Recenze - Mezinárodně koprodukovaný snímek International rozšiřuje pestrou množinu konspiračních thrillerů. Odehrává se ovšem v nové době, kdy nadnárodní korporace pronikly i mezi strůjce nepravostí, s nimiž se musí vypořádat ctnostný hrdina.
I když se na konci podaří najít hlavního záporáka, pak jen s vědomím, že na jeho místo přijdou brzy další… a že chapadla nadnárodního „zla" nepůjde nikdy přesekat.
Onou zlotřilou korporací je smyšlená The International Bank of Business and Credit (IBBC) - jako inspirace k ní posloužil skutečný skandál mezinárodní banky BCCI z 80. a začátku 90. let.
Neviditelná soustava kapitálu
V jednom z bonusových materiálů na DVD popisuje režisér Tom Tykwer záporáckou entitu ze svého filmu jako virus, který prostoupil vše: od vrcholné politiky až po obchodní sféru, a to ve všech geografických šířkách a délkách.
Snaha rozbít takový moloch nemá naději na úspěch. Může přinést jen dílčí zisky, nikdy ale definitivní vítězství. Tykwerův paranoidní thriller tak na rozdíl od žánrových souputníků nevrcholí odhalením hlavního padoucha, jehož ďábelský smích se rozléhá po tajné základně, dokonce ani odkrytím organizované skupiny spiklenců, kteří chtěli uchvátit moc.
V International „zlobí" amorfní a v zásadě neviditelná soustava „kapitálu a zájmových vazeb" zastřešená pod jméno jedné banky. Filmaři tak můžou být chváleni pro aktuálnost i odvahu, pro schopnost přesněji reflektovat dnešek.
Okatě tím žadoní i o visačku „inteligentní korporátní thriller", již si naposledy přilípl oscarový Michael Clayton. Na tu už ale nemají nárok.
Velmi matný hrdina
International má problém už v hlavním hrdinovi, kterého Clive Owen odehrál zvlášť bezvýrazným způsobem. Jeho agent Interpolu Louis Salinger je matným výtažkem z toho, jak agenty Interpolu - a jiné chlapíky v pršipláštích - obvykle líčí jiné, většinou zásadnější filmy.
Je to hrdina bez chuti, výrazný jen tím, že se mračí víc než Václav Moravec ve volebním studiu; jinak ale „bez vlastního smradu". Nic osobitého z něj nevyzařuje, snad jen, že zbraň v jeho ruce působí trochu nepatřičně, spíš jako nutnost diktovaná subžánrem.
Owen přitom ztvárnil agenta, jehož by měla pohánět zášť a zuřivost. Před očima mu skonal parťák a on se pokouší rozplést černé nitky, které od mrtvoly vedou do nejmocnějších pater společnosti. K ruce má blonďatou agentku (snad ještě matnější Naomi Wattsová) a před sebou spoustu mocichtivých mužů v oblecích luxusní jakosti.
Jeho cestu ovšem lemují hlavně slova. Spousta zdánlivě sofistikovaných výroků o zákulisních silách, spousta vět, které dobře zní, ale adekvátní uplatnění by našly spíš v novinách, kde by je šlo rozpracovat tak, aby opravdu odhalovaly něco fatálního.
Pátrání jako sled efektních výkřiků o tom, že nadnárodní gigant řídí politiku, zbrojní průmysl a vlastně celou ekonomiku, může stěží diváka uspokojit. Jsou to jen úderné výroky, ekvivalenty palcových titulků, jež při nutnosti „bavit" ani nemůžou jít do hloubky.
Umělec to v Hollywoodu nemá snadné
S problémem „jak chytře bavit?" ostatně bojuje celý film. Studio už od testovacích projekcí tušilo, že se něco porouchalo a že na snaživě seriózní notu diváci neslyší. Premiéra se proto zdržela o půl roku, prý se přetáčelo, aby byl film akčnější.
Film dokonce propagoval přehnaně akční trailer vystavěný okolo jediné, veskrze průměrné přestřelky. Navíc do něj byly vyčuraně vpašovány výbuchy z comicsového Ghost Ridera (!),aby film vypadal jako adrenalinová agentská řežba. Nepomohlo to.
International propadl u kritiků i v pokladnách kin a nakonec se nedostal ani do českých multiplexů (premiéra byla zrušena po uvedení na Febiofestu a novinářských projekcích). Nezafungovala ani zvýšená publicita díky načasování doprostřed zuřící bankovní krize.
