Rozhovor - Linda Jablonská (1979) patří k výrazným současným dokumentaristkám. Při studiu na FAMU pracovala pro společnost Febio, absolvovala snímkem Kupředu levá, kupředu pravá, v nichž sledovala příslušníky organizací Mladí konzervativci a Mladí komunisté. V poslední době se věnuje v občanském sdružení Inventura práci s mentálně hendikepovanými, jimž pomáhá natáčet krátké dokumentární snímky.
Zatím nejdelší z nich s názvem Pozemšťané, koho budete volit? konfrontuje skupinku těchto amatérských filmařů a účastníky loňských volebních mítinků. Srážka lidí, kteří nemají běžné zábrany v komunikaci, s lidmi, kteří často trpí předsudky, nám umožňuje relativizovat, co je normální a správné. Snímek uvádí letošní festival Jeden svět, který se tento týden přesunul z Prahy do regionů.
Kamil Fila: Vy jste úplně původně začínala s Cestománií. Do jakých zemí jste se podívala?
Linda Jablonská: Do mnoha, já jsem hodně cestovala už předtím a Cestománií a filmů obdobných formátů jsem natočila cca 15. Nejvíc asi v Latinské Americe, něco v Africe, Asii a v Evropě.
Nakolik bylo omezující dělat cestopisy? Přece jen televize asi nechce ukazovat problematické stránky jednotlivých zemí, ale spíš turistické atrakce...
Febio v tomhle nebylo zas tak striktní, omezení jsem spíš cítila v čase, který bylo možné v zemi strávit. Já to brala jako příjemnou práci při škole: cestuju, točím a ještě za to dostávám zaplaceno.
Narážím i na to, že jste později udělala takový "trochu jiný cestopis" Vítejte v KLDR. Tak mě zajímalo, nakolik to bylo ovlivněno tou zkušeností s Cestománií, jestli to dokonce nebyla tak trochu parodie...
Rozhodně mě to ovlivnilo. Hlavně moje uvažování o fenoménu turismu. Že lidé jezdí po světě sem a tam, rychle vylézt z autobusu, nafotiít domorodce a honem zas jinam, vyfotit pyramidu. A že lidé už neví, kam by jeli, tak si vybírají jako místo dovolené například KLDR, kde panuje jeden z nejdrastičtějších režimů na světě.
Na Vítejte v KLDR! narážím i proto, že mi to ze všech vašich filmů přijde jako dílo s nejpředvídatelnějším konceptem, které odpovídá velmi jednoduchému pohledu na svět, kdy cokoli levicového musí skončit diktaturou. Vy se přitom ve svých ostatních filmech zabýváte vždy oběma (nebo více) stranami politického spektra. Jak jste teda došla od Kupředu levá, kupředu pravá k Vítejte v KLDR a co jste chtěla ukázat?
Ten film už je pro mě vážně pasé. Každopádně KLDR je skutečně hrozivá diktatura a ten film je hlavně o nás, kteří do té země jezdíme na dovolenou. Pokusila jsem se zachytit, jak se my Češi budeme chovat tváří v tvář tomu režimu.
A jste tedy spokojená s výsledkem; s tím co jste se o Češích, kteří jezdí do KLDR, dozvěděla?
Můžu být maximálně spokojená s tím filmem - a s tím moc spokojená nejsem.
Co ve vás vzbudilo zájem natáčet "politické dokumenty" nebo dokumenty o politice? Váš celovečerní debut Kupředu levá, kupředu pravá se zabývá skupinami mladých komunistů a mladých konzervativců, přičemž z toho vzájemného střetu obě strany vyjdou jako skupinky "mimozemšťanů".
Myslím, že naše film spíš používají politiku a dění kolem ní jako jakýsi základ pro nějakou myšlenku nebo problematiku, na kterou chci upozornit. Kupředu levá, kupředu pravá je tak podle mě film o tom, jak se určití mladí lidé cítí na tomhle světě.
Ale kolem politiky (se) točíte neustále. Co vás fascinuje zrovna na téhle oblasti?
Ono je to vážně spíš náhoda. Až jsem se tomu sama divila, když jsem se při natáčení filmu Pozemšťané, koho budete volit? loni ocitla přesně po čtyřech letech na politických mítincích těch stejných stran.
Čili oklikou, co vás naopak přivedlo k občanskému sdružení Inventura?
Dozvěděla jsem se o grantu, který vypsala Nadace Vodafone, která umožňuje lidem ze ziskové sféry prožít rok prací pro sféru neziskovou. V té době jsem právě přemýšlela, že bych se chtěla věnovat něčemu jinému než natáčení vlastních filmů. Jenže jsem si uvědomila, že vlastně nic neumím. Naštěstí jsem narazila na Inventuru, která pracuje s lidmi s mentálním hendikepem, natáčí s nimi filmy, hraje divadlo, fotí, píše... A grant jsme dostali.
Pozemšťany jsem viděl před krátkým časem při narozeninách rádia Wave v Meet Factory a atmosféra na představení byla výborná. Tento film se z těch vašich zatím líbil ze vseho nejvíc.
To bude asi tím, že to není můj film :)
Jak se pracuje s lidmi z Inventury?
