Recenze - Se Sylvesterem Stallonem se nikdy nepočítalo mezi prvotřídní charakterní herce. Se svými postavami přesto bytostně srostl - ne hereckou metodou, ale jednoduše tím, že si jejich osudy odžil na vlastní kůži.
Příběh boxerského prosťáčka Rockyho Balboy je vlastně jeho příběhem. I Stallone se protloukal jako Italoameričan, jenž mohl o velké kariéře leda fantazírovat.
Kýval na mizerné herecké štace, zkoušel se prosadit skrze bezvýznamné štěky. Rockyho vítězství pak bylo i jeho vítězstvím. Triumfem mladého herce a scenáristy, jenž si už ve třiceti sáhl na vrchol.
Stallone navzdory jednovýrazovému herectví a zavalité postavě není hlupák a těchhle „životních" paralel rád dodnes využívá. Když pominul čas největší slávy, když se už začalo prášit na Rockyho, Ramba nebo Demolition Mana, rozhodl se pro velký návrat se svými nejslavnějšími postavami.
Znovu platilo, že čtvrtý Rambo a ještě víc šestý Rocky byly nejen comebacky slavných postav, ale i připomenutím, že na to Stallone pořád má. A že ani na prahu šedesátky nepatří do penze. Mýtus o mladíkovi, jemuž říkali Italský hřebec a který bezezbytku naplnil americký sen, tak dál pokračuje (nově díky připravovanému projektu The Expendables).
Je jako zvíře...
Díky distribuční taktice společnosti MagicBox se teď můžeme vrátit na jeho začátek, do roku 1970, kdy byl „Sly" zcela obyčejným, dobře stavěným chlapíkem s nulovými vyhlídkami. Šest let před svým nejslavnějším filmem Stallone svolil k natočení snímku Večírek u Kitty a hřebců.
O co šlo, definují první věty. Cituji: „Kéž by si Hřebec pospíšil a vrátil se domů. Je jako zvíře. Ráda ho přivádím k šílenství. Jsem pak hrozně nadržená." Ano, prachsprosté softporno.
Budoucí milionová hvězda ukazovala své náčiní do kamery za dvě stovky dolarů. Režisér Morton Lewis díky nim pořídil film, jenž se po Stalloneho vzestupu stal explozivním materiálem. Jen proto byl v roce 1976 vytažen z archivu. Po cestě změnil název, když si vypůjčil Stalloneho/Rockyho přezdívku: Z Večírku u Kitty a hřebců se stal Italský hřebec.
Filmová historie samozřejmě zná mnoho podobných příkladů hamižnosti. Nejedné hvězdě byly připomenuty začátky v laciných béčkách nebo erotických obskurnostech. Italský hřebec je ale jediným případem, kdy se kvůli ziskuchtivosti na plátně objevila varlata ceněného scenáristy záhy nominovaného na Oscara.
Poznámka na okraj: Linie oddělující porno od „regulérní" produkce je odjakživa tenká a prostupná z obou stran. Filmové teoretiky nezřídka zaměstnávají i „kopulační" tituly typu Chtíč režiséra Jeana-Claudea Brisseaua nebo 9 Songs britského experimentátora Michaela Winterbottoma (oba byly s rozpačitými ohlasy uvedeny ve Varech).
S jistou nadsázkou lze tvrdit, že pokud výstřiky a penetrace podáte jinak než v televizních kulisách, vybavíte je autorskými ambicemi a aspoň náznakem estetické hodnoty, pak pornoobsah může snadno povýšit na vážený počin. A koneckonců i zde platí, že když tvůrce své dílo prohlásí za umění, bude to umění.
... a pak si dá cigaretu
Záludnost takové situace docela úsměvně dokumentuje právě Italský hřebec. Jako by se tu několik laciných a nesouvislých scén kdosi pokoušel povýšit na artfilm. Postelové hrátky jsou prokládány Stalloneho bloumáním po parcích, občas se proběhne po lavičkách nebo skotačí na průlezkách. Pak si dá cigaretu.
I další přestávky mezi souložemi vyplňuje nesmírně dramatický děj: zatímco Kitty teskní po svém nabíječi, hřebec prohraje v kartách nebo jede taxíkem. Při tom má neustále ve tváři výraz zádumčivého rebela, jehož sexuální choutky jsou asi něčím daleko hlubším než přízemní touhou „zapíchat si". Že by existenciální hrdina své doby?
Snaha přemístit tohle softporno do kategorie umění je podtržena využíváním mnoha postupů obvyklých právě v artfilmech. Několik scén volně doznívá, jako by se je pokoušeli stříhat Antonioniho žáci.
Objevuje se i magická snová sekvence, v níž Stallone očima svléká chodkyni, jíž ukradl taxík. Ještě výraznější je dlouhá psychedelická pasáž s kopulací před pokřiveným zrcadlem (pole pro interpretace neomezené).
Vrchol představuje divoká montáž, v níž jsou detaily na Stalloneho tvář prostřihávány s - odpusťte ten výraz - no prostě s bobry. Ejzenštejn by se divil.
Italský hřebec nejspíš osloví jen ty diváky, kteří si rádi doplňují mezery: ať už ve filmografii Sylvestera Stalloneho, nebo na mapě nejproslulejších špatných filmů historie.
Z nového DVD můžou mít potěšení i sběratelé starších pornokousků - bylo by ovšem velmi naivní předpokládat, že Italský hřebec už v jejich sbírce dávno není. Dokonce na čestném místě.
| na DVD dále vychází: |
Do půjčoven dorazila marihuanová komedie Travička zelená (Pineapple Express) od producenta Judda Apatowa (Zbouchnutá, Superbad).
Dále nový film Stevena Seagala Poslední noc, v níž tlustý starouš vybíjí upíry, nebo jeden z největších komerčních propadáků loňského roku, bláznivě tupá sci-fi komedie s Eddiem Murpheym Seznamte se s Davem. Do prodeje jdou i čtvrté řady seriálů Chirurgové a Ztraceni.
Na skladě jsou i serióznější tituly. Dvěma dramaty pokračuje vzpomínková „newmanovská" série od MagicBoxu: jednak filmem Michaela Curtize (režisér Casablancy) z roku 1957 Příběh Helen Morganové, premiéry se dočkal i Newmanův režijní debut Rachel, Rachel, jenž v roce 1969 neproměnil ani jednu ze čtyř oscarových nominací.
K mání je nově i špičková československá detektivka Po stopách krve s Rudolfem Hrušínským v roli majora Kalaše. Na novinových stáncích se pak mj. objevil Krejčíkův vrcholný Vyšší princip.
