V životě mám z lecčehos strach, ve filmu z ničeho, srovnala Mooreová na sobotní tiskové konferenci karlovarského festivalu. Zúčastnila se jí spolu s manželem Bartem Freundlichem, který režíroval film Po svatbě. V něm Julianne Mooreová ztvárnila jednu z hlavních rolí, projekcí snímku včera festival začal.
"Také jsme ho spolu produkovali, založili jsme společnost a chystáme toho v budoucnu víc," vysvětlila dnes rozesmátá a veselá čerstvá držitelka karlovarského Křišťálového glóbu. Včera jí ho na slavnostním ceremoniálu předal prezident festivalu Jiří Bartoška.
Dnes Moroeová vysvětlila, že k založení producentské společnosti ji vedla změna ve filmovém průmyslu. "Filmařská scéna se za poslední léta pro herce výrazně změnila ohledně příležitostí. Pokud si to neprodukujete sami, nemáte, jak se dostat k zajímavým tématům."
V případě spolupráce s životním partnerem Bartem Freundlichem je podle ní práce vzrušující. Někdy je v ní napětí mezi tím, co napsal scenárista a co sama vnímá jako herečka. "Ráda vyhledávám materiál nejen pro sebe, ale také pro další lidi," popisuje Mooreová.
Spolupráce mezi manželi
Bart Freundlich si spolupráci s manželkou pochvaluje po několika stránkách. "Protože má tak zvláštní talent a je to výjimečná herečka, získáváte pocit, že jako režisér máte pro danou roli tu nejlepší osobu. A vždycky cítím, jak scenárista ve mně umí s Julianne komunikovat, a vím, že ona k tomu přidá věci, které já nejsem schopen vidět," líčí.
Ve filmovém průmyslu kvůli cestování rodiny často bývají odloučené. My můžeme být všichni spolu, dodal Freundlich.
S Mooreovou jsou manželi 23 let a mají dvě děti - dcera včera seděla ve Velkém sále hotelu Thermal, když její matka přebírala cenu. "Prožít to s ní byl nádherný zážitek. I možnost být na festivalu, kterému tolik záleží na filmu, na tom, co prožíváme jako lidské bytosti a jak se to projevuje ve filmu," komentuje Mooreová, jejíž sedmnáctiletá dcera při natáčení titulu Po svatbě dělala asistentku produkce.
Mooreová častokrát točila s evropskými režiséry. Na dotaz novinářů, zda vnímá rozdíl mezi evropskou a americkou kinematografií, uvedla, že větší rozdíl cítí mezi tvorbou komerční a nezávislým autorským filmem. "Nejlepší zkušenosti jako herečka jsem měla s lidmi, kteří točí osobnější filmy. I na festivaly přicházíme kvůli takovým filmům, které odrážejí to, co prožíváme v rodině, jak vnímáme svět kolem sebe," odpovídá.
Film je podle osmapadesátileté herečky jednou z cest, jak překonávat nepochopení, pocítit jistou kulturní empatii, která lidem z různých zemí dnes možná chybí, dí Mooreová. Připomíná, jak je důležité vyprávět příběhy a nezapomínat historii.
Vzpomínky na Berlín
Herečka také vzpomíná, jak prožívala chvíle, kdy se ve východní Evropě koncem 80. let minulého století hroutil komunistický režim. O něm věděla zřejmě víc než jiné hollywoodské hvězdy.
"Chodila jsem v Německu ve Frankfurtu na střední školu, otec velmi bojoval proti studené válce, jsem z vojenské rodiny. V USA jsme měli k tehdejší situaci v Evropě daleko, ale já jsem žila v zemi, kde byla hodně střežená hranice," objasňuje Mooreová, která do Západního Berlína poprvé jela jako osmnáctiletá.
"Zaujalo mě, že to mělo být západní území, ale bylo obklopené zdí. Když jsem později už při návštěvě festivalu v Berlíně viděla (hraniční přechod v rozděleném Berlíně) Checkpoint Charlie, šokovalo mě to. Uvědomila jsem si, jaké to bylo. Když je něco fyzicky daleko, je opravdu těžké projevit empatii, ale jeden ze způsobů je pochopit to přes film," dodává.
Julianne Mooreová v sobotu večer v karlovarském divadle uvede film Otisky prstů, komedii o komplikovaných rodinných vazbách. Jako svůj debut ji roku 1997 natočil hereččin dnešní manžel Bart Freundlich. Při té příležitosti se seznámili a od té doby Mooreová v jeho snímcích účinkuje pravidelně.
"Při natáčení Otisků prstů jsem se dozvěděl, že každý herec vyžaduje jiný přístup, aby podal ten nejlepší výkon. Myslím, že dnes patří najímání těch správných lidí k mým silným stránkám," vzpomíná Bart Freundlich na svůj debut.
Cesta ke slávě
Velkou filmovou kariéru Julianne Mooreové otevřela role v thrilleru Uprchlík z roku 1993. Hrála v mnoha obecně populárních filmech, ale také v divácky náročnějších snímcích jako třeba Hodiny, Magnolie nebo Hranice lásky, jež jí vynesly ocenění.
Mooreová je držitelkou Oscara, pětkrát byla na tuto cenu navržena. Nominaci proměnila až za roli ženy trpící Parkinsonovou chorobou ve filmu Pořád jsem to já z roku 2014. Je také držitelkou tří Zlatých glóbů, mimo jiné za hlavní roli v témže dramatu, a šesti nominací na tuto cenu.
Zahajovací film letošního karlovarského festivalu Po svatbě, který měl premiéru na americké přehlídce nezávislé kinematografie Sundance, vypráví o osudovém setkání dvou žen, které ovlivní i jejich blízké.
Film pojednává o Američance Isabel, která v Kalkatě provozuje sirotčinec závislý na darech. Ve chvíli, kdy peníze začnou docházet, přichází zpráva od anonymního sponzora, jenž chce věnovat vysokou částku - ale jen pod podmínkou, že Isabel osobně přijede do New Yorku.
Tajemným dárcem je Theresa, majitelka mediálního koncernu, jež má zdánlivě bezchybný profesní i rodinný život.
Důmyslné drama plné nečekaných zvratů vzniklo v režii Barta Freundlicha na motivy stejnojmenného dánského snímku režisérky Susanne Bierové z roku 2006.
Zatímco ta původní verzi Po svatbě natočila se dvěma protagonisty, v nynější verzi excelují herečky - Julianne Mooreová a Michelle Williamsová. Ve filmu účinkuje též Billy Crudup, který do Karlových Varů letos rovněž přijel.
"V tom filmu nejsou hrdinové a padouši, všichni mají chyby," vzpomíná na předlohu Susanne Bierové režisér nynější verze Bart Freundlich.
"Filmaři často určují, co má být ve filmu ta správná cesta. Ale každá z těchto postav si myslí, že udělala ta správná rozhodnutí. Film ukazuje, jaký život si lidi vytváří skrze své vztahy," uzavírá Julianne Mooreová.
Sestřih z pátečního zahájení festivalu ve Varech
