"Já jsem naprosto normální hubený kluk, ale v gay komunitě jsem díky tomu mému špíčku vnímán už jako 'větší kluk'. Je to naprosto směšné a nefér," říká pětadvacetiletý Tomáš, který v současnosti studuje v Dánsku komunikační studia a mísení kultur. "Mám asi 15 procent tělesného tuku. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je to normální. Nemít žádný tuk stojí strašné úsilí, omezování a hlavně disciplíny, kterou já asi nemám," reflektuje.
Podle Tomáše je v současnosti ideál krásy v gay komunitě velmi podobný ideálu heterosexuálních mužů. Homosexuály prý však odlišuje snaha tohoto ideálu dosáhnout a také to, že vzhled je daleko častěji stavěn nad osobnostní rysy jedince. Tomáš sám zažil odmítnutí na základě vzhledu, ale nikdy nedostal konkrétní odůvodnění.
Tvrdí přitom, že heterosexuální ženy, které nevědí, že je gay, o něj často projevují zájem. "Mám spoustu kamarádek, které když mě poznaly, tak mě balily, chtěly se mnou chodit nebo alespoň spát. Vnímám to tak, že v heterosexuálním světě bych byl atraktivní, ale v gay komunitě si nikoho nenacházím," říká. Sám na sobě Tomáš vnímá jako nepřitažlivé to, že mu řídnou vlasy nebo že není moc vysoký. Přiznává ale, že i on dává při výběru partnera velký důraz na to, jak protějšek vypadá. Vyšší nároky na vzhled než v běžné populaci vnímá i u svých přátel. Proč tomu tak je, nedokáže vysvětlit.
Správný chlap
Tomáš, který se v rámci studia zabývá mimo jiné queer teoriemi, vysvětluje, že před epidemií viru HIV v 80. letech byl ideál krásy u homosexuálů velice štíhlá postava a dívčí rysy ve tváři. S nárůstem homofobie se však začala na konci 80. let prosazovat maskulinnější těla. "Na začátku tisíciletí se mluvilo o tom, být gay, ale nebýt queer, to znamená další posun k maskulinnějšímu vzhledu. Cvičit, mít nižší procento tělesného tuku, odpovídat tomu, jak má vypadat "správný chlap": nemít moc velké boky, hlavně six pack a široká ramena," vyjmenovává.
On sám chodí do posilovny, i když říká, že to se cvičením nepřehání tak jako dřív. Cítit se po cvičení dobře je pro něj prý úplně stejnou motivací, jako být v gay komunitě považován za atraktivního. "I já mám nějaké standardy, a abych měl takového kluka, měl bych se tomu sám podobat," vysvětluje. Tomáš zmiňuje, že u homosexuálních mužů je vysoké riziko, že budou trpět poruchou příjmu potravy, a vzpomíná, že si sám prošel v tomto ohledu složitým obdobím. "Jedl jsem třeba jen jednou denně, protože jsem byl zamilovaný do chlapce, kterému záleželo na sportovní postavě," přiznává.
Z nedosažitelných standardů krásy viní mimo jiné gay seznamku Grindr, kterou homosexuálové podle Tomáše hojně využívají proto, že je pro ně poměrně složité seznámit se s někým v reálném životě. "Veškeré reklamy na Grindr jsou s muži svlečenými do půl těla," říká Tomáš s tím, že aplikace je sice velmi rasově inkluzivní, ale tvaru a velikosti těla se to netýká. "Všichni mají naprosto vyrýsovaná břicha, bicepsy, prsa. U chlapů je hrudník něco, čím si měříš ego a sebevědomí. Už jen ta reklama tě nějakým způsobem nabádá, aby ses v aplikaci taky prezentoval tímto způsobem," míní.
Co se může stát na Grindru
Velký vliv na to, jak gayové vnímají vzhled u sebe a druhých, má i podle dvaadvacetiletého studenta sociologie Marka seznamovací aplikace Grindr. "Celá sociální síť je založená na tom, že máš pod sebou seřazených třicet bezhlavých torz. To pohání myšlenku, že je vzhled důležitý. Může to ovlivnit zejména mladého člověka," myslí si.
