Zatímco člověk marně prohledává byt ve snaze objevit novou oblíbenou skrýš svého domácího mazlíčka, kočka je podle zvukových signálů, zejména páníčkova zoufalého volání, schopná mapovat, kde se právě nachází. V novém výzkumu, o kterém píše zpravodajský web CNN, to spolu se svými kolegy zjistila vědkyně Saho Takagiová z univerzity v japonském Kjótu.
Sama patří mezi hrdé chovatele domestikovaných šelem a vždycky ji fascinovaly jejich uši. "Jednou jsem sledovala kočku se sklopenýma ušima, jak pozorně poslouchá zvuk za svými zády, a říkala jsem si, že spoustu informací o svém okolí musí vyvozovat právě ze sluchových vjemů. Tak jsem se se svým týmem rozhodla zjistit, jestli tímto způsobem určuje i polohu svého páníčka," řekla výzkumnice.
Japonští vědci provedli experimenty v domácnosti a v kočičí kavárně. Do různých koutů místností nastražili dva reproduktory tak, aby je kočky nemohly zpozorovat. Následně 50 zvířat jedno po druhém pouštěli dovnitř a přehrávali jim z přístrojů hlasy jejich majitelů, aby viděli, jak budou reagovat, když se zvuky budou střídavě ozývat z rozdílných lokací.
Chování koček nechali zhodnotit skupinou osmi nestranných pozorovatelů, kteří nepatřili mezi odborníky na říši zvířat. Na škále od nuly do čtyř měli na základě pohybů uší a hlavy posoudit, jak moc byly kočky ze zvuků překvapené. Ukázalo se, že když se hlas páníčka znenadání ozval z opačného konce místnosti, domácí mazlíčky tohle jeho teleportování evidentně zaskočilo.
Výsledky podle výzkumníků potvrzují, že si kočky díky zvukovým signálům dokážou v hlavě udržet mentální obrazy svých majitelů i ve chvíli, kdy je nevidí. "Říká se, že se kočky o své páníčky nezajímají tolik jako psi. Naše studie však naznačuje, že si člověka všímají víc, než si myslí," upozornila Takagiová.
Autoři studie, která vyšla v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, zároveň kočkám zkoušeli pouštět i hlasy neznámých lidí a došli k závěru, že je zvířata od hlasů svých majitelů dovedou jasně rozeznat. Překvapenou reakci u nich tým paradoxně nezpozoroval ani v momentě, kdy se z reproduktorů linulo mňoukání jiných koček.
Vědci si to vysvětlují tím, že dospělé kočky nevyužívají hlas jako hlavní nástroj k dorozumívání s jinými zástupci svého druhu. Při komunikaci s dalšími kočkami jsou pro ně mnohem podstatnější například pachové stopy. "Mňoukají obvykle jen na lidi a na svá koťata," dodala Takagiová.