Recenze - Silných ženských hrdinek není nikdy dost. A pokud nemají tvář Scarlett Johansson či tělo Angeliny Jolie, tak navíc zpravidla prošumí kiny tak rychle, že za chvíli si už na ně nikdo nevzpomene.
Nizozemsko-belgickou Nadine navíc limituje i její evropský původ. Ovšem Belgie je kinematograficky jen zdánlivě bezvýznamná.
Jejími největšími filmovými hvězdami jsou dnes Jean-Luc a Pierre Dardennové, bratrská dvojice, která posbírala několik Zlatých palem v Cannes i řadu dalších cen.
V Nadine Erika De Bruyna má sice Belgie jen koprodukční podíl, neznamená to ale, že by se těmto belgickým filmovým skvostům neblížila.
Nadine rozhodně nelze vyčítat, že by neměla tu moc diváka zasáhnout. Je to ten typický malý evropský film, jehož hrdinové jsou naší mentalitě mnohem příbuznější než američtí nabušenci.
Rozvíjí příběh ženy, která vlastní touhu po dítěti řeší únosem cizího kojence, s kterým sjezdí celou Evropu.
Zatímco se dnešní Nadine řítí dálnicemi, ve vzpomínkách se odkrývá její minulost. Hrdinku v příběhu ztvárňují tři různé herečky, které se ani nesnaží předstírat, že by si byly podobné.
Mladá Nadine, soudě dle flashbacků, byla trochu zpovykaná dívka, která si chtěla jen užít a po dítěti netoužila. Rozjela úspěšnou kariéru bytové architektky a měla zdánlivě vše, aby mohla být spokojená.
S věkem ale přišlo i tikání biologických hodin a Nadine zatoužila otěhotnět. Kvůli této marné dlouho nenaplňované touze zkrachoval i její dosud nejvážnější vztah. A tak se Nadine rozhodla vzít vše do svých rukou a dítě si sehnat sama, když se jí ta příležitost naskytla.
Největší místo má ve filmu současná Nadine, ztvárněná herečkou Monic Hendrickx. Její krásná a přitom ostře řezaná tvář jako by dokumentovala všechny ty životní prohry, které má za sebou a přitom dobře naznačuje i to, jak vnímá svou současnou situaci.
Když v úvodu Nadine popadla to cizí dítě, možná si ani neuvědomila, co tím způsobí. Impulzivní čin probudil dávné vzpomínky, odstartoval ale i zoufalství rodičů dítěte, které film také sleduje. Až jeho závěr prozradí, jak moc je s nimi Nadine spojena.
Řada scén a situací tu působí velmi povědomě, většina je ale zároveň natočena jaksi chladně a vzdáleně.
Celý děj filmu je dobře vystaven, přitom ale vyznívá přes očividné zoufalství hlavní hrdinky jaksi banálně, jako jeden z těch mnoha malicherných problémů moderních společností.
Příběh Nadine je možná - až na ten zkratkovitý čin únosu - docela podobný příběhům řady dnešních úspěšných žen, které prožívají konflikt mezi svou kariérou a touhou po dítěti.
Neznamená to ale, že by to byl příběh univerzální a ani jeho ztvárnění není dostatečně silné, aby film zapůsobil i mimo tento divácký okruh.
Ona marná Nadinina touha po dítěti je odrazem předchozí touhy po kariéře, ale zároveň i odrazem typického rysu dnešní doby - touhy mít vše hned, zadarmo nebo alespoň co nejlevněji.
V tradičněji pojatých společnostech by tento film asi byl zcela nesrozumitelný - v té naší je vlastně dobrou alegorií vyprázděnosti dnešního života.
Nadine je film pěkně natočený, velmi dobře sestříhaný i výborně zahraný. Kdyby víc takových filmů vznikalo i v české kinematografii, nemluvilo by se o její tématické krizi.
I když je Nadine zároveň filmem, který už ze své - nenápadné - podstaty nemůže zaujmout každého.
Jako mnoho jiných malých evropských filmů si své publikum najde - i když tak velké jako v případě nových filmů se Scarlett Johansson či Angelinou Jolie asi nebude.
Nadine, Nizozemí/Belgie 2007, scénář Erik De Bruyn, Rwen Eckhause, režie Erik DeBruyn, hrají Monic Hendrickx, Sanneke Bos, Halina Reijn, Mano Tzoulakis, Fedja Van Huet a další. 105 minut, distribuce Cinemart. Premiéra 23. října 2008.