Francouzský horor pokouší hranice eklhaftu

Kamil Fila Kamil Fila
18. 4. 2008 15:25
Z kritiky xenofobie se vyklubal klipový hnus
Foto: Bioscop

Recenze - Nová generace tvůrců hororů, které se odehrávají v současnosti a neobsahují v sobě příměs fantastiky, má nepochybně dobré vzdělání. Tito mladí, lehce rozhněvaní muži ovládají žánrovou teorii i praxi a jsou víc než poučenými fanoušky.

Jsou schopni přesně vysvětlit, proč jejich filmy vyprávějí o hnusných věcech, vědí, na jakou tradici navazují, a jsou řemeslně vycepovaní na krátkých filmech, videoklipech a amatérských home videích.

Ovšem výsledky jejich snahy probudit v divácích odpudivými obrazy společenské uvědomění si statu quo obvykle selhává.

Katastrofálně hloupé byly oba Hostely Eliho Rotha, prázdně vyzněla předělávka Texaského masakru motorovou pilou Marcuse Nispela, snad jen Noc s nabroušenou břitvou a následné Hory mají oči Alejandra Ajy dokázaly skloubit vizuální stránku s podprahovým poselstvím.

Foto: Bioscop

V zásadě je možné shrnout, že žánr gore hororu, v němž je nejděsivější perverze ukrytá uvnitř lidí žijících ve zdegenerovaných rodinách, vznikl v 70. letech jako reakce na rozkol uvnitř americké společnosti kvůli válce ve Vietnamu.

Filmy z tohoto období ukazují, jak mladí lidé umírají kvůli autoritářskému patriarchálnímu systému ztělesněnému ve vidlácích, kteří nikdy nevytáhli paty ze zasmrádlého venkova.

Hranice smrti (v originále Hranice - Frontieres) francouzského debutanta Xaviera Gense se snaží přenést toto schéma do současné Francie - a upřímně, nápad je to plodný a byl tu potenciál k  dobrému filmu. Jistěže  dobrého jen pro někoho, ale s tím už se u extrémních hororů počítá.

Úvod pomocí reportážních záběrů líčí nedávné pouliční nepokoje v Paříži a montáž jasně interpretuje, že jde o boj proti nastupujícímu "fašistickému" režimu.

Foto: Bioscop

Hrdinové filmu ovšem nejsou političtí aktivisté, ale prachsprostí zloději, kteří vyrabovali kasy několika obchodů a neváhají střílet po policistech. Je to banda namíchaná z bílé chátry a podmračených Arabů, na první pohled nesympatické typy.

Mezi nimi se ovšem nachází i půvabná snědá dívka Yasmine (Karina Testa) - bývalá dívka jednoho z "vápenek" a sestra mladíka, který byl postřelen a umře. Právě ona, jak žánrový fanoušek ihned odhalí, bude onou "final girl".

Jak totiž známo, v hororech se nebojuje do posledního muže, ale do poslední dívky. A zde se dočkáme vskutku makabrózní řežby, při níž přijdou ke slovu sekyra, cirkulárka, střelné zbraně i vlastní zuby. Kdo ovšem bude rozsekán, naplátkován, mašírován, děravěn, oflambován a rozžvýkán?

Nu, přece na venkově zašití, od druhé světové války přežívající nacisté s incestními a kanibalistickými sklony! A tady někde se Gensovi metafora vymyká z rukou. Vystavět nový film jako analogii k těm starým a říct, že američtí buranští pravičáci jsou stejní jako ti francouzští, to by byl poukaz na věčný, opakující se dějinný problém: vládu pevné ruky vyznávají lidé proto, že sami nemají zvládnuté své pudy.

Foto: Bioscop

Jenomže Hranice smrti se z reportážního těkavého stylu přepne do kašírovaně stylizovaného bubákování. Nezvedená omladina vyjede ven z města nikoli na reálný venkov, ale do jakéhosi kašírovaného "draculovského" prostředí.

Rodina nácků pak už není vyostřením skrytého francouzského nacionalismu a nenávisti namířené vůči přistěhovalcům, ale jsou to prostě umělá hororová monstra spadající mnohem dál do minulosti, než byla "čerstvá" 70. léta. Mladí lidé z města tedy nenarazí na rozvaliny reálného světa, vjedou do strašidelného hradu s předem připravenými "atrakcemi".

A v něm už je jedno, jak naturalisticky působí porážení lidí jateční palicí na prasata nebo přestřihávání achilovek kleštěmi.

Beztak nejhorší momenty zažívají dva hrdinové uvěznění v úzké šachtě, nejnechutnější záběry se točí kolem krmení nemohoucí babičky s tracheotomií a kolem podhrabávání se holýma rukama pod mřížemi skrz haldy slizkého hnoje.

Všechno to přitom souvisí nikoli s otevřenými akty agrese a nenávisti, ale s pocity ponížení a nemohoucnosti. Přesně tyto scény ovšem nejméně zajímají současné cílové publikum - rozjívené teenagery, kteří se nejvíc baví u těch kleští a cirkulárek.

Foto: Bioscop

A zřejmě toto bude největší problém: režie se stylově přizpůsobuje MTV estetice, namísto aby byla opravdu syrová. Střih je někdy tak rychlý, že násilí vlastně vnímáme jen virtuálně a jeho důsledky jsou důsledně tlumeny - např. když bolestný křik podbarvují jemné klávesy a cukání obrazu.

Výsledkem této přeestetizovanosti je nakonec anestetizace, bezbolestné umrtvení. Při takovémto počínání pak na konci ze strojku vyleze řadová, klišovitá, logiky běžného jednání zbavená fašírka.

Frontiere(s), Francie, 2007. Scénář a režie Xavier Gens , hrají Karina Testa, Aurélien Wiik, Patrick Ligardes, David Saracino, Maud Forget, Samuel Le Bihan, ad.108 minut, distribuce Bioscop (Magic Box). Česká premiéra 17. dubna 2008.

 

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Fotbalový Liberec prodloužil smlouvu s kapitánem Mikulou

Fotbalový Liberec si pojistil služby kapitána Jana Mikuly. Osmadvacetiletý defenzivní univerzál prodloužil se severočeským ligovým klubem smlouvu o další dvě sezony. Slovan o tom informoval na svém webu.

"V Liberci jsem od začátku roku 2017, za tu dobu jsem si zde zvykl a jsem tady spokojený. Je tu dobrý kolektiv a já budu rád dál jeho součástí," uvedl Mikula.

"Miky je součástí Slovanu už pár roků a je dobře, že zůstává. Je to charakterově výborný kluk, který má zkušenosti a je poctivým fotbalistou. Je velmi zodpovědný v defenzivní práci, ale umí i zaútočit. Je také skvělým týmovým hráčem. Jeho další nespornou výhodou je univerzálnost. V defenzivě umí zahrát více postů, když nás tlačí bota při zranění některých hráčů," doplnil liberecký kouč Pavel Hoftych.

Mikula má na kontě 135 ligových startů a čtyři vstřelené branky. Nejvyšší soutěž hrál vedle Liberce také za Slavii Praha a Jihlavu.

Další zprávy