Toronto - Před více než pětadvaceti lety se Ethan Hawke jako Todd Anderson postavil před své spolužáky a nechal se vést svým učitelem, kterého hrál Robin Williams, ve filmu Společnost mrtvých básníků.
Od té doby hrál Hawke v desítkách filmů a získal už tři nominace na Oscara. Tu třetí, letošní, obdržel za nejlepší adaptovaný scénář k filmu Před půlnocí v režii Richarda Linklatera. Dvanáct let spolupracoval na projektu Chlapectví, kde hraje otce dvou dětí, opět pod Linklaterovým vedením.
Jakou nejsilnější lekci jste od Seymoura Bernsteina dostal?
Ethan Hawke: Učitelé a mentoři nám mohou být nejvíce užiteční pokud nám pomohou prozřít v momentě, kdy si děláme iluze o nás samotných. Pro nás, pro lidi, je nesmírně těžké uvědomit si, jak dokážeme být bláhoví, vždyť lžeme sami sobě po celá desetiletí. Když pracujete s někým, kdo vás respektuje a opravdu chce, abyste se vyvíjeli k lepšímu, máte pak pocit, že vám pomáhá nalézt místa, kde si nejvíce ubližujete.
Myslíte si, že je klasická hudba nedoceněná?
Všechny vyšší formy umění trpí. Je to jako byste své vlastní děti nabádali k tomu, aby se nechávaly rozptylovat celý svůj život.
Jaký je váš vztah k vážné hudbě?
Podobný jako k Shakespearově dílu. Je nádherné učit se o něm. Ale když jde o Shakespearovu hru a vy ji zahrajete správně, studenti středních škol, kteří o něm nikdy neslyšeli, tu hru budou milovat. Budou se smát, budou dojati. Je to skvělé, stejně jako když slyšíte perfektně zahraného Bacha, zastaví se vám srdce. Nepotřebujete žádné vzdělání k tomu, abyste hudbu milovali.
Seymour Bernstein mluví o nástrahách zdokonalování techniky na úkor umění. Vidíte něco podobného i v herectví?
Hodně mladých a talentovaných lidí umí vyjádřit velkou porci emocí, je to úžasné, ale absolutně mimo jejich kontrolu. Nevědí, kdy být vtipní, kdy být vážní. Nevědí, v jaký moment a jak emoce používat. U filmu je problém hlavně s tím, že herci často všechno nechávají na režisérovi, ať on rozhodne. Filmový herec dokáže zahrát kde co hlavně díky střihu. Ale když stojíte na prknech divadla, je to všechno jenom o vás.
Jaké bylo hrát Todd Andersona ve Společnosti mrtvých básníků vedle herecké legendy Robina Williamse?
Je smutné, že jsme pro Robina, člověka, který světu přinesl tolik zábavy, neudělali to samé. Když jsme mladí, je daleko snazší najít rádce a učitele a Společnost mrtvých básníků o tom je. Je o mladých lidech s velkým učitelem, který jim pomáhá naslouchat jejich valstnímu hlasu: Co bude tvůj další verš?
Robin pro mě hodně udělal. Ve Společnosti mrtvých básníků je jedna velmi těžká scéna, kdy Todd Andersson pod vedením svého učitele musí zařvat na celou třídu. Režisér ji chtěl točit na jeden záběr, aby byla dostatečně autentická. Byl to jeden z mých nejkrásnějších zážitků v kariéře. Když jsme scénu dotočili, Robin mě držel za ruku a řekl: "Tohle si pamatuj." Vybavuji si ten okamžik stále dokola, pořád. Jeho smrt mě hodně zasáhla. Ale už někdy v roce 1988 jsem pochopil, že je to člověk, kterého provází bolest, jež si s sebou nosí desítky let.
