Praha - Kina jsou zaplavená pirátománií, ale jedno z nich nabízí i o něco netradičnější zážitek. V pražském Světozoru se od úterý promítá Kinoautomat, čtyřicet let starý první interaktivní film světa.
Přitom mají oba společný původ, vznikly jako pouťová atrakce: Piráti vzešli z tematického parku v Disneylandu, Kinoautomat coby hlavní číslo československého pavilonu na Světové výstavě Expo v roce 1967.
Kinoautomat stejně jako Piráti není typem filmu, který by diváky nutil k zamyšlení. Prostá situační komedie je ozvláštněná právě dráždivou interaktivností. Se sarkasmem sobě vlastním si ostatně hlavní scenárista Pavel Juráček tehdy do svého Deníku napsal: "Jirka Bauer s Činčerou mě upozornili, že se jedná o "lidový" program určený pro zábavu průměrných Američanů a Kanaďanů, což jsou blbečci, před nimiž je každý František Novák s rodinou gigantem mysli."
Ale zatímco Jack Sparrow hýří efekty a barvami, Kinoautomat se spokojí s málem: diváky u vstupu do sálu vybaví hlasovacími ovladači, kterými v osmi klíčových okamžicích mohou ovlivnit, jak se bude děj na plátně vyvíjet dál.
Příběh se točí kolem obyvatel jednoho pražského domu. Hrdinou je pan Novák v podání Miroslava Horníčka. Jeho sousedka se i jeho vinou ocitla polonahá na chodbě a žádá po něm úkryt.
Vpustí ji pan Novák do bytu? Co na to řekne jeho navrátivší se manželka a sousedčin manžel v podání Josefa Somra? Jak do děje zasáhnou další sousedé - majitel psa Césara v podání Miroslava Macháčka a rozverná důchodkyně? A co na to věčně dýmající vrátný Jiřího Libíčka?
Děj příliš popisovat nelze - každá projekce je unikátní a od začátku ke konci spěje trochu jiným způsobem. Pvrvním zlomovým momentem, který můžou diváci ovlivnit, je Novákovo rozhodnutí vpustit či nevpustit sousedku do bytu. Všechny varianty mají samozřejmě společný rámec, požár domu - film sleduje, jak k němu hrdinové dospěli.
Scénář je prostý, ale účinný a vyzdobený řadou vizuálních i situačních gagů. Spolupracovali na něm kromě Juráčka i Ján Roháč, Vladimír Svitáček, Radúz Činčera i Miroslav Horníček.
Úterní premiéru si Kinoautomat odbyl s Eduardem Hrubešem, jediným žijícím původním moderátorem. Starší generací oblíbený průvodce pořadem Neváhej a toč úlohu svižného zprostředkovatele mezi plátnem a diváky nezvládá dokonale, jeho poněkud prostoduchý humor se s mladým publikem spíš míjí. O mnoho lépe drží party v rukou herci mladší generace - Tomáš Matonoha a hlavně Josef Polášek.
Každopádně i po čtyřiceti letech Kinoautomat pořád okouzluje tím, jak z diváků lákavě činí spoluautory. Ve spojení s černobílým filmem je navíc lidštější a důvěrnější než vymydlené reality show simulující všemocnost diváků.
S plodným kinematografickým obdobím české nové vlny nemá sice tolik společného, ale i tak funguje coby vzpomínka na "kreativní" 60. léta. Obstojí i jako retro, když v dlouhé automobilové honičce ukazuje Prahu své doby a jako svérázná atrakce rozhodně stojí za vidění.
Jen se divákům zasteskne, když je nutné ovladače při odchodu odevzdat. V tom je možná Kinoautomat nejaktuálnější.
