Jaká jsi, vesničko má, evropská

Irena Hejdová Irena Hejdová
15. 9. 2006 11:00
Recenze - Český venkov je komický, kdyby to nebylo spíš tragické - protože film Eriky Hníkové je tak trochu o nás všech, postkomunistických sirotcích.

Sejdeme se v Eurocampu, další dokument, který vstupuje do kin, je snímek (nejen) o jedné obci na Klatovsku. Obyvatelé Běšin spolu nekomunikují, hospoda i JZD zanikly, jedinou možností k setkávání je Eurocamp vystavěný za vesnicí za peníze z evropských fondů starostou.

Audio: Dramaturg Jan Gogola mluví o Sejdeme se v Eurocampu.

Hlavními hrdiny jsou tu zástupci hasičů, myslivců a sokolů. Z jejich výpovědí zní vzájemná nevraživost; ale spíš je to neschopností se domluvit než zásadními názorovými rozdíly. Všichni tři přiznávají, že Běšinám chybí jakýsi středobod společenského života. Ale jinak jen nadávají na starostu, na dobu, na svět - prostě typicky česky "remcají" na poměry.

dokument Eriky Hníkové
dokument Eriky Hníkové | Foto: Aktuálně.cz

Starosta se tu snaží vystupovat coby moderní evropský politik, který pro obec dělá maximum, ale ve skutečnosti se chová spíš jako moderní český politik: vyhýbá se odpovědím na otázky a namísto toho líčí své úspěchy; před kamerou se usmívá na "své" občany, ale v jedné z nejsilnějších scén filmu je odmítne vpustit na setkání s irskou delegací.

Jako by tahle a podobné scény vypadly z Formanova snímku Hoří, má panenko: spor hasiče se ženami na hasičském cvičení, myslivecký bál s tombolou, cvičný zásah, při němž nikdo neví, kde vlastně hoří.

Zástupci spolků tu pózují v uniformách, k nimž mají úctu až rakousko-uherskou, zatímco za vesnicí stojí stejně důstojně uniformní vesnička evropská. I o vztahu Česka a Evropy totiž vypovídá tenhle film, vyprávěný podle režisérky "ve venkovsky pomalejším tempu".

Rozhovor s Erikou Hníkovou najdete ZDE.

foto z filmu Sejdeme se v Eurocampu
foto z filmu Sejdeme se v Eurocampu | Foto: Aktuálně.cz

Dokument Sejdeme se v Eurocampu je také o pocitu méněcennosti i furiantsky okázalém odmítání všeho nového, cizího, neznámého - v tomto případě Evropy. S ní pak po svém navazují vztah takoví šíbři jako místní starosta.

Vina za současný stav českého venkova leží na obou stranách; to asi není  nijak objevné konstatování. Ale Hníková to zjevuje způsobem osobitým, vtipným a současně velmi realistickým - včetně zaznamenání stále silné nostalgie po starých časech.

Režisérka chce ještě víc: aby její film vytrhnul Běšiny z letargie. Místní se v Eurocampu sešli na promítání: třeba se tu budou scházet i nadále. 

 

Právě se děje

Další zprávy