FOTO Život Bedřicha Utitze, laureáta Ceny Arnošta Lustiga

FOTO Život Bedřicha Utitze, laureáta Ceny Arnošta Lustiga
Život Bedřicha Utitze nemohl být pestřejší a dramatičtější. Na svět přišel dva roky po 1. světové válce ve Vídni, rané mládí prožil v Československu, odkud v dubnu 1939 kvůli židovskému původu s rodiči a bratrem utekl do Palestiny,...
... kde se přidal k československé zahraniční armádě v boji s hitlerovským Německem.
Bojoval u Tobruku i Dunkerque,...
... aby pak byl jako válečný zajatec vyměněn zpět do Československa.
Foto: Profimédia
11. 4. 2014 12:59
Veterán od Tobruku i Dunkerqe, novinář i zakladatel Indexu Bedřich Utitz získal Cenu Arnošta Lustiga, s nímž ho spojuje nejen hodně dramatický životní osud. Podívejte se na historické snímky.

Praha - Válečný veterán z bitvy u Tobruku, novinář i spoluzakladatel exilového nakladatelství Index Bedřich Utitz se stal třetím laureátem Ceny Arnošta Lustiga. V pátek v poledne v Praze převzal cenu, která vyzdvihuje odvahu a statečnost, lidskost a spravedlnost.

"Je to pro mě velká čest kvůli jménu, kterou má ta cena. Její předchozí laureáti jsou příjemnou společností," řekl Utitz.

Arnošta Lustiga znal velice dobře. "Když jsem byl šéfredaktor v rozhlase, on byl redaktor v zahraniční redakci, tam jsme se moc dobře poznali," připomněl.

Život Bedřicha Utitze má s Lustigovým i mnoho společných rysů - také se v něm zrcadlí téměř celé 20. století především s tragédiemi, které novodobá historie Evropy přinesla. Obou se dotkl holokaust, Utitz ale na rozdíl od Lustiga nepoznal na vlastní kůži hrůzy koncentračních táborů. Byl o šest let starší a když se po okupaci naskytla možnost odcestovat do Palestiny, i s rodinou ji využil.

"Šel jsem tam jen proto, abych se mohl dostat do armády," říká dnes.

Po dětství stráveném ve Vídni, kde se narodil do české židovské rodiny, se s rodiči v jedenácti letech přestěhoval do Prahy, kde se pohyboval v české i německé kulturní sféře. "Měl jsem velkou touhu studovat chemii, po maturitě jsem se zapsal na technice, na chemické fakultě, to už bylo těsně před okupací, takže už jsem vůbec studovat nezačal," vzpomíná.

V Palestině se přihlásil do československé zahraniční armády; bojoval u Tobruku, poté u Dunkerque. Přestože se účastnil přímých bojů, strach o život prý neměl. "Ani když jsme šli do útoku a člověk věděl, že proti nám jdou Němci a my budeme střílet do nich a oni do nás, to jsme strach neměli. Mysleli jsme si: mě to nemusí trefit," říká dnešní kapitán ve výslužbě.

"Zažili jsme přestřelky s Němci, dělostřelecké přepady," říká a dodnes si vybavuje zvuky, které při letu vydávaly dělostřelecké střely, a jaké dělaly "kaťuše", tedy střely sovětských raketometů s typickým kvílivým zvukem. "Jednou Němci použili kaťuše, které měli od Sovětů - a to, když člověk slyší, jak se to blíží, a neví, kam to spadne, to jsem strach měl." Myslí si ale, že by člověk strach v sobě potlačovat neměl, protože necítit strach je nepřirozené.

Bedřicha Utitze zklamalo chování většiny československých občanů v době před příchodem Hitlera, zklamala ho i Mnichovská dohoda. Stejně jako mnozí další po válce vstoupil do Komunistické strany Československa. Po válce mu bylo nabízeno spoustu atraktivních míst, ačkoliv pro ně neměl kvalifikaci. Motivací KSČ bylo dosadit své členy na vedoucí místa bez rozdílu kvalifikace.

"Můj první job, když jsme šel z vojny, byla práce v České tiskové kanceláři. Řekl jsem si: tam je potřeba jazyky, to je jediné, co umím. Tím jsem se dostal i do povolání, ze kterého už jsem nevyšel," říká.

Později pracoval mimo jiné v Československém rozhlasu. Díky tomu se po okupaci v srpnu 1968 dostal do západního Německa. Po uzavření hranic v roce 1969 se rozhodl nevrátit.

V Německu spoluzaložil exilové nakladatelství Index, které fungovalo do roku 1989. Po revoluci přijel zpět do Prahy, spolupracoval s několika periodiky, natrvalo se v Česku usadil v roce 2005. Protože mu moc neslouží zrak, nechá si předčítat z novin, poslouchá rozhlas a televizi a sleduje dění doma i ve světě. "Mám z té zdejší politiky ale velmi nedobrý pocit," říká.

"Nechci opakovat nic samozřejmého, ale nejlepší zkušenost mého života jsou moje děti, mám tři děti a sedm pravnoučat. Všichni mají ke mně velmi vřelý vztah, ty nejstarší se o mě fantasticky starají," uzavírá pamětník.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 13 minutami

Hasiči v Chrastavě zasahují u požáru průmyslového objektu

Evakuaci 100 lidí si vyžádal požár objektu v průmyslové zóně v Chrastavě u Liberce. Zatím se obešel bez zranění. Hasiči vyhlásili nejvyšší stupeň požárního poplachu. Lidé v okolí by neměli otevírat okna, řekl starosta obce Michael Canov (Starostové pro Liberecký kraj). Krajský mluvčí hasičů Jakub Sucharda dodal, že na místě je chemická laboratoř z Kamenice sledující stav ovzduší.

Dobrovolná jednotka obce Cvikov sleduje tok Lužické Nisy až do obce Chotyně. Požár zasáhl výrobní halu na polyuretanové výrobky společně se sklady. "Počet zasahujících jednotek se na místě zvýšil na 21," uvedl Sucharda. Hoří v areálu pobočného závodu firmy Grupo Antolin.

Požár byl hasičům nahlášen zhruba ve 12:40. "V plamenech je budova skladu firmy vyrábějící díly do vozidel," uvedla mluvčí policie Dagmar Sochorová. Protože hrozí výbuch nádrže s plynem, byla podle mluvčí zastavena také železniční doprava na trati mezi Libercem a Chrastavou. Místo vlaků jezdí náhradní autobusy.

Podle Suchardy zatím nelze odhadnout, jak dlouho zásah potrvá. "Hasiči zasahují vnitřní i vnější zásahovou cestou, připravujeme zásah po střešní konstrukci," dodal. Hasiči při zásahu využívají dron a k dispozici mají i speciální hasicí zařízení z Mladé Boleslavi. "Ze Záchranného útvaru Zbiroh byl povolán dálkově ovládaný nakladač," dodal mluvčí hasičů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy