Recenze - Čím dražší, tím blbější. Tak tahle rovnice u Iron Mana rozhodně neplatí. Vlastně se spíš potvrzuje dlouhodobější trend: adaptacím comicsů se v Hollywoodu věnuje taková péče, že vyznívají dospěleji a inteligentněji než valná část jiných žánrových snímků.
Začalo to kdysi Burtonovým Batmanem, další zlom přišel s X-Meny, Hulkem a Hellboyem; všechny tyhle filmy dokázaly comicsové archetypy představit v komplikovanějším světle a kladly otázku, kdo je ještě monstrum a kdo už hrdina a naopak.
Iron Man staví potenciál na tom, že strukturou děje zůstává co nejtradičnější - jen jako novou součástku instaluje právě hrdinu, který by za jiných okolností byl spíše padouchem.
Z pragmatického hlediska je ostatně pro většinu cílových diváků Tony Stark mnohem blíž tomu, koho chápeme jako „hrdinu dneška". Žádný jeliman v brýlích a s ideálem monogamie.
Má téměř neomezené finanční prostředky a víceméně jakoukoli ženu, na niž si ukáže prstem či škubnutím bíbru; je technicky zdatnější a dovede líp než Ferda Mravenec najít vždy ten správný rým, tedy pohotovou hlášku, kterou kohokoli utře.
Jedničkářům patří svět
Tony Stark vymýšlí a prodává zbraně. Je ztělesněním amerického patriota, šovinisty, požitkáře a profesionálního cynika, který se narodil se zlatým dudlíkem v puse. Zároveň si svou slávu vlastně zaslouží; charisma a sebevědomí nečerpá z rodinného konta, ale z dobrých genů - tedy supervýkonného mozku.
Ne nadarmo mu říkají Leonardo da Vinci 21. století, i když neumí malovat a při nákupu děl Jacksona Pollocka se projevuje jako kunsthistorický ignorant. Jak praví vtip: „Holky z obálek luxusně lechtivých magazínů, milý hochu, dostanou do postele jen jedničkáři."
Pochopitelně chytrý hrdina nutně neznamená, že takový bude celý film. U Iron Mana se to ale povedlo, přinejmenším přistoupíme-li na žánrové licence. Něco muselo být zachováno z původního comicsu, něco se žhavě aktualizovalo. Na rozdíl od Supermana a Spider-Mana se Iron Man odehrává ve víceméně reálném světě, z nějž nelze vypreparovat politiku a ekonomiku.
Základním dobrým tahem bylo ušít vyprávění na míru hlavnímu představiteli. Bez Roberta Downeyho Jr., kterého si většina lidí pamatuje z životopisného Chaplina nebo menších rolí feťáků, alkoholiků a neurotiků, by Iron Man ztratil většinu kouzla.
Na rozdíl od jiných comicsových filmů, kde nad herci zvítězí triky, jsou v Iron Manovi i ty nejnákladnější sekvence podřízeny tomu, aby se Downey mohl špičkovat s ostatními, ať jsou to arabští teroristi, konkurenční bojové stroje, kamarádi na drátě, nebo interface jeho hi-tech brnění a domácí robotničtí pomocníci.
Nikoli pohled do duše, ale do stroje
V tom vlastně Downey rozvíjí svou chaplinovskou figuru - potýká se s polointeligentními a polodementními stroji, ale nakonec nad nimi zvítězí. Iron Man je i v dramatických sekvencích komediální, přitom pořádně efektní a bombastický.
Akční sekvence se tu nacházejí jen tři, respektive čtyři vzhledem k tomu, že jedna má dvě dějství - ale víc jich není třeba a všechny obsahují zhruba to, co očekáváme od křížence Supermana, RoboCopa a Transformers. Větší atraktivitou beztak sálají pasáže, kdy se díváme na sestrojování onoho sofistikovaného mechanismu, která na sebe hrdina nakonec obleče jako novou identitu.
Kolikátý je to jen film z posledních let, kde je ústředním tématem práce ve workoholickém vytržení? Namátkou: Dokonalý trik, Zodiac, Michael Clayton, Americký gangster, Až na krev…
Dnešní filmoví hrdinové jako by ani netrpěli existenciálními problémy, ale prostě jen nedostatkem času na ostatní lidi, což je vrhá do izolace a dobrovolného osamění. S malou nadsázkou se dá říct, že snímek slouží k tomu, aby se s kým měli identifikovat počítačoví „nerdi" a „geekové" - kteří jsou sice mozkovny, ale fyzičtí chcípačci.
Iron Man jistě podává vše natolik zábavně, že nemá sloužit k hlubší reflexi. Pod blýskavou slupkou je hodně komplexní, ale primárně po divákovi nevyžaduje analýzu. Je to dobře promazaný a marketingově skvěle zkonstruovaný výrobek, jenž si zaslouží vysokou návštěvnost. Snad z toho důvodu ani nevadí podívat se na jeho ideologický podtext.
Tvůrci a nepřátelé kapitalismu
Snímek rozvrhává zhruba takové schéma: dnešní kapitalistický systém produkuje spoustu nebezpečných věcí, chybou je ovšem pouze obchodnická logika bez tvůrčího ducha. Ideálem kapitalisty a spásou systému je ten, kdo všechno dělá sám (zde se ohlašuje mýtus génia svázaný v minulém století hlavně s Edisonem) a uvědomí si osobní zodpovědnost za své výtvory.
Arabové se dělí na zákeřné teroristy a nevinné civilní obyvatelstvo, ženy se dělí na modelky a neméně fešné novinářky, s nimiž se spí, a fešné sekretářky, s nimiž se nespí. Ošklivé ženy a ženy se sebeúctou existují mimo hrdinovy rozlišovací schopnosti. A sahat muži do tělesných dutin bude vždy vnímáno dvojsmyslně, nicméně to dovede dva lidi sblížit.
Těšme se na druhý díl. Tam se zase dozvíme věci…
Iron Man, USA, 2008. Režie Jon Favreau, scénář Mark Fergus, Hawk Ostby, Art Marcum, Matt Holloway, kamera Matthew Libatique, hudba Ramin Djawadi. hrají Robert Downey Jr., Jeff Bridges, Gwyneth Paltrowová, Terrence Howard ad. 126 minut, distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 1. května.
