Reportáž - Na dvoře areálu bývalé Šlechtovy restaurace v pražské Stromovce vedle zchátralé historické budovy stojí stejně oprýskaný žlutý stolek. Blíží se k němu otec a syn - Josef Somr a David Novotný. Tady?" zeptá se Novotný a Somr souhlasí. "Dones pivo," kývne na syna.
Davidovi se ale vzápětí v kapse rozezvoní mobil. "Jdu si zavolat," kývne na otce a vzdaluje se. "Běž, běž, i když já nikdy neměl nic, o čem bych před tátou nemoh mluvit," křikne za ním ještě rýpavě Somr.
Stop, ozve se od monitoru, za kterým sedí režisér Vladimír Michálek. Záběr pro nový film O rodičích a dětech je hotov, on i kameraman Martin Štrba jsou spokojeni. Štáb začíná chystat další, zatímco asistentky halí oba herce do péřovek.
"Máme k sobě blízko, aniž bychom si to nějak museli říkat," říká David Novotný, zatímco Josef Somr se zamyšleně prochází opodál. Opodál postává hlouček producentů v kravatách, jen Bohdan Holomíček, který natáčení fotografuje, pobíhá agilně kolem a sleduje vše zpoza hledáčku.
V adaptaci ropmánu Emila Hakla zvárnili Somr s Novotným hlavní figury. "Synové přece chodí s otci na procházky a plkaj o životě i o ženských. A vytáhnou třeba i staré boláky," popisuje Novotný kostru filmu.
Se Somrem už se setkal při práci v rozhlase. "Hrál i mé alter ego v rozhlasovém Jménu růže. Asi jsme si nějak přisouzení," usmívá se Novotný. "Mně zemřel tatínek, když mi bylo šestadvacet, takže si spíš představuju, jaké by to mezi námi bylo, kdyby žil."
Film ale podle něj není návod, jak řešit staré resty. "Spíš se ptá, jestli o nich vůbec mluvit, nebo ne," dodává Novotný. Mladý herec už se objevil v Tmavomodrém světě či v Non plus Ultras, naposledy zazářil v Sedláčkových Pravidlech lži. Zahrát by si měl i v dalším Sedláčkově filmu, pokud na něj autoři seženou peníze: "Byla by škoda, kdyby ten film nevznikl."
To už ho asistent režie volá k dalšímu záběru. Novotný se v něm vrací zpátky k ošoupanému stolku s dvěma půllitry, pěna na pivech je už notně spadlá. Usedá proti Somrovi.
"Hezky se napij a vypravuj," říká mu filmový otec. A David Novotný spustí: "Zkrátka a dobře, na vojně jsem chodil s jednou takovou Táňou..."
"Stáňou? Taková s těma krátkýma rukama?" ptá se dychtivě otec. Syn jen otráveně vrtí hlavou a režisér se usmívá za monitorem.
K filmové režii vrací po šesti letech, které uplynuly od jeho filmu Babí léto. Na scénáři nového filmu pracoval s Haklem i se scénáristou Jiří Křižanem. "Ještě nikdy nebyl tak zajímavě popsán vztah otce a syna," říká o předloze. "Dva dospělí muži, kteří se respektují, nenávidí a milují zároveň. Nejde o nic vyhroceného, ale přece tak důvěrně známého pro všechny, kteří se dožili toho, aby si ve středním věku mohli popovídat se svým otcem."
Před sebou má ještě měsíc natáčení, do kin vstoupí film v únoru příštího roku.
