reklama
 
 

Je jí 19 let. Umí japonsky, mandarínsky, korejsky i tibetsky

18. 9. 2014
Rozhovor s nadanou studentkou Ibolyou Bělákovou, premiantkou prestižní školy Open Gate. Jde jí vlastně vše: škola, jazyky, sport i hudba všeho druhu. Stíhá také občanské aktivity a dobrovolnictví.
Doporučujeme

Praha – Rozpětí aktivit a zájmů devatenáctileté studentky prestižního gymnázia Open Gate je neskutečné. Staří Řekové by z ní měli radost, Ibolya Běláková je totiž zářným příkladem ideální harmonie tělesných a duševních sil a komplexní osobnosti.

Její talent jí umožňuje leccos. Třeba když si v osmi letech oblíbila japonské animované seriály, naučila se kvůli nim japonsky.

"Tento měsíc odesílám svou přihlášku na Oxford, kde chci studovat japanologii. Ale kromě toho mám o budoucnosti jen velmi abstraktní představy, odmalička je mou nejsilnější ambicí zachránit svět, takže teď vymýšlím, jak nejlépe na to," říká o sobě nadaná studentka.

Aktuálně.cz: Jak jste se dostala ke studiu japonštiny?

Ibolya Běláková: K japonštině se většina lidí dostane tak, že jsou vystaveni japonským animovaným seriálům (anime) a ani u mě tomu nebylo jinak. Ty seriály byly o tolik zajímavější než nudné americké pohádky, kterými bylo mé dětství zahrnuto, tak jsem si sama začala hledat informace o zemi, odkud tyto seriály pochází.

České naděje

České naděje

V seriálu online deníku Aktuálně.cz  "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.

A.cz: Kdy jste tedy začala s japonštinou?

Japonštinu jsem se začala učit prakticky ihned po tom, co jsem poprvé viděla anime, takže v osmi letech. Začátky byly těžké, bylo to poprvé, kdy jsem se jazyk učila sama, ale učební techniky, které jsem si osvojila, doteď používám. Velký pokrok ve studiích jsem udělala před několika lety, kdy jsem si přes internet našla rodilého mluvčího, který mě dodnes učí. Takže se dá říci, že plynně japonsky mluvím teprve pár let.

A.cz: Chytl vás jazyk stejně jako japonské seriály?

Japonština se mi ihned zalíbila kvůli rytmickým zvukům a jednoduché výslovnosti, která je velmi podobná češtině. Postupně jsem si zamilovávala všechny stránky tohoto jazyka.

A.cz: Jak jste se naučila písmo?

Tak to jsem se naučila sama. Japonština používá dokonce tři abecedy, které jsou svou orientální ojedinělostí pro Evropana velmi zajímavé.

A.cz: Jak těžké je naučit se japonské znaky?

To je velmi individuální, jelikož všichni používáme paměť jinak. První dvě abecedy, hiragana a katakana, jsou ale opravdu jednoduché, naučit se je můžete třeba již za měsíc, protože mají dohromady něco málo pod sto znaků a nikdy nejsou složité. Ovšem třetí abeceda, kanji, je poněkud tvrdší oříšek. K tomu, aby si člověk mohl třeba přečíst noviny, musí umět tak dva tisíce znaků, které občas mohou být opravdu složité. Ale je něco jiného kanji umět číst a umět to psát.

A.cz:  Viděla jsem na YouTube, jak plynule japonsky hovoříte...

To je pro mě trochu trapné, jelikož jsem na začátku projevu zapomněla svůj proslov a udělala jsem nějaké chyby. Nicméně se jednalo o soutěž v japonském přednesu Nihongo Benron Taikai, kterou jsem tento rok vyhrála. Kromě získání mezinárodního certifikátu JLPT (Japanese Language Proficiency Test) byl toto jeden z mála úspěchů v japonštině, kterých jsem zatím dosáhla. O to větší radost z mého vítězství mám.

A.cz: K čemu tuto nevšední dovednost využíváte? 

Japonštinu primárně užívám na gymnáziu Open Gate, kde ji vyučuji jako kroužek. Jinak ale jazyk používám, abych se lépe dostala k primárním zdrojům, které jsou napsané v japonštině. Věřím totiž, že žádné literární dílo nelze plně pochopit, pokud není přečteno v jazyce, v kterém bylo napsáno. Ale hodí se i na komunikaci s mými japonskými přáteli, kteří nemluví anglicky, a koukání se na filmy, seriály a videa na YouTube.

A.cz: Jaké další jazyky ovládáte?

Ve škole se učím, v rámci International Baccalaureate maturity, angličtinu a francouzštinu. Nicméně se domluvím i italsky a německy, a sama se učím mandarínsky, korejsky, tibetsky, latinsky a rusky. Na mém seznamu jazyků, které se chci začít učit, je ale ještě maďarština, bretonština, kantonština a portugalština.

