Klára Issová: Chci dítě, ale bojím se seznámit

wzz
26. 4. 2007 15:30
Shooting Star přivezla na Finále Grandhotel
Grandhotel - Klára Issová jako Ilja
Grandhotel - Klára Issová jako Ilja | Foto: Bontonfilm

Rozhovor - Plzeň žije filmem. Projekce střídá projekci, delegace tvůrců delegaci. Snímek Grandhotel přijela prezentovat spolu s producentem Kryštofem Muchou a režisérem Davidem Ondříčkem i představitelka hlavní ženské role Klára Issová.

Na plátně se  objeví zase v září, kdy bude mít premiéru snímek Jana Hřebejka Medvídek, v němž ztvárnila plachou dívku Emu.

Na festival jste přijela jako členka delegace ke  Grandhotelu, ale objevila jste se i v dalším soutěžním snímku Pravidla lži. Kterému byste více přála vítězství?
Určitě oběma. Ani jednomu nebudu nijak ubírat, jsem součástí obou.

V Grandhotelu jste ztvárnila hlavní roli, takže pouto bude přece jen silnější
Přece jen už to ale bude nějaký pátek, co jsme Pravidla lži i Grandhotel dotočili. Točilo se stejný rok, stejné prázdniny. Ale je pravda, že s Grandhotelem jsem víc ztotožněná, asi mi byl bližší. Během těch dvou natáčecích měsíců jsme na Ještědu žili jako jedna velká rodina a dál jsme v kontaktu. Grandhotel je docela úspěšný na festivalech, takže společně cestujeme.

Na slavném Berlinale jste dostala ocenění Shooting Stars pro nadějné mladé herce. Změnilo se pro vás od té doby něco?
Zatím ne, ale určitě to byla úžasná zkušenost. Jsem hrozně šťastná, že jsem tam mohla být a zařadit se k dalším českým herečkám a hercům, kteří už Česko  zastupovali. Akce měla letos desáté výročí, takže se za tu dobu stala poměrně prestižní záležitostí, vybudovala si obrovské renomé.  Kontakty se vytvářejí

Foto: Aktuálně.cz

Takže vám to pomůže směrem k zahraničí?
Myslím, že to začíná fungovat, ï když konkrétní odezvy zatím nejsou. Ocenění Shooting Stars dostanete na celý rok. Nekončí to udělením, ale pokračuje ježděním po festivalech. Teď mám pozvání do Irska, pak do Polska. Jako Shooting Stars jedeme i takové turné. Těším se, že se zase setkám s herci, které jsem poznala v Berlíně.

A na podzim se objevíte v Hřebejkově Medvídkovi. Jaká je vaše postava?
Mám moc zajímavou roli, ta dívka se jmenuje Ema a trpí psychickou poruchou. Nechtěli jsme jí přisuzovat konkrétní nemoc, ale domluvili jsme se, že ta dívka je velice stydlivá, uzavřená. Bojí se sama vycházet ven, seznámit se s cizími lidmi; a to doslova. Drží se jen v kruhu nejbližších. Zároveň je to ale mladá žena, která touží po miminku. Na film se moc těším; jsem zvědavá, jak dopadne.

Hřebejk má své stálé herce.  Co to znamená pro natáčení, že se navzájem dobře znají?
I já ho znám dlouho, znám i jeho práci.  Honzu jsem potkala asi před sedmi osmi lety, kdy mi dal první divadelní nabídku v životě - což je dost netradiční na filmového režiséra.

A  jak to tedy na place probíhá?
Honza je zvyklý improvizovat; čekat, co se stane. Tak to bylo i na divadle. Člověk zakopne, něco mu upadne - a takovouhle náhodou může něco vzniknout. Podobně probíhalo i natáčení. Ráno jsme se sešli, řekli si, o čem scéna je, a každý přispěl za svou postavu, kterou dobře znal. Vzniká tak něco nového, co ve scénáři nebylo.

 

Právě se děje

Další zprávy