V době, kdy hororovému žánru vévodí odosobněná a chladná městská prostředí a kdy se na nebohé hrdiny hrůza čím dál častěji valí skrze televize, videa i mobilní telefony a kdy se zlo stále častěji ukrývá ve virtuálních realitách, by příběh o jednom "obyčejném" duchovi mohl být stylotvorným počinem, který pozornost diváků i filmařů vrátí k prazákladním hororovým šablonám.
Jsme v Tennessee, v roce 1818. Rodina Bellových je sužována spirálovitě se stupňujícími útoky ducha, jenž se od skřípání, vrzání a pohybování věcmi později uchyluje až k fyzickému násilí.
Proklela je stará Kathryn Battsová, která po soudní při s Johnem Bellem naznačí, že na jeho rod dosedne temnota? A nebo příběh odhalí staré hříchy ukryté hodně hluboko ve zkažených, ale jinak bohabojných křesťanských duších?
Aby byl pocit z filmu ještě mrazivější, ohánějí se tvůrci informací, že má jít o dramatizaci jediného zdokumentovaného případu v amerických dějinách, kdy duch způsobil smrt člověka.
Pomineme-li poměrně důležitý fakt, že ve filmu sice někdo zemře, ale rozhodně ne rukou nadpřirozených sil, je tahle hra na "reality" pseudo-dokumentární formát spíše přítěží. Donutila totiž tvůrce kromě příběhu z počátku 19. století rozehrát rušivou a nadbytečnou linii ze současnosti.
Zoufale naopak chybí víc nápaditosti. Americká kletba je sice žánrově čistý horor, který zavede diváky k samotným základům žánru, ale už mu nezbývá síla než jen citovat mnohokrát citované.
Ano, je to poctivý, zručně natočený horor; ale nic víc. Sváteční diváci filmových strojů na strašení se asi budou poctivě lekat, hororoví fajnšmekři pravděpodobně všechny ty spíše nechtěné citáty na klasiky 70. a 80. let odzývají.
Veškerá hrůza a děs se tu pohříchu děje z prachobyčejného lekání a vše mezi tím je zploštělá filmařská rutina. Přitom třeba Amenábarovi Ti druzí dokazují, že i obyčejná duchařina se může nadanému režisérovi pod rukama proměnit ve velmi kvalitní dílo, které dokonce přesahuje hranice žánru.
Režisér Courtney Solomon se uvedl před šesti lety nechtěně strašidelnou hříčkou Dračí doupě, v Americké kletbě znovu potvrdil, že je zručným filmařem, ale pořád velmi nedůsledným. Sice se mu daří s postupujícím dějem načrtnout čím dál bezvýchodnější atmosféru v domě, stupňující se napětí, hrůzu a bezmoc. Ovšem potíž je právě v tom, že Salomon jen načrtává.
Kde by se zasloužilo chvíli posečkat a vykreslit situaci do nejmenších detailů, se zdrží jen chvilku; kde by méně názornosti na tíživé atmosféře neubralo, ba právě naopak tam mnohdy zbytečně efekt ještě násobí.
Pravda, neulehčuje mu to nijak scénář, který se prakticky točí v kruhu a zasloužil by si o něco nápaditější a především citlivější přístup. Znovu a dokola se zjevující motivy nepomáhají vzbudit žádoucí atmosféru, naopak.
Když se v půlce filmu po x-té objeví noční záběr na dům a kamera znovu opisuje tu samou cestu k Betsy do pokoje, začíná to být otravné. Hypnotizující repetice je přitom dobrá zbraň, kterou mohl Salomon použít na diváky, ale otáčí ji nakonec proti sobě.
Velmi dobrý casting a výborné výkony Donalda Sutherlanda, Sissy Spacekové a mladičké Rachel Hurd-Woodové (za pár let z ní bude Hollywood mít novou královnu) s vypětím všech sil drží film na hraně průměrnosti.
Kdyby si tvůrci odpustili paralelní dějovou linku, věnovali se poctivější práci s atmosférou a scénářem, mohli z toho vytřískat nadprůměrný horor, který by hlásal renesanci klasického filmového strachu. Bohužel skončili u průměrné "lekačky" plné promarněných šancí.
Americká kletba (An American Haunting), USA, 2006. Donald Sutherland, Sissy Spaceková, Rachel Hurd-Woodová, James D'Arcy, stopáž 91 minut
