Řeč vestoje I.

Tolikerý vichr,
tolikerý jásot    zde v tu stranu ticho.
Je to dar?

Či můžeme za něco?

Poříčím plují něčí nahé ruce,
ač spala,    jakýsi úžas trhl oblým
tělem krajiny,

chlap kopl do židle   utíká jako živá.

Ano,
jestli tu něco
tak ten třpyt!    Ten zběsilý okřik mrtě

a ouzka,

ta zuřivá červeň,
ten kel.   Ten dráp.   To sbírání se ran,
to sbírání se ze čtyř,

to vytí z kůru,    to bití vzhůru,
ten tah, ten strmě sněžný šponovaný vzduch,
lauf stříbra,
menhir,

Karnak,

báj.
Celej náš křivej katedrální hapták.
Celej náš chromej katedrální vztyk.

Horoucí kámen,   ledový pot.

Oblak podoby ženy padá rozpřažený do lesa,
jak by ho stihl nečekaný úder

Bože    I tahle myšlenka na smrt
bojí se o život.

Karel Šiktanc narozen 1928, přední český býsník, také novinář a překladatel. Vystudoval učitelský ústav. Následné studium Vysoké školy pedagogické nedokončil, jelikož dal přednost žurnalistické praxi. Novinářskou práci začal v Mladé frontě. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, kde pracoval až do roku 1960. Působil v časopise Květen, spoluredigoval Almanach Květen a Hlubší než smrt. V letech 1961-1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta.

Za normalizace upadl v nemilost a musel opustit své zaměstnání. Publikoval v samizdatu a v cizině, vystřídal několik zaměstnání (např. údržbář dvorců na Štvanici). Podepsal Chartu 77. V roce 1989 obdržel cenu Jaroslava Seiferta (sbírka Srdce svého nejez) a v roce 2000 cenu Českého literárního fondu. Za sbírku Šarlat (1999) získal Státní cenu za literaturu. Společná kniha s Oldřichem Králem Tři nadání se stala knihou roku 1999 dle ankety Lidových novin. Sbírka Zimoviště získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší básnickou knihu roku 2004.

Zdroj informací - encyklopedie wikipedia.