Recenze - Co dělat, když všechny dobré role pro ženy středního věku dostanou Meryl Streepová a Jodie Fosterová? Pro Helen Huntovou to znamenalo výzvu režírovat sama sebe v osobním příběhu ženy, která chce dítě, ale možná už ho ani nemůže mít.
Od dob, kdy účinkovala v sitcomu Jsem do tebe blázen či oscarové komedii Lepší už to nebude, uplynulo tolik času, že sympatická herečka netuctově obyčejného půvabu a průbojné vyřídilky už není ve věku, kdy naplňuje archetyp "manželka pro všechny".
Její špatnou pozici v Hollywoodu jí však bylo umožněno kapitalizovat tím, že natočí něco na způsob intimní výpovědi. V tomhle dovede být filmový průmysl milosrdný.
Nezapomeň, že jsi kominda
Studia si spočítají, že přece jen existuje místo na trhu pro film, jenž bude určený ženám okolo čtyřicítky, které se nejsou schopny identifikovat se zazobanými fiflenami ze Sexu ve městě, a poskytne tvůrcům skromný rozpočet na "snímek ze života".
Huntová tedy společně s Vicem Levinem a Alicí Arlenovou napsala scénář, který zavání poetikou nezávislého filmu a chvílemi se až drásavě blíží psychologickému dramatu. Jenomže, jako by nad scenáristy bděl ještě dohled studia a nebylo možné porušit tradici, že Huntová je zároveň "kominda".
Film je pak míchanicí velmi vážných a bolavých scén a lehkonohého vtipkování i situačního jančení. Žánrové rozháranosti si zkrátka všimne každý a bývá častým důvodem kritiky ve stylu "Huntová si měla ujasnit, co chce točit".
Troufám si ale říct, že ačkoli se sociálně naprosto míjím s cílovou diváckou skupinou "ženy: 40+" a v průběhu sledování filmu jsem si připadal jako v dokumentu National Geographic o zcela odlišné vývojové linii homo sapiens sapiens, než jsem já sám, přece jen bych měl pro snímek Konečně spolu ospravedlňující vysvětlení.
Děj totiž zastihuje hrdinku v přechodném období, kdy je toho na ni zkrátka moc. Každý z nás ve svém životě paralelně prochází více "žánry" a hraje více rolí a museli bychom prožívat neobyčejnou záplavu štěstí, nebo se utápět v nekonečném žalu, abychom mohli říct, že žijeme například v dokonalé romanci, nebo naopak pouze v absolutní tragédii, z níž není úniku.
Na stejné křižovatce
Samozřejmě, filmy nejsou život a žánrově nevyhraněný snímek neodráží plně složitost života, a Konečně spolu lze číst hlavně jako příznak zmatku, jímž si prochází filmová hvězda, která ví, že musí naplnit určitou škatulku, zároveň chápe, že už z ní víceméně vypadla a také chce něco říct o tom, co dalece překračuje její dosavadní role.
Jinak řečeno, Helen Huntová se nebojí být ve filmu ošklivá, ukázat své stárnutí, přihlásit se pevně k židovství jako základnímu pilíři své identity a zviditelnit pochyby o budoucnosti.
Snímek přitom jistě není autobiografie, na to je hrdinka, učitelka z mateřské školky April Epnerová, přece jen příliš "socka". Ale těžko najít za posledních pár let film, který by tolik upomínal na to, že se hlavní postava nachází v principu na stejné životní křižovatce, jako její představitel/ka.
No a nyní konečně, o čem Konečně spolu je: Předně, český distribuční titul nepostihuje dvojsmyslnost originálu Then She Found Me (A pak mě našla), jenž odkazuje jednak k tomu, že se k Aprïl zničehonic přihlásí její údajná biologická matka - výstřední televizní moderátorka Bernice, a jednak k tomu, že i Apríl sama "objeví" a "zachrání" jednoho muže a navíc ještě - ale ne, to už se nesluší prozrazovat.
Chápavý gynekolog Rushdie
Když se tedy na plakátu objeví, že Helen Huntová tápe mezi bývalým manželem, jehož hraje tumpachovitý Matthew Broderick, a mezi vdovcem s několika závazky, jehož s britskou machou ztvárnil již poněkud odulý Colin Firth, je těžké říci, ke komu lze více chovat spasitelské city.
A April vskutku neví coby a chová se způsobem, který z ní v očích méně empatického jedince činí hysterickou a liknavou poběhlici. Zvratů je v ději tolik (vyspala jsem se s tímhle, ale pak jsem řekla tomu druhému, že...), až by to vydalo na seriál.
Když se pak v ordinaci u gynekologa potkává stále se obměňující mužský doprovod (nene, tohle je biologický otec, toto nynější partner a toto bratr…), chce to od personálu značnou toleranci.
Sice uniká důvod, proč roli až přespříliš chápavého gynekologa vzal zrovna spisovatel Salman Rushdie, ale nač to řešit. Huntová coby režisérka nechává všem postavám dostatek prostoru a při obsazování se typově neminula.
Zvláště Bette Midlerová coby Beatrice, jež je jakousi bělošskou regionální obdobou Oprah Winfreyové, dovede v každé scéně přidat k charakteru své postavy nové fasety.
Možná více u ní než u April lze nalézt princip, podle nějž se vyvíjí celý film - v oné zvláštní hře na upřímnost a na pravdu, která je ovšem zabalená do šou(wo)menství a předstírání. Konečně spolu nabízí z největší mizérie cestu, na níž všem odpustíme jejich chyby, přijmeme všechny verze pravdy, které nám doposud nakukali, a spokojíme se s tím, co máme.
Že by to bylo zrovna poselství, které se dá očekávat od uměleckého filmu, který analyzuje složitost lidských vztahů, to asi ne; ale tady se o umění se vším všudy ani nikdo nepokoušel, protože ve výprodeji intimity je od necenzurované zpovědi jen krůček k showbyznysu různých talk show. A mezi estetikou filmu a televize zůstal lapen i hereččin režijní debut.
Then She Found Me, USA, 2007. Režie: Helen Huntová, scénář Helen Huntová, Vic Levin, Alice Arlen, hudba David Mansfield, hrají: Helen Huntová, Colin Firth, Matthew Broderick, Bette Midlerová ad. 100 minut, distribuce: Bontonfilm. Premiéra v ČR 15 srpna.
