Berlín - I když ceny se na Berlinale 2013 vyhlašují až v sobotu večer, už ve čtvrtek bylo na úbytku počtu novinářů i soutěžních projekcí poznat, že festival končí. V sobotu vyvrcholí závěrečným ceremoniálem, na němž předá zlaté a stříbrné medvědy. Za celoživotní dílo si jej už odnesl tvůrce filmového monumentu o holokastu Šoa Claude Lanzman.
Do soutěže se zapojil nebo zapojí poslední tři kusy. Kazašsko-německý debut o chlapci, který zavraždí svého spolužáka, zvaný Uroki Garmonii (Lekce harmonie). Francouzský příběh Elle s'en va (Na mé cestě) o šedesátnici, která se vydá na spontánní cestu přes Francii, tuto roli autorka Emmanuelle Bercot napsala speciálně pro Catherine Deneuve. A jihokorejský film Nugu-ui Ttal-do Anin Haewon (Ničí dcera Haewon) o mladé ženě, která ráda sní a rozhodne se ukončit tajný poměr se svým profesorem.
Jeremy Irons v Lisabonu
V soutěži, ale vlastně mimo soutěž, bez nároku na ceny, se představil Noční vlak do Lisabonu. Příběh postaršího švýcarského profesora Raimunda s nepříliš zajímavým životem, který jednou zachrání mladou Portugalku před sebevraždou a pak se z náhlého popudu rozjede do Lisabonu pátrat po osudu doktora, spisovatele a účastníka odboje za Salazarova fašistického režimu jménem Amadeo.
Tím vlastně pátrá i po tom, co ještě chce od života on sám. Stejně jako v Nejlepší nabídce od Tornatoreho, i tady všichni mluví anglicky.
„Jinak bychom na film nikdy nesehnali peníze. Ale díky tomu jsem si zase mohl vybrat dokonalé obsazení z nejlepších herců Evropy," říká Bille August.
Dánský režisér, který má s mezinárodními štáby zkušenosti, do své novinky obsadil kromě Jeremy Ironse, Martiny Gedeck, Melanie Laurent a Jacka Hustona, kteří ho doprovodili na tiskovku, i Toma Courtenaye, Bruno Ganze, Augusta Diehla nebo Christophera Leeho. Každý z nich ve filmu mluví s trochu jiným přízvukem.
V Lisabonu se natáčelo ve staré části města. „Chtěl jsem zachytit atmosféru tajemství a taky zobrazit místo očima cizince," vysvětlil režisér, proč zůstal u atraktivních pohlednicových záběrů.
Příběh pochází z psychologického románu Pascala Merciera, který vyšel i u nás.
„Knihu jsem si přečetl, až když mě Bille požádal, pak mi najednou začali lidi říkat, že to je jejich oblíbený román. Četl jsem ho několikrát, abych si udělal představu, kdo Raimund je. Pak jsem ho ale odložil. Film je jiný, tak jsem se při natáčení držel scénáře," popisuje Jeremy Irons.
Předloha očekávatelně prošla úpravami a krácením, s nimiž jistě ne všichni její čtenáři budou souhlasit. Mercier podle Augusta film viděl a soudě podle dlouhého děkovného dopisu, který pak režisérovi poslal, se mu i líbil. Každý milovník románu se ale musí připravit na to, že z filozofických úvah zbyl zlomek a z příběhu zbyla hlavně Amadeova milostná historie.
„Film je víc emocionální médium, museli jsme vybírat, které citáty z knihy použijeme, aby se hodily k příběhu a nezdržovaly ho," ospravedlňuje se August.
Dvacet let po smrti
Další mimosoutěžní titul z hlavního programu ocení hlavně fanoušci ztraceného talentu Rivera Phoenixe. Dvacet let po jeho předčasné smrti se můžou podívat na jeho poslední novinku, Dark Blood (Temná krev), během jejího natáčení na Halloween 1993 herec náhle zemřel na předávkování drogami.
„Mám na Rivera jen milé vzpomínky, připadal mi pozoruhodný. Nemůžu uvěřit, že mu bylo jen třiadvacet let, byl velmi seriózní a oddaný své práci. Strávil jsem s ním šest týdnů na natáčení v Utahu a nikdy jsem ho neviděl brát drogy," zavzpomínal Jonathan Pryce.
Ten ve filmu hraje muže, jemuž se na dovolené s manželkou rozbije auto, a proto skončí na nedobrovolné návštěvě u psychicky vyšinutého mladíka uprostřed pouště, na indiánském území zčásti zamořeném radioaktivním spadem po jaderných testech.
„Základní nápady a ta mystery atmosféra byly už v původním scénáři. Chybělo nám ale dotočit čtvrtinu záběrů, navíc se některé cívky ztratily. Takže jsem ten příběh musel znovu promyslet, aby byl srozumitelný," osvětluje režisér George Sluizer. Někdy si vypomohl tím, že nenatočené scény sám ve filmu odvypráví, čímž už tak docela podivný výsledek dostává ještě zvláštnější nádech.
Natočený materiál dlouho ležel v úschovně. Když se v roce 1999 režisér dozvěděl, že ho pojišťovací společnost filmu chce zničit, rychle ho odvezl do Nizozemska, kde žil. Tam vše odpočívalo v bezpečí dalších deset let. Teprve až když Sluizerovi našli aneurysma, které ho může kdykoliv zabít, řekl si, že ještě před smrtí chce poslední Phoenixův film dokončit. „Začal jsem v roce 2009 a trvalo mi to do loňska," uvedl.
Jestli se Dark Blood bude promítat i mimo festivaly, zatím ještě neví. „Společnost, která vlastní tu pojišťovnu, zatím nepodepsala smlouvu s mojí produkční firmou. To jsou totiž lidi, které nezajímá kultura ani nic, co má hodnotu pod půl miliardy," postěžoval si Sluizer.
Phoenixova rodina, do níž patří i bratr Joaquin, momentálně nominovaný na Oscara za Mistra, se na filmu nebo jeho uvedení nijak nepodílí. „Riverova matka nám ale popřála vše nejlepší, jsme s ní v písemném kontaktu," ujistil režisér.
Nejvýraznější filmové hity Berlinale 2012
Čtěte také
Berlinale: Pravda o Romech a italská legenda v Praze
Berlinale 2013: Vězeň Panahí filmuje tajně, aby přežil
Berlinale 2013: Kdo umí seriózně ukázat hodně koziček?
Soutěž Berlinale 2013 uvízla v medvědí pasti
Berlinale už zná legendární porno i zbytečnou smrt
Berlinale 2013: Katoličtí gayové a tlusté puberťačky
Berlinale 2013: Přichází filmová obroda?
