy je třeba zaznamenat každé ráno pod orlojem, každé ranní zakokrhání i každou Matějovu noc u Fausta.
Pak není čas na jiné věci a řada motivů zmizí z děje záhy poté, co byly do příběhu zakomponovány. V úvodu film ještě vcelku svižně pádí, ale s postupujícím dějem se objevuje čím dál více smrtících trhlin a ke konci už přes krátkou stopáž působí hodně zdlouhavě.
Ani charaktery postav nejsou prokreslené natolik, aby působily životně; i tím připomínají spíše figurky z počítačových her, které jdou tam, kam je pošlou jejich vlastníci. Nemluvě o tom, jaký vzhled pro jejich misi zvolili.
Výtvarná stylizace postav je nejvýraznější, ale i nejproblematičtější položkou Kozího příběhu. Při modelování přebujelých ňader dívky Mácy se animátoři vyřádili - ovšem výsledkem je animovaná Dolly Buster, která své poprsí využívá jako cestovní zavazadlo pro přepravu hřebíků a působí spíše děsivě než eroticky.
Trochu zvláštně - minimálně na film pro děti - působí zoofilní prvky ve vztahu Kuby a jeho kozy, která ho tajně miluje a hlasem Jiřího Lábuse na něj žárlí, když může chasník oči nechat ve výstřihu dívky Mácy. O dalších sexuálních narážkách nemluvě.
Člověk si v té chvíli nemůže nepředstavit ujetou partičku plnou týpků jako ze seriálu IT Crowd. Dlouhé dny před monitorem počítače (a že jich v tomto případě bylo požehnaně) tráví kromě práce na Kozím příběhu plkáním o počítačích, ženách, sexu nebo onanii a nějak se to dostalo i do filmu.
Divákovi je vlastně trochu líto, že jistě sympatičtí hoši své snažení napřeli tak pomotaným směrem. Výsledkem je snímek, kterému navždy patří prvenství v oblasti české 3D animace. Ničím jiným se ale asi do dějin nezapíše; pomineme-li asi nepřekonatelný rekord největších ňader českého filmu.
Kozí příběh - Pověsti staré Prahy, ČR 2008. Scénář Jan Tománek, David Sláma, režie Jan Tománek, výtvarná spolurealizace Roman Kudláček, nadabovali Jiří Lábus, Matěj Hádek, Mahulena Bočanová a další. 80 minut. Distribuce Bontonfilm. Premiéra 16. října 2008.
