Worcester (Massachusetts) - Používáte ho každý den několikrát. Přidáváte ho do svých zpráv v emailu, v sms, na ICQ, Skypu, Facebooku či Twitteru. Řec je o smajlíkovi. Letos mu je 50 let.
V roce 1963 ho vytvořil Američan Harvey Ball, umělec zaměstnaný u jedné reklamní agentury v americkém Massachusetts. Nakreslil žlutou hlavičku s jednoduchým usměvavým obličejem. Netušil, jakou lavinu spustí.
Jako "vynálezce" smajlíku bývá někdy nepřesně uváděn francouzský žurnalista Franklin Loufrani. Nicméně jednu zásluhu má. Když ho v roce 1972 použil ve francouzských novinách, představil Smajlíka evropskému publiku.
Jak roky plynuly, duchovního otce smajlíka, Harveye Balla stále více znepokojovalo, kterak je jeho symbol nadužíván a zkomercializován a jak se postupně vytratil jeho původní smysl a obsah. Šlo mu o lidský smích a dobrou náladu. Napadlo ho proto udělat každoroční akci zaměřenou na rozesmávání lidí.
První říjnový čtvrtek vyhlásil v roce 1999 Světovým dnem smíchu. Jeho poselství bylo jednoduché: "Udělej dobrý skutek, rozesměj alespoň jednoho člověka." V roce 2001 pan Ball zemřel.
Usměvavý obličej a další emotikony si již v tu dobu dávno šly vlastní cestou. Jejich enormnímu rozšíření napomohl americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman, když poprvé odeslal mail, který obsahoval sekvenci dvojtečka, pomlčka, závorka. Také tento emailový Smolík nedávno slavil kulatiny, a sice třicátiny. Fahlman ho totiž poslal 19. září 1982.
Nejsdílenější články Facebooku v roce 2011, podívejte na ně:
Čtěte to ze strany
Přelomový mail, který americký profesor odeslal svým univerzitním kolegům, byl poměrně stručný: "Navrhuji, aby následující sekvence znaků označovala vtip: :-) Čtěte to ze strany." Ve stejném mailu Fahlman rovněž představil variantu :-(.
Cílem bylo rozlišit v rámci školní komunikace informační maily od těch vtipkujících, které ne všichni jako vtip pochopili. Pro vyjasnění Fahlman 19. září roku 1982 rozeslal mail s oznámením, že vtípky budou označené :-) a vážné zprávy :-(. "Tento symbol se pak ale rychle vyvinul v označení smutku, nespokojenosti nebo vzteku," píše počítačový vědec Fahlman na svém webu.
Sekvence, jejímž prostřednictvím pisatelé vyjadřují smutek či naopak radost, se rychle uchytila, a přes veškerý technický pokrok na poli výpočetní techniky a elektronické komunikace je dodnes nesmírně populární.
Příčinou vysoké popularity emotikonů, jak se smajlíkům odborně říká, je omezená schopnost některých druhů elektronické komunikace zprostředkovávat emoce a neverbální složku projevu. Velkou výhodou smajlíků je i to, že jsou většinou bez potíží srozumitelní po celém světě.
Aby lidé evzali vážně každou hloupost
"Osobně jsem smajlíky nejdřív nenáviděl, říkal jsem si, že musím psát vtipy tak dobré, abych je nemusel anoncovat," řekl před časem novinář Miloš Čermák, s tím, že ale brzy zjistil, že překvapivé procento lidí nechápe ironii nebo sarkasmus.
"Pak je smajlík opravdu dobrou pomůckou, abyste se vyhnuli debatám s lidmi, kteří vezmou vážně každou blbost, kterou napíšete," dodal Čermák, který patří do top desítky nejaktivnějších českých uživatelů sociální sítě Twitter.
Přesně tyto důvody vedly ke zrodu emotikonu, který v elektronické komunikaci poprvé použil americký profesor Univerzity Carnegie Mellon Scott E. Fahlman
Duo původních smajlíků - usměvavý a smutný - přestalo časem uživatelům stačit. Živelně proto začaly vznikat více či méně povedené variace.
Boom emotikonů
K pozitivnímu a negativnímu emotikonu se časem přidávalo další znázornění emocí. Internetem se rozšířily stovky grafických výrazů, kdy například písmeno D namísto závorky znázorňuje hurónský smích, hvězdička zase smajlík proměnila v polibek. Taková pusa se sice šíří vzdušnou cestou, často ale vede k reálným následkům. Tento smajlík v rámci emailové konverzace totiž podle statistik zhruba v polovině případů zapříčiní vznik milostného poměru na pracovišti.
Ke zreálnění emotikonů pomohl technologický vývoj, kdy se grafické znaky po napsání do komunikačních programů jako je ICQ, Skype, Google Talk či MSN Messenger změnily v barevné obrázky. Internetovou konverzaci tak zpestřovaly nejen úsměvy, ale také čertíci, mrkací krásky nebo například srdíčka, která vzniknou kombinací špičaté závorky a trojky.
I přes obrázkový boom ale nejrozšířenější podoba emotikonů v podstatě zůstala tam, kde začala. "Existují jejich hezčí grafické reprezentace, ale i ty se ustálily na tradičním žlutočerném obličeji," říká internetový odborník Patrick Zandl s tím, že graficky propracované emotikony nejsou příliš oblíbené už jen kvůli prostoru, který zabírají.
Vulgarita na Facebooku vytrestala studentku:
Emotikony jsou jako interpunkce
Emotikony podle ředitele Ústavu pro jazyk český Karla Olivy plní podobnou funkci jako interpunkce, kdy tečka, čárka či otazník dodávají čtenáři cennou doplňkovou informaci. "Smajlíky dělají v podstatě totéž - přidávají k textu informaci o postoji mluvčího ke sdělovaným skutečnostem a jsou tak pro čtenáře návodné v tom, jak by k textu měl sám ideálně přistupovat," vysvětluje Oliva.
Dodal, že emotikony by se tak časem mohly stát součástí pravopisu stejně, jako se v minulosti prosadily mezery, tečky, čárky a další interpunkční znaménka. "Událostně bych to určil na dobu, kdy papírové publikace včetně časopisů, novin, knih a školních učebnic budou nahrazeny elektronickou podobou," odhadl Oliva.
V tištěné podobě se emotikony příliš často neobjevují. Zajímavostí je smajlík v nadpisu článku deníku The New York Times, který jím loni uvedl text o statusech na sociální síti Twitter.
"V médiích vidím využití smajlíků jako naprosto okrajové. Dokážu si představit smajlík v titulku článku o smajlících nebo článku o digitálním životním stylu, ale jinak si využití jakýchkoliv emotikonů v běžném žurnalistickém textu představit nedovedu. A myslím, že se o to ani žádná média nepokoušejí," odhadl před časem Čermák.