Skvěle. Je to hodně inspirativní, někdy celkem náročné. Jsem teď v Inventuře na půl úvazku a k tomu dál vedu dokumentární dílnu. Probíhá jednou za týden plus natáčecí dny. Právě teď pracujeme na reportáži s názvem Odpadky. Vymýšlíme co, koho a kde budeme točit, pak jdeme a natočíme to. Předchozí témata byla Velký třesk a Globální oteplování.
Je to takový skupinový brainstorming, který se snažím organizovat tak, aby přinášel konkrétní výsledky. A natáčení je pak dost živelné; studenti jsou ale čím dál lepší a ve spoustě případů už funguju jen jako produkční.
Zeptám se možná nekorektně: lidé, kteří jsou v Inventuře a natáčí pod vaším vedením filmy, mají jakou diagnózu?
To je různé - a já po přesných diagnozách ani moc nepátrám. Jeden student má autismus, jiný Downův syndrom, několik lidí pobírá invalidní důchod, mají průkaz ZTP z různých důvodů. V Inventuře říkáme, že jsou to lidé, kteří se hůř orientují ve světě a ve škole zrovna nevynikali. Politicky korektně řečeno mají mentální hendikep.
Musel vás do práce s nimi někdo zasvěcovat?
Ani moc ne, nejdřív jsem z toho měla strach, jestli to zvládnu, ale je to spíš otázka přibývajících zkušeností.
Zatím nejdelším dokončeným filmem s lidmi z Inventury je právě půlhodinový dokument Pozemštané, koho budete volit?. Mají autoři volební právo? A byli na začátku fakt tak nerozhodní, že by volili kohokoli?
Jak kohokoli? Tvořili si postupně názor jako většina lidí; myslím, že mnoho voličů lidí si vybírá stranu až v předvolební kampani. Všichni autoři mají volební právo - aby ho neměli, museli by být zbaveni právní odpovědnosti. Mimochodem, film má 40 minut.
Aha, Československá filmová databáze uvádí 30 minut.
Tam je to špatně, existuje televizní verze, která má 26 minut, a pak ta naše, která má 40 minut.
Proč je rozdíl v televizní a vaší soukromé verzi? Zasáhla nějaká politická cenzura?
Ta televizní verze je zkrátka kratší, aby se vešla do formátu - my jsme to točili pro pořad Ta naše povaha česká... A pak jsme je ukecali, aby nás nechali sestříhat delší verzi, takovou festivalovou. Některých scén by - myslím - bylo škoda.
Když jsem se na Pozemšťany koukal , tak jsem si říkal, že celý ten koncept má ohromný potenciál. "Boží prosťáčci" a "čisté duše" postavení do konfrontace se zdánlivě normálními lidmi, kteří pak odhalí ve vztahu k těm "slabším a hloupějším" svou pravou tvář. Byl by to skvělý televizní pořad. Neuvažujete o něčem takovém?
My to tak v podstatě děláme... akorát se to nikde moc nevysílá. Podívejte se tady na naše krátká videa.
A nemá nějaká televize zájem o celý pořad nebo cyklus? Jak dlouho trvá natočit jeden "díl"?
Zatím to financujeme z jednoho serveru; jeden díl točíme cca dva měsíce. Tedy vymýšlíme, točíme, stříháme… Kdyby to chtěla nějaká televize vysílat, budeme samozřejmě rádi.
Je mezi lidmi z Invetury, ať o nich nemluvíme tak anonymně, nějaký lídr? Nebo jak mají rozdělené funkce?
Já jim říkám studenti. Celkem už to vykrystalizovalo tak, že jeden dělá převážně kameru, jiný zvučí a podobně. Nicméně není to striktní, když děláme rozhovory, ptají se víceméně všichni. Teď jsme ale kolektivně dospěli k názoru, že se začínáme trochu "vykrádat". Momentálně je náš koncept takový, že v Odpadcích bude každý zodpovědný za jednu část reportáže.
Grant pro Inventuru a natáčení je na jak dlouho? Na rok?
To bylo minulý rok a v zásadě jsem z toho byla placená já. Shodou okolností v Inventuře předtím probíhala animační dílna a točily se filmy, klipy a různá videa, takže technicky je vybavená. Zároveň se účastním jiného inventurního projektu, kde jezdíme do krajů a pořádáme pětidenní workshopy v místních stacionářích, kam dochází lidi s mentálním hendikepem. Většinou jsou tam keramické dílny nebo tam mají různé kroužky.
Jedem tam s kolegy, rozdělíme si studenty do tří skupin a během pěti dní vznikne krátký dokument audio reportáž a série fotografií. Cílem je projit svět lidí s mentálním hendikepem a obyvatel nějaké vísky nebo menšího města. Lidé s mentálním hendikepem se naučí pracovat s technikou, objeví se v roli reportérů, vyrazí do terénu a zpovídají místní na téma, které si vyberou. Vznikají tak zajímavé situace.
Po vzoru hyperaktivního Aleše se nakonec zeptám: Máte nějaké závěrečné moudro, vzkaz světu, lidstvu, vesmíru…?
Takhle by se Aleš nikdy nezeptal... Nicméně náš vzkaz je asi toto: chceme ukázat lidem, že lidi s hendikepem mohou být inspirativní a kreativní bytosti se smyslem pro humor.
