Berlín (od našeho spolupracovníka) - Richard Linklater má k Berlinale srdečný vztah. Vždyť je to festival, který ho objevil celému světu: v roce 1995 tady soutěžil s komorním milostným příběhem Před úsvitem. Byl to jeho třetí celovečerní film a získal za něj Stříbrného medvěda za nejlepší režii.
Šlo také o jeho první spolupráci s hercem Ethanem Hawkem, s nímž ho od té doby pojí takřka bratrský vztah. Po každých devíti letech představili v Berlíně pokračování trilogie „Před...“ - za loňský díl Před půlnocí získal cenu diváků a také nominaci na Oscara za scénář.
Linklater se letos do Berlína vrátil s dalším dlouhodobým projektem: studií o dospívání chlapce s názvem Boyhood. Film měl světovou premiéru v lednu na festivalu Sundance, v Berlíně jde o premiéru mezinárodní.
Časová konzerva ze života
Boyhood, který do české distribuce koupil Cinemart, je poměrně jedinečný projekt. Linklater totiž film natáčel celých dvanáct let.
„Byl to skok do prázdna, nikdo nemohl vědět, co se za ty roky stane,“ popsal režisér na tiskové konferenci vznik filmu: „Nejspíš to bylo i protiprávní. Jak můžete šestileté dítě podepsat ke spolupráci na dvanáct let?“ během té doby se režisér se svými herci sešel k pouhým 39 natáčecím dním.
Texaskému klukovi Masonovi (Ellar Coltrane) je sotva sedm, když ho potkáváme společně se starší sestrou Samanthou (režisérova dcera Lorelei). Jejich postupné dospívání sledujeme v množství banálních momentů: Mason sprejuje, hádá se sestrou, později mu otec (Ethan Hawke) vysvětluje antikoncepci, chodí na první brigády, balí holky… Masonovu matku pak hraje Patricia Arquette, rodiče spolu ovšem nežijí.
Téměř tříhodinový snímek není přehlídkou nikterak akčních scén, působí spíš jako ze života a funguje především jako výjimečná časová konzerva.
A nejde jenom o drobnohledný pohled na dospívání samotné, ale i na fyzické a psychické proměny herců. Mezi dětmi má ze začátku navrch Lorelei Linklater, až postupně iniciativu přebírá Ellar Coltrane, jak ostatně často u holek a kluků v tomhle věku bývá.
I když Linklater své herce potkával jenom na jeden týden v roce, nebylo to jen tak. „Ellar mi občas zavolal, že by si ostříhal vlasy, nebo nechal dát náušnici, tak jsme řešili, jestli je pro to pravá doba,“ popisoval zákruty natáčení režisér.
„Fakt bylo divný se takhle vidět na plátně,“ svěřila se jeho krásná dcera upřímně. „Poplakala jsem si. Kdo by chtěl vidět, jak se takhle měníte?“
A kdy to bude v kině?
Patricia Arquette přihodila postřeh z pohledu kované herečky: „Děti nezažily ten moment, kdy se na vás kamarádi naštvou, protože vám to dávají sežrat: ‚Si myslíš, že jsi hustej, že jsi ve filmu‘. Tihle ho totiž dělali, aniž by byl výsledek na dohled: „Vy děláte film? Kdy to bude k vidění?“
Nekonečné natáčení si ale na hrdinech vybíralo svou daň: „Jednou jsem se táty zeptala, jestli bych nemohla umřít,“ poznamenala v dobré náladě copatá Lerolei, ovšem její otec to odmítl a ukázal, že je do posledního momentu především režisérem: „Nedělali jsme takhle dramatický film.“
Boyhood je jediným americkým filmem v berlínské soutěži, patří ovšem k favoritům na některou z cen.