Předchozí projekty německého režiséra Toma Tykwera - ať už Lola běží o život, Princezna a bojovník, Nebe nebo Parfém: Příběh vraha - přitom vydobyly jejich tvůrci výbornou reputaci. První americká zakázka ale nevyšla a Hollywood dostál pověsti místa, v němž jsou zajímaví filmaři zbaveni osobitosti a zredukováni na fachmany u běžícího pásu.
Jiný a nudný pohled
V International můžete sledovat zvláštní konflikt mezi svébytným jemným stylem a nutností natočit řemeslný thriller podle hollywoodských standardů. Ctitelé poznají Tykwerův subtilní rukopis, všimnou si, že opět používá záběry z perspektivy „božího oka", a ocení, jak originálně si vyhrává třebas s prolínáním akce dvou odstřelovačů.
Ale budou i přihlížet tomu, jak jejich oblíbený režisér zakopává a plave při snaze naservírovat napínavý biják klasického střihu. Z Tykwera bude těžko druhý Paul Greengrass, protože víc než adrenalin ho zajímají slova mocných mužů, víc než hlavní postavy ho evidentně fascinuje architektura korporátních sídel. Jeho pohled je jiný - a v kontextu žánru bohužel dost nudný.
Právě Tykwerův architektonický fetišismus vrcholící v Guggenheimově muzeu je asi jediným důvodem, proč u International trávit čas. Hledá-li časopis Architekt film pro svoje příbalové DVD, nemůže si vybrat líp.
Bonusy rozebírající architekturu
I bonusy se z dobré poloviny zabývají budovami z filmu. Odevšad zírá ocel, sklo, chladně dokonalý design. Tvůrci sami přiznávají, že moderní stavby se pro ně staly jakousi další postavou v příběhu.
V jednom z featurettů Tykwer popisuje, že geometricky čisté architektuře přizpůsobil celý vizuál filmu - vybral si čočky, které nedeformují linie budov, a tak je celý snímek vtlačen do soustavy perfektně rovných čar. Není prostor pro zakřivenost, nedokonalost - a tedy ani úplně obyčejnou lidskost.
Vyprecizovaný chlad honosných sídel a prosklených ředitelství se podařilo do filmu otisknout, jenže až příliš neodbytným způsobem, kdy jsou i hlavní hrdinové figurkami vysochanými ze studených materiálů.
Minimálně u bonusu o Guggenheimově muzeu ale člověk smeknout musí. Dozví se, že slavnou budovu kupodivu nikdo rozstřílet nedovolil, a tak musela produkce sáhnout do kapsy a postavit si maketu v ateliéru. Nejprve zmenšenou, pak ve skutečné velikosti. Simona Stašová by uznale pokývala a řekla „Teda, to muselo dát příšernou práci… a přitom taková blbost, že jo?".
| International | |
| International | |
| Žánr: | Drama, Špionážní, Thriller |
| Režie: | Tom Tykwer |
| Obsazení: | Clive Owen, Naomi Watts, Armin Mueller - Stahl, Ulrich Thomsen, Brian F. O'Byrne, Haluk Bilginer, Luca Barbareschi, Jack McGee, Jon DeVries ad. |
| Délka: | 118 minut |
| Premiéra ČR: | 15.06.2009 |
| Na DVD dále vychází: |
Trh v červnu jednoznačně opanovala hororová série o Freddym Kruegerovi. Legendární strašák z osmdesátých let konečně vychází na blyštivých discích, sice ve skromných edicích, zato víceméně kompletně naráz. V červnu se dostanou do prodeje první čtyři díly Noční můry v Elm Street, pětka bude k mání v půlce července.
Z hororů si odbyly premiéru i Kruté oči hor od Wese Cravena, jejichž úspěšný remake z roku 2006 známe pod názvem Hory mají oči.
Oscarovou sklizeň zahájil Podivuhodný případ Benjamina Buttona od Davida Finchera, za pozornost stojí i první díl Veřejného nepřítele č. 1 s Vincentem Cassellem a policejní krimi Hrdost a sláva, v níž se předvádějí Colin Farrell a Edward Norton.
Koho baví zkoumat filmy z hlediska rozdílného kulturního kontextu, ten by měl sáhnout po Policajtovi ze sámošky - od pohledu slaboduchá komedie o útrapách jednoho bezpečáka v Americe vydělala ohromné peníze (140 milionů dolarů), u nás se v tichosti šine jen na DVD.
Na stáncích si všimněte hlavně Hry Davida Finchera, paranormálního psychothrilleru Dotek medúzy a v edici Film X vycházejícího Třetího muže režiséra Carola Reeda, jenž je v některých odborných anketách označován za nejlepší britský film všech dob.
