reklama
 
 

Jim Jarmusch udílí lekci prázdnoty a tezí

15. 7. 2009 12:45
Hranice ovládání hýří převleky, ale nemají vnitřek

Recenze - Nový snímek amerického režiséra Jima Jarmusche vyvolal v americkém tisku spíše negativní reakce. Všichni se shodují, že se jedná o jeho nejradikálnější, snad i nejosobitější dílo, o jeho kvalitách už však panují neshody.

Řadě kritiků vadí minimalismus, zdlouhavé tempo a absence srozumitelného příběhu. Tyto výtky ovšem vyplývají z mylného předpokladu, že dobré filmy nesmí být zdlouhavé a musí vyprávět. Hranice ovládání si negativní přijetí zaslouží, ale selhání leží jinde než v prostém nedostatku akce a napětí.

Jarmusch ve svých posledních filmech stále zřetelněji směřoval k vyprazdňování děje a stále přímočařejšímu prezentování své vize světa jakožto prázdné, bezrozměrné přítomnosti, do níž umisťujeme svou dočasnou existenci a pomíjivou kulturu. Hranice ovládání dovádí obě tahle směřování do krajnosti.

Na jedné straně máme onu téměř naprostou absenci děje. Hlavní hrdina je tajuplný osamělý muž, který cestuje po Španělsku a setkává se tam s podivnými postavičkami, s nimiž si vyměňuje krabičky od sirek.

Je to figura s podivínskými libůstkami, které se podobají výstředním návykům postaviček režisérových ranějších filmů - s tím, že tady záměrně zcela chybí vysvětlení těchto vrtochů. Celý film sleduje hrdinova setkávání s jednotlivými vedlejšími postavami.

Tato setkávání jsou proložena mlčenlivými pasážemi jeho osamělých procházek po městě či po galeriích, prodlévání v hotelových pokojích a cestování vlakem. V závěru sice dojde na splnění hrdinovy mise, ale ani tam se divákovi nedostane příliš jasného vysvětlení předchozího děje ani nijak výrazného napětí.

Na druhé straně je snímek plný formulací jarmuschovského chápání světa, které mají podobu krátkých poetických pokynů či hesel pronášených jednotlivými postavami. Právě tato rovina představuje nejslabší článek Jarmuschova díla, ze kterého se celá konstrukce Hranic ovládání hroutí.

Nejde ani tak o to, že by tato poselství byla banální, jak píšou někteří zahraniční kritikové. Banální je pouze způsob, jakým se snímek pomocí samoúčelných odkazů vztahuje ke světu umění a zejména ke kinematografii. Vyloženě trapná a svou polopatičností iritující je scéna hrdinova setkání s jeho protivníkem v podání Billa Murraye.

Naproti tomu heslovitá filosofická moudra pronášená postavami lze najít i v Jarmuschových vrcholných filmech Mrtvý muž a Ghost Dog a tam rozhodně nepůsobí banálně.

Problém totiž není s hesly samotnými, ale s jejich umístěním v kontextu celého snímku. V Mrtvém muži nebo Ghost Dogovi měla jarmuschovská moudra svou protiváhu v ději a teprve z kontaktu těchto dvou vrstev vznikala jednotná umělecká vize světa. Pasáže ze samurajské příručky Hagakure měly v Ghost Dogovi smysl teprve v okamžiku, kdy je četl a uváděl v život konkrétní hrdina zasazený do konkrétního prostředí.

Jenže děj Hranic ovládání je už natolik náznakový, že pronášené výroky nelze propojit s událostmi, které snímek zobrazuje. Zůstává tak u tezí navěšených na postavách, které nemají žádný vnitřek, jen různé převleky.

Co ve snímku ale funguje dokonale, je kamera a hudba. Hranice ovládání nasnímal kameraman Christopher Doyle, proslulý spoluprací s hongkongským režisérem Wongem Kar Waiem. Kamera vytěžuje maximum jak ze španělské krajiny, tak zejména z tváře Isaacha de Bankolé, který ztvárňuje hlavní postavu jako impozantní důstojný totem.

Pečlivě komponované záběry hrdinova osamělého bloumání prázdnotou přítomnosti doprovází podmanivá hudba japonské droneové kapely Boris (na některých skladbách spolupracovala s americkými Sunn O))), kteří nedávno koncertovali v Praze).

Hranice ovládání je tedy působivý hypnotický zážitek, který však bohužel rozrušuje hlušina slov.

Hranice ovládání
Limits of Control
Žánr: Film-Noir, Krimi, Mysteriózní, Podobenství, Poetický, Thriller
Režie: Jim Jarmusch
Obsazení: Isaach De Bankolé, Alex Descas, Jean - François Stévenin, Óscar Jaenada, Luis Tosar, Paz de la Huerta, Tilda Swinton, Youki Kudoh, John Hurt, Gael García Bernal, Hiam Abbass, Bill Murray ad.
Délka: 116 minut
Premiéra ČR:

autor: Antonín Tesař | 15. 7. 2009 12:45

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama