Recenze - Největší zádrhel snímku Hancock leží v nepřiléhavém spojení dvou druhů letních hitů. První druh zastupuje "lehká jednohubková komedie" s Willem Smithem a la Muži v černém, druhým by bylo prozkoumávání hranic comicsového žánru a la Vyvolený s Brucem Willisem.
Výchozí situace, v níž je odrbaný bezdomovec jediným skutečným superhrdinou dnešní Ameriky a všichni ho pro jeho bezohlednost nesnášejí, může být buď rozvíjena jako pouhá série mírně cynických gagů, nebo se může zlomit v osudové drama o hledání identity, nápravě duše a odhalení historického pozadí existence superhrdinů v lidské civilizaci.
První bude krátkodechá legrace bez pointy, druhé ambiciózní dílo hodné vizionářského tvůrce. Hancock je ovšem ve výsledku ambiciózní komedie, které brzy dojde dech, protože její vize nemá dostatečnou sílu, originalitu ani propracovanost.
Superhrdina i v reálu
Na tom, že Hancock působí slátaně má nepříliš chvályhodnou zásluhu jak sám Smith z pozice hlavní hvězdy a producenta, tak druhý producent Michael Mann, proslulý hlavně ocelově chladnými kriminálkami (Nebezpečný souboj, Colaterall, Miami Vice).
Ani jim, ani režiséru Peteru Bergovi přitom nejsou vlastní comicsové snímky, a už vůbec ne snaha vytvářet komplexní nové mytologie.
Zatímco čtenáři nemainstreamových comicsů už vyrostli s objemnými grafickými romány jako Strážci (Watchmen), Zázraky (Marvels), Království tvé (Kingdom Come) či Vycházející hvězdy (Rosiny Stars), filmoví fanoušci objevili nové dimenze žánru u X-Menů, Hulka či Batmana a diváci u televizí hltají seriál Hrdinové (Heroes), Will Smith se od 90. let příliš nezměnil. Pořád chce být za superhrdinu v reále.
Jeho hvězdná aura mu dokonce zabraňuje hrát "muže z lidu" - například jako zde obyčejně vyhlížejícího chlápka s neobyčejnými schopnostmi.
Vždycky hraje největšího machra; ve všech významech toho slova. Jestliže v bývalém Sovětském svazu mívali největší trpaslíky na světě, v Hancockovi máme nejlibovějšího houmlese pod sluncem.
Zkrotit Smithe do civilní podoby dokázal jen thriller Nepřítel státu, kde hlavní atrakcí byla špionážní technika, proměňující každého člověka v monitorovaného mravenečka. I v sociálním melodramatu Štěstí na dosah byla Smithova postava chudého, ale fanaticky pracovitého otce s dítětem na krku přes proklamovanou obyčejnost opět za pana Dokonalého.
Snad jediný snímek dokázal využít Smithovu velkohubost ve svůj prospěch, životopis Muhammada Aliho, jejž natočil právě Michael Mann. Ali nejspíš zůstane Smithovou životní rolí právě proto, jak jsou si oba podobní.
Konstrukce se hroutí
Každopádně, vliv Michaela Manna na Hancocka můžeme odečíst ze snahy dodat onomu počátečními blbnutí, kdy si hrdina pohazuje s auty či velrybami, větší hloubku, případně rozechvělost dramatických okamžiků, kdy obraz potemní a roztřese se objektiv kamery.
Zřejmě nejlepší pasáž filmu - přepadení banky, kde se Hancock díky tréninku manažera pro styk s veřejností poprvé osvědčí jako klaďas sklízející oblibu davu - ve svých akčních chvílích rovněž působí, jako by ji natočil Mann, respektive připomíná hodně jeho Nelítostný souboj s Al Pacinem a Robertem De Niro.
Ale vlastní vklad Hancocka do pomyslné pokladnice akčního nebo comicsového žánru zůstává malý. Bitky v poslední třetině filmu postrádají nápad a celá ústřední myšlenka neobstojí déle, než se na ní vyčerpá několik vtipů.
Zatímco ostatní comicsy se odehrávají v alternativní realitě, která je současnému světu jen podobná, ale neplatí zde všechna pravidla, Hancock se pohybuje ve světě, kde fungují normální média, internet, úřady, soudy, věznice či politika, víme, jaké je datum a že Amerika není pupek zeměkoule.
Samozřejmě tady nemůže obstát nadsázka a příběhová konstrukce se hroutí dominovým efektem; až poslední destička ťukne o hlavu málo přemýšlivého scenáristy, který pak spadne na svého druhého kolegu.
Příliš velké sousto
Hancock jako občan by za stávajících pravidel zkrátka mohl existovat maximálně týden a nikoli roky, aniž by o něm nikdo nic nevěděl, ani nikdo nepátral po jeho minulosti, aby ho nikdo nezměnil k lepšímu - nebo se ho naopak nepokusil zlikvidovat, anebo aby Hancock sám díky nadlidské síle nezačal měnit svět, klidně podle své libovůle.
Co mu bránilo vykrádat banky a žít si jako v bavlnce, nebo naopak zničit všechny teroristy a nastolit světový mír? Případně si aspoň občas vyprat spodky a ponožky? Proč se poflakuje s flaškami od pití po lavičkách? Protože smutní, že je jediný svého druhu? To je velmi chabá výmluva.
Nesluší se prozrazovat úplně celý obrat v půlce děje, kdy Hancock zatouží po manželce svého PR manažera, snad stačí říct, že v tu chvíli si film ukusuje příliš velké sousto, které v dané stopáži nedokáže sežvýkat.
Výsledkem je časový paradox, kdy dílko, jenž má bez titulků něco málo přes 80 minut, působí subjektivně jako tříhodinové neidentifikovatelné "cosi". Prázdná bublina, špatný sestřih dvou úvodních dílů televizního seriálu, ale rozhodně ne pořádný celovečerní film.
Jestli někde na podlaze střižny zbylo něco lepšího, snad to tvůrcům zpětně dojde a zařadí to na DVD. Možná by ale bylo vůbec nejlepší tohoto hrdinu neoživovat, respektive nedávat mu větší prostor než v jednom parodickém skeči. Třeba reklamě na pletené čepice.
Hancock, USA, 2008. Režie Peter Berg, scénář Vincent Ngo, Vince Gilian, kamera Tobias Schliessler, hudba John Powell,. Hrají: Will Smith, Charlie Theronová, Jason Bateman, Eddie Marsan ad. 92 minut, distribuce: Falcon. Premiéra v ČR 3. července 2008.
