Recenze - Mám dobrej lak a magneťák: s těmihle slovy vyráží o srdce diváků bojovat hlavní hrdinka filmu Hairspray. Baculatá Tracey je puberťačka ze 60. let, jak má být - na hlavě má natupírovaný účes, za který vděčí laku Ultrabeton, miluje televizní show Cornyho Collinse pro mladé a tančí jako o závod.
Postupně se jí plní sen stát se hvězdou Cornyho show. Přes všechny ústrky a útrapy, boje s úkladnými fintami namyšlené manažerky, exkrálovny krásy Velmy a její dcerky Amber, s níž Tracey bojuje o pozici hlavní hvězdy i o srdce hezouna Linka.
Tracey navíc leží na srdci úděl jejích černošských kamarádů, takže je zřejmé, že její cesta k souboji o titul Miss Lak zkrátka nebude snadná.
Lahůdek, které remake stejnojmenného muzikálu z 80. let nabízí, je hodně. John Travolta v něm pobaví v roli hrdinčiny matky Edny - i s její podprsenkou velikosti EEE a zálibou v žehlení plizé. Ednina manžela tu zas ztvárnil Christopher Walken, jehož taneční kreace se nápadně blíží těm, které předvedl ve videoklipu Fat Boy Slima.
Velma Michelle Pfeifferové je patřičně povýšená, vůdkyně černochů v podání Queen Latifah patřičně důstojná. A hlavní hrdinka je sice oproti všem těm hvězdám neznámá neherečka Nikki Blonsky, ale svým výkonem dokazuje, že má před sebou velkou budoucnost.
Hairspray je zábavný v každém momentu. Evokuje naivní a pohádkovou atmosféru starých muzikálů, se vší její cukrkandlovou sladkostí a pastelovými barvičkami. Při vší své zábavnosti ale nenásilně otevírá i vážnější témata - problém rasismu a rasové segregace i diskriminace různých skupin obyvatelstva, například obézních - v poslední době v USA velmi aktuální.
Odehrává se přitom v zdaleka ne tak liberální atmosféře 60. let, kdy podle filmu i rozhovor s černochem na veřejnosti udělal z člověka málem vyvrhela. O to sympatičtější je Traceyina postava, která s černochy křepčí a prohlašuje, že "dneska je přece v módě bejt jinej".
Zpočátku tak činí nenásilně, postupně začne trochu tlačit na pilu, agitační funkce filmu ale naštěstí ani jednou nepřeváží nad tou zábavnou, a to ani v takových momentech, jako je protirasistická píseň "Čím tmavší bobule, tím lepší džus."
Přispívá k tomu i fakt, že všichni herci s Nikki Blonsky v čele si film vyloženě užívají a do svých rolí se pokládají se vší parádou, aniž by přitom ztráceli ze zřetele muzikálovou nadsázku a smysl pro humor.
S nadhledem tak Hairspray naplňuje všechna muzikálová klišé i nabourává stereotypy mainstreamových amerických filmů - v Hairspray prostě nemají morálně navrch blonďaté sexbomby, ale naopak černoši a tlusťoši. Hairspray není žádné velké umělecké dílo, svým rytmem a atmosférou ale strhne kohokoliv si zamane.
Třešničkou na dortu jsou všechny ty písně, které diváka nutí si podupávat do rytmu a přihlouple se usmívat i v takových momentech, jako je romantický tanec Johna Travolty s Christopherem Walkenem či úvodní Traceyina one woman show s písní Dobré ráno, Baltimore, v níž se mihne i baltimorský exhibicionista a trudný Traceyin otec ve svém obchodě s ptákovinami.
Hairspray je hudebních čísel plný a ona hudební čísla jsou zas plná hravých detailů - jako je záchodové intermezzo z Traceyina love songu Slyším zvony znít, neodolatelný tanec Tracey s matkou v blyštivých růžových šatičkách z písně Vítej v šedesátých či velkolepé finále v podobě songu Rytmus nezastavíš.
Navzdory dvouhodinové délce a zběsilému tempu ani tady Hairspray neztrácí na dynamičnosti - spíš je při závěrečných titulcích divákovi skoro líto, že ještě nemůže chvíli pobýt ve společnosti obtloustlé Tracey, její travoltovské matky, nesmělého walkenovského otce a rytmu 60. let, který bije proti rasismu.
Hairspray, USA 2007. scénář Leslie Dixon, režie Adam Shankman, hrají John Travolta, Michelle Pfeiffer, Christopher Walken, Amanda Bynes, Nikki Blonsky a další. 117 minut, distribuce Warner Bros.
