Koláž sériového vraha J. Dahmera (vlevo, 1991) a jeho první oběti S. Hickse (vpravo, cca 1978), jejíž vražda odstartovala 9letou vražednou pauzu. | Foto: Aktuálně.cz / Reprofoto Netflix / Koláž: Dan Poláček

Devět let ticha a temné experimenty v babiččině sklepě

Po vraždě Stevena Hickse v roce 1978 následovalo téměř deset let, během nichž se navenek nic zvláštního nedělo. Ve skutečnosti však šlo o čas, kdy Dahmer trpělivě piloval své metody. Posedlost kontrolou a touha po ovládání rostla.

Služba v americké armádě s nasazením v Německu skončila prohlubujícím se alkoholismem. Po krátkém pobytu na Floridě se Dahmer přestěhoval k babičce do West Allis ve Wisconsinu. Vybudoval si dvojí život.

Přes den byl obyčejný vnuk, který pracoval na směny v čokoládovně Ambrosia. Večery však patřily nočním výpravám do barů. Už od roku 1986 tam nepozorovaně podával partnerům sedativa, aby nad nimi získal kontrolu. Chtěl je mít pasivní, ale při vědomí - přítomné a přitom bez odporu. Přestupky jako například obscénní chování na veřejnosti však naznačovaly, jak moc se jeho sebeovládání drolí.

Rodil se jeho modus operandi. Učil se dávkovat uspávací prostředky a chytře manipulovat s lidmi ve svém okolí. V babiččině sklepě prováděl různé chemické pokusy - mimo jiné zkoušel konzervovat kosti. Vše, co tehdy testoval, později v plné hrůze použil. Byla to systematická, bezohledná příprava na bouři.