Praha - Největší hvězdou letošního, 17. ročníku Febiofestu byl Bruno Ganz, který přijel na slavnostní zakončení převzít čestnou cenu Kristián za celoživotní přínos světovému filmu.
Českému publiku je švýcarský herec známý z role anděla Daniela ve Wendersově filmu Nebe nad Berlínem. Jakmile však Ganz (1941) zasedl za lavici tiskové konference pražského festivalu, bylo hned jasné, že přítomné zajímá jeho účast na druhém filmu, který je s ním nejvíc spojován - na Pádu Třetí říše Olivera Hirschbiegela z roku 2004.
Slavný herec, který objevil v Hoších z Brazílie, Předčítači a řadě německojazyčných filmů včetně Herzogova Nosferatu, to glosoval s úsměvem: novináři mu roli Hitlera z tohoto snímku už navěky přišili.
„Kdyby mi Hitlera nabídl nějaký režisér z jiné země, odmítl bych. Ale v případě německé produkce jsem si říkal, že to mohlo něčemu posloužit. Každopádně to nebylo snadné rozhodování," uvedl brzy sedmdesátiletý herec.
Traduje se, že mohl mít ještě bohatší kariéru, co se týče filmů z 2. světové války. Jen těsně jej prý minula role Oskara Schindlera ve Spielbergově filmu, kterou nakonec ztvárnil Liam Neeson. Tuto historku ale Ganz odmítl.
Představiteli většinou kladných, reflexivních hrdinů s dojemným úsměvem němečtí kritici nakonec vyčítali, že v Pádu Třetí říše stvořil „hodného Hitlera".
„Říkal jsem si, že člověk, který svedl na šedesát miliónů lidí, nemohl být pouze netvorem. Samozřejmě Hitlera soudíme podle toho, co po něm zůstalo - a to je úplně v pořádku. Ale když se chopil moci, na ulicích mu tleskaly davy lidí, které v něm neviděly netvora. Muselo v tom být ještě něco víc," přemítal Ganz.
Na zpracování nacistického diktátora se pečlivě připravoval, sledoval dobová svědectví, odezíral Hitlerova gesta. Zajímal se zejména o posledních pět šest měsíců jeho života, kdy se vůdce už jen skrýval v bunkru.
„Z toho období existuje velmi málo obrazových materiálů, jenom sepsané vzpomínky těch, kteří s ním tam byli. A je zajímavé, že z toho, co jsem četl, tak všichni psali o Hitlerovi, jak se zároveň choval šarmantně k ženám - nejenom že despoticky křičet na generály."
Ganz by považoval za užitečné natočit právě film o Hitlerově cestě k moci, nicméně si není jistý, zda už nadešel čas celkovou reflexi toho, jak mohli Němci vůbec nacismus dopustit.
Shodou okolností se švýcarský herec ocitl i v dalším filmu, který se potýká s německou historií, v Baader Meinhof Komplexu. Snímek z roku 2008 přibližuje osudy teroristické frakce RAF, která v 70. letech vyhlásila válku měšťáckému Německu.
„Nebyla to hezká doba, žil jsem tehdy v Berlíně, kde panovala nezdravá atmosféra. Lidé se báli, docházelo k útokům, noviny psaly o únosech. Nicméně tento film nelze s Pádem Třetí říše vůbec srovnávat," dodává Ganz.
Otázky novinářů směřovaly i k tomu, jestli se Anděl Damiel cítí být Švýcarem, neboť se narodil v zemi helvétského kříže, anebo Němcem. Vždyť zažil vrcholy v německém divadle a ve filmu.
„Odjel jsem vlastně náhodou, když mě angažovali v jednom divadle u Hannoveru. Poté jsem působil řadu let v Německu, které mám dodnes velmi rád. Až později jsem se začal postupně vracet do Švýcarska," odpověděl herec, jemuž Febiofest uvedl i dva švýcarské filmy.
Například v loňském Juliině zmizení režiséra Christopha Schauba a dramatika Martina Suttera sledujeme svižnou hořkou komedii o stárnutí všech těch udržovaných švýcarských padesátníků a šedesátníků, kteří se trápí vráskami, dietami a ztrátou sex-appealu.
Ganz ale vzpomínal na švýcarský film Alaina Tannera V bílém městě, který v roce 1984 oživoval atmosféru revolty 60. a 70. let. Vypráví příběh námořníka, který zůstane v Lisabonu u krásné ženy, zatímco domů posílá usedlé manželce nahrávky s nahou milenkou.
„Viděl jsem ten film letos znovu na Berlinale, řada z toho by se dnes už nemohla stát. Nežijeme takovou revoltou jako předtím, nicméně jsem ho z odstupem času velmi docenil," svěřil se Ganz.
Letošní Febiofest připomněl i snímek Věčnost a den Theo Angelopoulose, v němž si švýcarský herec zahrál básníka Alexandra reflektujícího během poslední cesty koloběh života i plynutí času.
„Rád na ten film vzpomínám, nicméně Theo byl skutečným diktátorem. Nenávidí slunce. A ačkoliv byl leden, stále v Řecku svítilo. Takže většinu času jsem strávil v hotelu, kde jsem čekal, až bude pod mrakem."
Mezi své přátele Ganz počítá spisovatele a scenáristu Petera Handkeho, jehož jednou dokonce v uvozovkách nahradil. Bylo to v roce 1976, ve filmu Světlo Jeanne Moreauové, která byla v té době do Handleno zamilovaná. „Chtěla jej obsadit do svého režijního debutu, ale to nebylo možné. Peter nechtěl hrát, takže si vybrala mě, abych jej v podstatě zaskočil."
A jaký je tedy Ganz vlastně herec? „Neulpívám na svých postavách, nenosím si je z práce domů. Snažím se oddělovat role od svého soukromí. Jenom v jediném případě se mi stal opak. Když skončilo natáčení Pádu třetí říše, velmi těžce jsem se zbavoval Hitlera. Provázel mě dále, nemohl jsem jej ze sebe setřást. Dodnes to nechápu, jak se to mohlo stát," uzavřel host Febiofestu.
