Recenze - Při sledování filmu Stalo se (The Happening) asi většině diváků bude palčivě naskakovat tatáž otázka, jakou vyslovují postavy: Je opravdu možné, že se to děje?
Málokdy bývá oprávněnější zaujmout k filmu osobní postoj. Za jeho konečnou podobu je totiž plně zodpovědný jeden člověk - scenárista, režisér a producent v jedné osobě M. Night Shyamalan, přesvědčený dosud nezdolně o své genialitě. A právě okázalé sebevědomí pociťujeme jako urážku naší soudnosti. Evidentně špatný film je předkládán jako mistrovské dílo a my nevěříme vlastním očím.
Začátek by ještě šel
Různí se názory, kdy to se Shyamalanem začalo jít z kopce. Někdo vidí po oslavně přijatém Šestém smyslu problém ve všech ostatních snímcích, někdo naopak považuje za vrchol Vyvoleného, nelíbí se mu příliš jednostrunná Znamení a oceňuje experimenty s formou a rovinami fikce, reality a pravdy ve Vesnici či Ženě ve vodě.
Nejnovější film zřejmě doplatil na dvě protichůdné touhy. Být co nejčistší, nejminimalističtější a nejabstraktnější při vyvolávání napětí a hrůzy - a zároveň poprvé dát problesknout popisným záběrům na brutální scény. Vyrobit hustou atmosféru doslova a do písmene ze vzduchu, a potom nás dorazit otevřenými výbuchy násilí.
To by se snad mohlo i podařit, kdyby výchozí rozestavění figurek na dějové šachovnici bylo uvěřitelné a kdyby měl autor cit pro to, jak může vypadat násilí na plátně, aniž se stane směšným.
První sekvence ještě nevěští katastrofu, tedy filmařskou. Neznámá epidemie napadne desítky lidí na ulicích, kteří začnou páchat sebevraždy. Zastavení organického toku života, který se přemění v bezmyšlenkovitou štafetovou mašinérii smrti, má v sobě skutečně něco zneklidňujícího. Stavební dělníci prší jako lumíci z lešení na dlažbu, upuštěná policistova pistole se střídá od jednoho lebečního spánku k druhému a třetímu.
Zbytek filmu se pak hraje o to, co epidemii způsobilo. Řešením úkolu je z vůle autora pověřen mladý biolog Elliot, který navíc prochází manželskou krizi. Jenomže namísto toho, aby ho to zlidštilo, vyjeví se v plné obludnosti, že Shyamalan-scenárista nemá ponětí o obyčejném životě a coby režisér nemá odhad na herce. Ti navíc zjevně nevědí, co se po nich chce.
Tak trochu pomalejší hrdinové
I v předchozích autorových filmech se lidé chovali nezvykle klidně, tiše a zvláštně vyhořele. To ovšem nebyli vystaveni tak masivnímu útoku, nebyli nikdy součástí davu, v němž vřou emoce. Ve Stalo se se všichni chovají jako stádo jdoucí na porážku a těžko to obhájit nějakým uměleckým záměrem.
Není přitom pohyb, jaká společenská témata jsou předmětem žánrového podobenství. Nebezpečí v podobě teroristických útoků, morové rány v podobě SARS či ptačí chřipky; to vše je velmi reálné, a přitom imaginární. Média nás impregnují pocity paranoie, aniž je možné určit pravděpodobnost, s jakou nás něco zasáhne.
Stále se pracuje s paradoxem, že věda může vytvářet teorie, ale skutečné příčiny složitých dějů nemusí odhalit. Bohužel zápletka s "čímsi, co se přenáší vzduchem mezi lidmi" tak složitá není a hra na její řešení trpí tím, že diváci mohou být se svými hypotézami snadno napřed, než se hlavnímu hrdinovi vítězoslavně rozsvítí žárovka nad hlavou.
K tomu udivuje nejen naivita, s jakou se postavy pohybují při útěku, ale i školácká cudnost, s níž se rozebírají intimní problémy. Do toho přicházejí bezděčně legrační záběry, jak někomu šelma ukousne ruku, nebo si sebevražedník lehne pod sekačku.
Zkrátka mystérium, v němž by většina dospělých lidí pocítila závan čehosi, co nás hrozivě přesahuje a čemu nemůžeme rozumět, se nekoná. Naopak zdá se, tedy vlastně nezdá, že autor nerozumí dospělým a intimním vztahům ani hloubce společenských problémů, na které alegoricky odkazuje. S duchovní náročností inspirovaného teenagera se zoufale snaží našlehat z mystéria i nějakou mystiku a metafyziku.
Od Ženy ve vodě do vod amatérismu
Téměř dvě třetiny děje odehrávající se na loukách a lesních samotách neukážou nic víc než zlověstné ticho před bouří, ševelení trávy a listí. Shyamalanovy filmy jsou obecně postaveny na víře v něco vyššího a vždy si dovolovaly zobrazovat obyčejné věci tak, abychom v nich spatřovali komplexnější významy.
Řídkost zápletky a abstraktnost nebezpečí je ale tentokrát tak velká, že do vyprázdněných obrazů sice můžeme promítat externí významy a říkat si "toto je pomsta přírody na zkažené civilizaci" - ovšem je to víc rozumové než emocionální.
Shyamalan přitom v závěru velí odhodit rozum a řídit se vírou a znovu oživit emoce, čímž se mávnutím kouzelného proutku vyřeší přírodní katastrofa i manželská krize.
Zkrátka, bývalý filmový mág a vypravěčský experimentátor chce natolik předat apelativní poselství, až přitom zapomněl vyprávět a se svým dílem se propadnul hluboko do vod amatérismu a předržených ambicí. Aspoň, že ta bolest trvá jen čistou hodinku a půl.
The Happening, USA 2008. Scénář a režie M. Night Shyamalan, hudba James Newton Howard, hrají Mark Wahlberg, Zooeye Deschanelová, John Leguziamo, Ashlyn Sanchezová, Betty Buckleyová,Spencer Breslin ad.
88 minut, distribuce Bontonfilm. Česká premiéra 12. června 2008.
