Los Angeles - Oscary sice o uplynulém víkendu slavně vyhrálo nezávislé irácké drama The Hurt Locker. Ale teprve film Green Zone, jež vstupuje do amerických kin tento týden, se může stát prvním snímkem, který přitáhne k tématu války v Iráku zámořské mainstreamové diváky.
Film s rozpočtem 100 milionů dolarů má k tomu minimálně dva předpoklady: režiséra Paula Greengrasse a herce Matta Damona, které už společně proslavily druhý a třetí díl trilogie o agentovi bez paměti Jasonu Bourneovi.
Green Zone pokračuje ve frenetickém nadupaném stylu, který nabídlo hlavně závěrečné Bourneovo ultimátum. A dosavadní ohlasy se shodují, že Greengrass znovu natočil neuvěřitelně dynamický film, který se nezastaví ani na vteřinu. Režisér tu opět používá nervní kvazidokumentární kameru, která navozuje nepřehlednost zpravodajských her i světa nových médií a zároveň divákům přibližuje emoce hlavního hrdiny.
Ospravedlnit invazi
Tentokrát je s kamerou stejný štáb nalepený za zády Matta Damona coby idealistického důstojníka Roye Millera, který byl vyslán do Iráku, aby našel zbraně hromadného ničení a „ospravedlnil" tak americkou invazi, o níž rozhodla Bushova administrativa.
Jenže jeho tým nachází jen jedno prázdné místo za druhým a záhy se ukáže, že všechny zpravodajské informace pocházejí z jednoho zdroje. Damon se proto z irácké pouště vrací do Bagdádu, a v druhé půli začíná pátrat po vysvětlení. Zjišťuje však, že američtí zpravodajci i jejich iráčtí spolupracovníci rozehráli své vlastní hry.
Greengrass přitom „velké společenské téma" pojímá i jako divácky vděčný thrillerový souboj dvou mužů. Největším Damonovým soupeřem je pentagonský zpravodajec a neokonzervativec Clark Poundstone v podání Grega Kinneara, který nehodlá připustit komplikace a chce udělat z Iráku „opěrný bod demokracie amerického typu na Středním východě".
Mezi oběma pak stojí irský herec Brendan Gleeson coby cynický agent CIA ze staré školy a Amy Ryanová jako novinářka z Wall Street Journalu, která rovněž přijela zjistit do Bagdádu pravdu o důvodech invaze.
Film odehrávající se v roce 2003 je zčásti inspirován knihou Imperial Life in the Emerald City: Inside Iraq's Green Zone, kterou napsal bagdádský přispěvatel listu Washington Post Rajiv Chandrasekaran a vypráví tu o chování Američanů v Bagdádu. Přestože je titul řazen do literatury faktu, podle ohlasů nabízí momenty srovnatelné s Hlavou 22 nebo seriálem M.A.S.H.
Hitchcockovský styl
Autorem scénáře je Brian Helgeland (Odplata, Muži v ohni, L.A. - Přísně tajné) - ale zdá se, že tentokrát je jeho práce jednou z těch hlavních položek, jež dělí recenzenty. O řemeslné stránce a vtahujícím, až „tělesném" pocitu ze sledování filmu totiž není sporu (někdo už doporučuje vzít si před promítáním kinedryl).
Vstřícní recenzenti vítají přehlednou akci, dobře narýsované vztahy mezi jasně definovanými postavami a výstižné dialogy. Pochvalují si, že Greengrass zachoval všechny své trademarky, a zároveň natočil film hitchcockovského stylu.
Matt Damon se prý ocitá ve víru horečnatých pochybností podobně jako detektiv James Stewart ve Vertigu. Zbraně hromadného ničení se tu stávají podobným MacGuffinem jako kufříky s tajemným, nikdy neprozrazeným obsahem u Hitchcocka.
Oponenti - kterých je zatím stejně jako kladných ohlasů - naopak vidí ve scénáři klasická klišé, zjednodušení a nevěrohodné postavy. Častěji než konkrétní scenáristické prohřešky však vyčítají filmu špatné načasování a jistý alibismus.
Film podle nich sice funguje jako thriller, ale pokud usiloval o něco víc, měl přijít do kin v roce 2004 a nejpozději před volbami v roce 2008. - Teď už tu má být snímek, který nám ukáže, jak jsme se z toho všeho poučili a kudy z toho ven, říkají.
Právě časový posun však může být jedním z dalších aspektů, jež filmu pomohou k úspěchu. Z bolestné historické zkušenosti se stává historie, irácké téma vystřídaly následky finanční krize.
Vietnamské schéma
Greengrass si je toho vědom a sám dává paralelu k Vietnamu. Vždycky po určité době podle něho nastane zlom, kdy dané téma začne prosakovat do populární kultury. Jako příklad uvádí filmy Návrat domů nebo Lovec jelenů z roku 1978, které slavily úspěch u publika tři roky po pádu Saigonu.
Greengrass uznává i to, že jim The Hurt Locker prorazil cestu. „Ukázal, že lidé přijmou možnost, že film z této části světa vůbec může být dobrý. A teď snad přišel čas, že diváci přijdou do kin a takový snímek uvidí," věří.
"Jako první jsme ale udělali pokus zasadit do reálného (iráckého) světa mainstreamový akční thriller. Co je další rozdíl … je to opravdu velký film," dodává Damon.
Studio Universal každopádně věří, že snímek bude ziskový. K tomu potřebuje z kin 250 až 300 milionů dolarů. The Hurt Locker při rozpočtu 12 milionů celosvětově vydělal 19 milionů - což mu paradoxně mohlo pomoci ke zlaté sošce, protože akademie chtěla ukázat, jak pomáhá slabým.
Politické vyznění
Ani s Oscarem a se spoustou dalších cen ale The Hurt Locker pravděpodobně neprolomil špatné postavení, jež mají v Americe filmy o Iráku. Poměrně dost (především komerčně) zapadly i předešlé pokusy o reflexi tohoto společenského traumatu - Redacted od Briana De Palmy, V údolí Elah od Paula Haggise či Battle for Haditha od Nicka Bloomfielda.
Neuspěly ani hvězdně obsazené filmy, které se věnovaly širšímu tématu islámského terorismu a „muslimské hrozby". To je případ snímku Království (2007) s Jamiem Foxem, jejž produkoval Michael Mann. Moc se nedařilo ani o rok novějšímu Labyrintu lží s Leonardem DiCapriem a Russellem Crowem od Ridleyho Scotta.
Právě Greengrassovi se ovšem povedlo zmapovat už jednu ze „spouštěcích událostí" invaze do Iráku: únos letadel, která naletěla do WTC a Pentagonu. Jeho film Let č. 93 se zabýval posledním, čtvrtým strojem, v němž se pasažéři postavili teroristům, a letadlo tak spadlo mimo původní cíl. Greengrass zachytil jak zoufalství útočníků, tak nevinných obětí, přitom film působil emocionálně a nepoliticky.
Jak si ale všímá většina recenzentů z obou táborů, v případě snímku o éře prezidenta Bushe režisér své přesvědčení nijak neskrývá. Stačí prý výmluvné záběry rafinérií, aby bylo jasné, že nesledujeme jen thriller s protiválečným poselstvím - což může být nakonec největší problém tohoto snímku.
