Recenze - Diktatura v dnešním Německu už není možná, namítá jeden z hrdinů filmu Náš vůdce. Snímek ale pádně dokazuje, že nebezpečí diktatury není tak vzdálené, jak bychom si 60 let po skončení druhé světové války mohli myslet.
Zahajovací titul letošních Dnů evropského filmu se stal záhy po premiéře na festivalu v Sundance jedním z nejnavštěvovanějších snímků v domácím Německu - za měsíc ho vidělo v kinech 1,5 milionu diváků.
V kontextu současné návštěvnosti českých kin je poučné se vzdělat, jaké filmy jsou úspěšné u sousedů.
Náš vůdce vychází z psychologického experimentu, který se odehrál v Kalifornii v 60. letech. Jen byl přenesen do současnosti a na jednu obyčejnou německou střední školu.
V rámci výuky o různých formách vládnutí se učitel Wenger rozhodne své třídě během jediného týdne vštípit, co je to autokracie. Jeho škola hrou sestává z tvrdé disciplíny, ke které postupně přidává další metody - zavedení uniforem, pravidel, řádů a nařízení i vytvoření názvu Vlna (Die Welle).
Studenti přistupují k netradiční formě výuky různě. Menšina nespokojenců volajících po svobodě třídu opouští, a stává se tak reálnou opozicí státečku. Naopak se najde i několik jedinců, kteří jsou za nový řád ochotni bojovat všemi prostředky. V jejich čele stojí podivný Tim - s novým řádem se identifikuje natolik, že tragický konec je neodvratný.
Finále je to samozřejmě očekávatelné, stejně jako je poněkud modelově rozvržený příběh. Ani téma vlastně není nijak nové, stačí vzpomenout na podobného a filmově zajímavějšího Pána much.
Přes to všechno ale film zaujme silou výpovědi a zároveň jako polemika o liberální výchově, která se v době s nároky absolutní svobody stala téměř normou. Je zajímavé sledovat, jak studenti reagují na zavedení pravidel: většina je vlastně nadšena, že ve třídě (a v jejich životech) konečně vládne pořádek a ne chaos; že se tu nastolila "sice tvrdá, ale spravedlivá" pravidla.
Typově jsou v tomto experimentu vystavěné i postavy: od zamilované dvojice rozdělené svou ideologií přes vůdkyně opozice až k odpudivé postavě Tima - nadšeného bojovníka, který je ochoten svému učiteli sloužit a spálí všechny své teplákovky Nike jen proto, aby se mohl obléknout do uniformy.
Ale i ostatní studenti působí až mrazivě, jak nadšeně (až na výjimky) nový řád přijímají; jak se kvůli pořádku vzdali svobody a možnosti rozhodovat o sobě. Liberální výchova se tak paradoxně obrací proti liberálům - děti při experimentu dávají jednoznačně přednost disciplíně před svobodou.
Pozadí vědeckého experimentu dodává snímku přesah k obecné výpovědi o zakódované svůdnosti silné ruky. Tak si můžeme vykládat i původní název - jako vlnu, která se vzedme a šíří.
Český název akcentuje spíš aktuální vyznění - jasné a časově ukotvené varování před návraty tužeb po autokratických formách vlád. Wengerova úderná jednotka Vlna (Die Welle) se ostatně inspiruje metodologií nacismu.
Film je koneckonců natočen "na míru" právě současné mladé generaci, o ní i pro ni. Vlnu propagují její účastníci na zdánlivě nevinných večírcích, město oblepí a osprejují symboly svého hnutí a s radostí se kvůli uniformám vzdají módního oblečení.
Rušivě působí jen přílišná didaktičnost a sklon filmu k nerafinovaným vyprávěcím postupům - snad ve snaze, aby nebezpečnost experimentu pochopili i ti nejzaostalejší žáčci.
Náš vůdce (Die Welle), Německo 2008. Režie Dennis Gansel, scénář Dennis Gansel, Peter Thorwarth podle knihy Todda Strassera, kamera: Torsten Breuer, hrají: Jürgen Vogel, Frederic Lau, Max Riemelt, Jennifer Ulrich, Christiane Paul, Elyas M'Barek a další. 110 minut, distribuce SPI. Česká premiéra 1. května 2008.
