Los Angeles - V roce 2004 se rozhodla, že se bude víc věnovat svým třem dětem. Od té doby jen dabovala nebo se objevila v menších rolích - jako v roce 2007 v Soukromé válce pana Wilsona.
Nyní se největší ženská filmová hvězda 90. let, již nikdo nepřekonal ani v tomto desetiletí, vrací s velkou slávou ve snímku Duplicity. Do amerických kin přišel před víkendem a do Česka se dostane 7. května jako Dvojí hra.
Jednačtyřicetiletá Robertsová nikdy nehrála ve výrazných milostných scénách a nesvlékala se před kamerou. V Duplicity dosavadní pravidlo porušila a po boku Cliwea Owena si to zopakuje hned několikrát.
Příběh o dvou bývalých špionech CIA a MI-6, kteří jsou nyní zaměstnaní u konkurenčních farmaceutických firem, jež se snaží trumfnout jedna druhou revoluční inovací, je vyprávěn zběsilým způsobem, v němž se přenášíme střihově časem tam a zpátky a před námi se znovu přehrávají tytéž scény. Oba špióni v sobě totiž v dřívějších časech nalezli zalíbení a nyní spolu opět hrají hru na kočku a myš.
Pro mnoho diváků a recenzentů je proto obtížné určit, co přesně je Duplicity za žánr. Flirtovní romantická komedie, či seriózní špionážní drama?
Scenárista a režisér Tony Gildou se do světa kinematografie uvedl především jako scenárista filmů o Jasonu Bourneovi a režijně debutoval v roce 2007 thrillerem Michael Clayton, jenž se odehrával v právnickém prostředí.
Tentokrát se veze i na vlně elegantních stylových snímků jako jsou Dannyho parťáci od Stevena Soderbergha, Švindlíři od Ridleyho Scotta či Nesnesitelná krutost od bratří Coenů. Natáčelo se v New Yorku, Římě a na Bahamách a scény se záměrně opájejí luxusem a exotikou.
Duplicity podle prvních ohlasů navazuje na nejlepší tradici oddechových zábavných Hitchcockových filmů - tedy nikoli Ptáků a Psycha, ale spíše Pan a paní Smithovi, Chyťte zloděje a Na sever severozápadní linkou.
Podle některých je snímek neuvěřitelně inteligentní a nabitý spoustou vtipných dialogů, podle jiných je to právě přechytralost, co ho potápí.
Režisér Gilroy přetáhl do filmu většinu spolupracovníků z Michaela Claytona: kameramana Roberta Elswitta, skladatele Jamese Newtona Howarda i herce Toma Wilkinsona. Tomu věnoval jeden z úžasných superzpomalených záběrů, kdy si coby šéf jedné z dotyčných farmaceutických firem vjede do vlasů a do úsměvu se svým konkurentem, jehož hraje Paul Giamatti.
Komentátoři se ovšem neptají jen na žánr, ale hlavně tipují, zda je Robertsová při svém návratu pořád takový komerční tahák jako kdysi. Nevypadá unaveně, neztratila šarm?
Za roli každopádně dostala „jen" 15 milionů dolarů, což je zjevná daň za několikaletý odpočinek. Svůj rekord za Úsměv Mony Lisy (25 milionů) ani za Erin Brockovich (20 milionů) nemohla kvůli pauze vyrovnat.
Velkou neznámou pro výsledné tržby je i Clive Owen - herec, jehož miluje kamera, ale nikoli široké publikum. Ani jeden z filmů, v němž za posledních několik let hrál hlavní roli, se nestal hitem.
Některé z nich si možná osud propadáků zasloužily - nepovedený pseudohistorický velkofilm Král Artuš či akční bláznivina Sejmi je všechny - ale jiné, jako thriller International či především sci-fi Potomci lidí, nikoli.