Na Grindru se prý muži jen na základě vzhledu odmítají často. "Tak nějak jsem to přijal, což je smutné," hodnotí Marek. "Začneš si s někým psát a máš naivní představy o tom, co se na Grindru může stát. Pošleš víc fotek a pak ti ten člověk řekne: Aha, tak toto ne," přibližuje.
"Sociální sítě jsou v gay komunitě bohužel strašně důležité, protože pokud nejdeš do gay baru, je strašně náročné se seznámit," potvrzuje Marek Tomášovu myšlenku. Tlak na dokonalý vzhled podle něj však lehce opadá. "Když jsem dospíval, ideálem byl klasický 'insta gay', který má six pack, chodí do posilovny a je hladce oholený. Zkrátka vypadá jako antický David," přirovnává. "Teď se to mění," myslí si. Tohoto vzoru se prý nikdy nesnažil dosáhnout, ale nese si s sebou některé nejistoty. "Hází to člověka do myšlenek, že by takhle měl vypadat, a řekne si, že do té gay komunity nezapadá," říká.
Markovi připadá, že homosexuální muži často velmi podporují své ženské kamarádky, co se týče pozitivního přístupu k vlastnímu tělu, ale druhým dechem dokážou říci o někom z gay komunity, že "by s ním nic neměli, protože je při těle". K velmi kritickému souzení svých potenciálních partnerů podle něj může přispívat i to, že mezi homosexuálními ani heterosexuálními muži většinou gayové nemají moc přátel.
"Zcela upřímně je nejjednodušší přátelit se se ženami. Navazovat mužská kamarádství je strašně těžké. Dříve jsem se heterosexuálních mužů regulérně bál, protože když byly nějaké kecy, tak většinou od nich," říká. V gay komunitě proto podle něj platí nepsané pravidlo, že ženy jsou kamarádky a gay kluci potenciální partneři.
Lesby jsou se svým tělem spokojenější
Že vzhled často hraje mezi homosexuálními muži prim, potvrzuje i antropoložka Jaroslava Varella Valentová, která v současnosti působí na Univerzitě São Paulo a zabývá se mimo jiné sexuální orientací, maskulinitou a lidskou atraktivitou. "Obecně to vypadá, že muži jsou krásou posedlí mnohem více než ženy a v gay komunitě je tato tendence ještě více vystupňovaná. Velká část homosexuálních mužů se snaží být štíhlá a zároveň svalnatá, což může vést k častému cvičení, dietám a různým úpravám zevnějšku včetně opalovaní, kupovaní drahého oblečení a také k estetickým zákrokům," vysvětluje Varella Valentová.
Upozorňuje, že homosexuální muži se kvůli tomu také častěji potýkají s poruchami příjmu potravy. Ke stejným výsledkům dospěla i studie z roku 2014 publikovaná v periodiku International Journal of Eating Disorders. Podle ní jsou homosexuální a bisexuální muži asi třikrát náchylnější k poruchám příjmu potravy než ti heterosexuální.
"Důraz na štíhlost je v naší společnosti typický pro ženy a v gay komunitě může jít o připodobnění k nim. Celá řada výzkumů ukazuje, že homosexuální muži jsou v průměru ženštější než ti heterosexuální, a důraz na štíhlost může být součástí tohoto fenoménu," nabízí Varella Valentová vysvětlení. Upozorňuje však, že ne všichni homosexuální muži touží být hubení a svalnatí.
Homosexuální muži upřednostňují spíše maskulinní typy. "Občas dokonce mužnější, než by preferovaly heterosexuální ženy. Ovšem záleží na tom, jak moc mužný nebo ženský daný muž je. V jednom našem výzkumu na českých párech homosexuálních mužů jsme narazili na zajímavý výsledek - páry mužů, kteří si byli v maskulinitě či femininitě podobnější, byly ve svém vztahu spokojenější," popisuje. Co podle ní přetrvává ve všech svazcích gayů, je důraz na vzhled.
