Za maskou zbožného varhaníka se 21 let skrýval nejděsivější kanibal v dějinách. Karl Denke údajně prodával lidské maso jako vepřové, zatímco v kostele hrával na varhany. Více než 30 obětí zpracoval ve své „dílně smrti" a vedl si o nich precizní deník. Když policie objevila 420 lidských zubů a sudy s masem, celé Slezsko propadlo panice. Příběh muže, který proměnil dobročinnost v nemilosrdný lov.
Systém lovu
Úspěch Denkeho hrůzného podniku spočíval v pečlivém a promyšleném výběru obětí. Vybíral si lidi na okraji společnosti - takové, jejichž zmizení nejspíš nikoho nezajímalo a nebylo ani hlášeno. Jeho hlavními cíli byli tuláci, bezdomovci, sezonní dělníci, propuštění vězni nebo pacienti právě opouštějící léčebny neboli lidé, kteří byli často bez rodiny, bez peněz a bez naděje - ideální oběti, které se mohly snadno ztratit v anonymitě města.
Často navštěvoval nádraží v Münsterbergu, kde čekal na unavené cestovatele hledající nocleh. Pečlivě sledoval novinové inzeráty o propuštěných vězních či pacientech z léčeben a cíleně oslovoval právě takto zranitelné lidi. Největší zbraní mu ale byla jeho vlastní pověst. Sousedé k němu bez váhání posílali žebráky s přesvědčením: "Jděte za Papa Denkem, ten vám určitě pomůže."
Pozval je do svého bytu, nabídl teplé jídlo a slíbil střechu nad hlavou. Ironií osudu je, že je skutečně nakrmil - často masem jejich předchůdců. Tím nejen uzavíral děsivý kruh, ale zároveň si posiloval svou pověst laskavého dobrodince.