Recenze - Alexandre Aja loni natočil remake slavného hororu Hory mají oči. Byl vynikající. Letos vzniklo pokračování. A je o tři třídy horší.
Původní Hory mají oči klasika žánru Wese Cravena z roku 1977 se staly legendou: na svou dobu nehorázně brutální film o rodince, kterou v americké poušti napadne parta zmutovaných horníků, odrazil deziluzi 70. let, absurditu násilí ve Vietnamu a vůbec neveselou náladu tehdejších Spojených států.
Střih. O necelé tři dekády později se minimalistického, ale potenciálně nosného námětu ujímá francouzský mladíček Alexandre Aja, jenž už předtím stihl obrátit pár žaludků naruby ultrakrvavou Nocí s nabroušenou břitvou.
Aja z originálu zachoval to nejlepší: klaustrofobickou atmosféru, nevtíravé politické přesahy (za degeneraci horníků můžou vojenské pokusy s radiací) i pocit čirého zoufalství měnícího se v běsnící zuřivost. A i když stejně jako Craven šponuje násilí na maximum, umí se držet i přístupu "méně je více" a sem tam diváka přimrazit k sedačce hrůzou pouhými náznaky.
Všechno tohle o druhém dílu neplatí. Hory mají oči 2 - neplést si je s "dvojkou" originálu natočenou v roce 1984, která je prý ovšem podobně špatná - jsou ve svých nejpůsobivějších momentech pořád jen průměrnou vyvražďovačkou. V těch ostatních se stávají prachsprostou nudou.
Problém leží už v zápletce. K rodině, jež byla masakrovaná v obou prvních dílech, člověk chtě nechtě cítí vřelejší a komplexnější emoce než k jednotce nijak osobitých armádních rekrutů na rutinním cvičení, která padá mutantům za oběť tentokrát.
A že jsou to rekruti mimořádně tupí. Nejdřív se navzájem málem pozabíjejí při tréninku; ale i pak, když už vědí, že každý chybný krok může vést k bolestivé smrti, neváhají chodit močit osamoceně co nejdál od ostatních, zapomínají si hlídat zbraně a vůbec dělají všechno pro to, aby se stali co nejsnadnějšími terči. Kdo by takovým pakům držel palce?
Hory mají oči 2 natočil Němec Martin Weisz, jehož doménou dosud byly hlavně reklamy a videoklipy. Je to poznat: režisér nedokáže při celovečerní stopáži udržet divákovu pozornost a pořád dokola opakuje tytéž postupy. Scény, v nichž se pokouší vyvolat napětí, střídá s momenty výbuchů násilí stejně mechanicky, jako když mutanti jeden po druhém likvidují jednotku.
A jestliže milí vojáci jsou skutečně až absurdně pitomí, samotní horníci potom naopak překypují inteligencí, zručností a pohotovostí v žánru neobvyklou. Zatímco Cravenovi a Ajovi mutanti celkem realisticky těžili hlavně z perfektní znalosti skalnatého pouštního terénu, ti Weiszovi dokáží být prakticky neviditelní, všudypřítomní a nadlidsky odolní.
Právě finální souboj s jejich bossem, který vydrží věci, jež by běžného smrtelníka skolily dobře nadesetkrát, pak film Hory mají oči 2 definitivně deklasuje na úroveň podřadné zábavy, v níž se spolu perou sterotypy, nuda a nechtěný humor.
Weiszův pokus o horor vlastně funguje jen na úrovni make-upu a speciálních efektů. Všichni horníci jsou vskutku působivě odporní, z utrhaných, ulámaných, usekaných a jinak oddělených končetin nebohých obětí stříká krev po litrech a nešetří se ani pěkně vyhřezlými mozky.
Co do myšlenky se však v celém filmu krčí jediný nápad, který by sérii mohl posunout dál. Je jím touha mutantů ulovit mladé zdravé ženy na chov, aby jejich rod nevymřel, nebo nezdegeneroval natolik, že by se už nehodil ani do céčkového hororu.
Doufejme nicméně, že tahle jiskřička potenciálu vyhasne stejně rychle jako se objevila a třetí díl už nikoho točit ani nenapadne.
Hory mají oči 2 (The Hills Have Eyes II), USA 2007. Scénář Wes Craven a Jonathan Craven, režie Martin Weisz, hrají Michael McMillian, Jessica Stroup, Daniella Alonso, Jacob Vargas, Lee Thompson Young. Distribuce Bontonfilm, 89 min.