Existuje několik vědeckých vysvětlení, co za posedlostí atraktivitou stojí. "První je, že gay komunita se různými způsoby snaží odlišit od většinové společnosti a důležitost vzhledu může být součástí vyjádření vlastní odlišnosti od většinové společnosti a zároveň své příslušnosti ke gay komunitě," říká. "Důraz na fyzický vzhled je také v průměru častější u žen než u mužů a muži, kteří nadměrně dbají o svůj vzhled, tak mohou být muži femininní, tedy s některými charakteristikami, které jsou typické spíše pro ženy. To se může dít z několika důvodů, například z biologických, konkrétně hormonálních," uvádí druhé možné vysvětlení.
Oproti tomu v lesbické komunitě je to přesně naopak a tyto ženy si dělají se svým vzhledem v průměru méně starostí, než je tomu u těch heterosexuálních, vyplývá ze chicagské studie Lisy M. Alvy z roku 2013. Podle tohoto výzkumu je u leseb mnohem menší rozdíl mezi jejich současnou a vysněnou váhou, a velikost, kterou vnímají jako ideální, je navíc větší než u heterosexuálních žen.
"Lesbické ženy jsou v průměru maskulinnější než heterosexuální ženy. Proto se jejich menší důraz na vzhled může podobat heterosexuálním mužům," přemýšlí Varella Valentová. "Ovšem je třeba brát v potaz fakt, že existují lesbické ženy femininní neboli femme a maskulinní neboli butch. Přitom butch jsou mnohem podobnější mužům, včetně menšího důrazu na vzhled, a femme se o svou fyzickou atraktivitu starají více, podobně jako heterosexuální ženy," doplňuje.
Jediné, co vídáš, je vykroucený teplouš
Jinou teorii o tom, proč lesbické ženy nežijí pod takovým tlakem na vzhled, má Marek. "O gayích se strašně moc mluví. Když je pride, celá debata je zaměřená na ně a platí to i pro politickou diskusi. Vždy se mluví o tom, že "dva chlapi nemohou vychovávat dítě", ale nikdy ne o dvou matkách. Možná díky tomu, že se o té komunitě tolik nemluví a není tolik vidět, nepůsobí na ně vlivy zvenčí a mohou si víc žít svůj vlastní život," napadá ho.
Tvrdí, že sám je na tom s vnímáním vlastního těla lépe než dřív a ani při výběru partnera není na vzhled tak přísný. Myslí si, že za tím stojí jisté dospění. "Dříve jsem si šel zaběhat proto, abych vypadal nějakým způsobem, teď si chodím vyčistit hlavu," uvádí příklad. Domnívá se, že problémy gayů s vlastním vzhledem vyplývají i z nedostatku reprezentace v dospívání. "Chodíš na školu, kde neznáš jediného gaye. Jediné, co vídáš, je vykroucený teplouš z nějakého sitkomu," přibližuje. To se podle něj lepší.
Přestože jsou v gay komunitě vyhledávaná hlavně štíhlá a vypracovaná těla, Marek do fitka nechodí. Dřív si ale dělal starosti s tím, že jeho přítel cvičí a on nikoliv. "Říkal jsem si: Takže on bude namakaný, a co bude se mnou? Možná se člověk nevědomky porovnává, protože ta dvě těla jsou 'stejná', a pak je to strašně jednoduché, zvlášť pokud to jsou konstitučně podobné typy," míní.
O srovnávání mluví i Tomáš a přiznává, že sám už někoho kvůli vzhledu odmítl. Upozorňuje ale, že se to děje hlavně v případě sexu na jednu noc. "Přitom gayové mají hodně sexu na jednu noc. Myslím, že je to dáno tím, jak je složité seznámit se s někým v reálném životě. Heterosexuálové mají daleko větší šanci jít do klubu a s někým odejít," vysvětluje s tím, že jsou pak odkázáni na seznamky.
Co se týče vztahu k vlastnímu tělu, myslí si, že má sice stále na čem pracovat, ale že je na tom lépe než dřív. "Už si neodpírám žádné jídlo. Cvičím, ale ne tak, abych z toho umřel. Své tělo teď vnímám vesměs pozitivně, jsem s ním spokojený a cítím se v něm dobře," říká Tomáš. "Ale pořád je tam vidina toho, co by na něm mohlo být jinak," uzavírá.