Odmalička jsem tíhla k umění. Jako malá jsem tančila v Národním divadle klasický balet, třeba v Louskáčkovi. Když jsem byla na základní škole, kreslila jsem obrázky pro Českou televizi a doteď maluji

Ibolya Běláková

A.cz: Máte nesmírný talent na jazyky. Jak funguje vaše paměť? Jak se dokážete naučit tolik jazyků, slovíček, znaků a frází?

Jinak to říci nejde, moje paměť prostě funguje divně. Nedokážu sama sebe zařadit do žádné kategorie, jako je fotografická paměť. Dobře se učím třeba slovíčka, když používám všechno: dané slovíčko slyším v seriálu, v písničce, použiji ho ve větě, ukládám si ho do krátkodobé paměti hlasitým opakováním a do dlouhodobé používáním ve větách. Nikdy jsem neměla problém s pochopením gramatiky a výslovnosti, to jsou asi moje nejsilnější stránky při učení jazyků. Nejlépe se cokoliv, třeba slovo, naučím, když ho opravdu pochopím. Pomáhá mi také pochopení celé kultury, protože když vím, jak místní přemýšlejí, snadněji uhodnu, jak sestavit větu a jaká slova použít.

A.cz: Už víte, co byste chtěla studovat na vysoké škole a čemu se věnovat v zaměstnání?

Tento měsíc odesílám svou přihlášku na Oxford, kde chci studovat japanologii. Ale kromě toho mám o budoucnosti jen velmi abstraktní představy, odmalička je mou nejsilnější ambicí zachránit svět, takže teď vymýšlím, jak nejlépe na to. Diplomacie a mezinárodní politika je jednou z možností, jelikož jsem si k ní přičichla při různých modelech OSN a NATO, jako je Pražský studentský summit a PORG model OSN.

A.cz: Také hrajete skvěle na klavír. Jak dlouho se hře věnujete? Vyhrála jste třeba nějaké hudební soutěže?

Hrát jsem začala někdy v osmi devíti. Klavíru jsem se soutěžně věnovala jen do svých dvanácti let. Tehdy jsem vyhrávala různé městské a krajové soutěže, ale nyní je to jen koníček. Kromě klavíru ale ještě hraji na příčnou flétnu a trochu i na housle. Hrát na housle mě ale slyšet nechcete, věřte mi.

 A.cz: V čem je podle vás výjimečná střední škola Open Gate, na níž studujete?

Z mnoha důvodů. Těmi nejzřejmějšími je to, že můžeme bydlet na kolejích a také to, že můžeme absolvovat maturitu International Baccalaureate (IB, mezinárodní maturita - pozn. red.). Obojí mi zajistilo lepší vzdělání a možnosti. Velmi jsem si také zamilovala velikost, nebo spíše maličkost, naší komunity, kde jsou si blízcí studenti i učitelé. Jsem tu velmi spokojená, proto jsem se tu rozhodla zůstat, i když jsem byla přijata na školu UWC (mezinárodní hnutí United World Colleges - pozn. red.) v Singapuru v roce 2012.

A.cz: Jak náročná škola je?

Náročnost závisí na tom, kdy daný student na Open Gate přejde. Od primy do kvarty je výuka velmi standardní, možná pouze s větším důrazem na angličtinu. Od kvinty ale přichází skok, jelikož se všechny předměty začínají vyučovat anglicky a studenty také učí jiní učitelé. Kvinta a sexta jsou dva přípravné roky na IB maturitu, proto se liší od jiných škol. Dokážu si představit, že toto může být velmi obtížné pro člověka, který sem přechází z jiné české školy. Septima a oktáva jsou roky, kdy se skládá mezinárodní maturita, a jsou velmi náročné i pro lidi, kteří na Open Gate studují dlouho.

A.cz: Stíháte i řadu občanských iniciativ. Které to například jsou?

Vždy jsem se ráda věnovala dobrovolnictví a různým veřejně prospěšným pracím. Se školou jsem od svých třinácti let chodila do domu seniorů, kde jsme různě pomáhali a zabavovali babičky a dědečky. Od roku 2010 jsem se také účastnila studentské iniciativy "Nobelova cena míru pro Nicholase Wintona". Pomáhala jsem s mezinárodní petiční kampaní, chodila jsem do Sněmovny kvůli tiskovkám, pomáhala jsem natáčet bilingvální video spot a tak dále. V patnácti jsem překládala materiály z angličtiny pro neziskovky, jako je Amnesty International a Sea Shepherd. A pak jsem pomáhala v Nadaci Forum 2000.

A.cz: Co jste dělala v Nadaci Forum 2000?

Forum 2000 je úžasná nadace, do jejíž činnosti jsem se zamilovala po navštívení jedné z každoročních konferencí. Na hlavní konferenci jsem dělala asistentku jednomu izraelskému učiteli politologie, byla to neuvěřitelně cenná zkušenost. Díky této konferenci a díky mému delegátovi jsem se seznámila s neuvěřitelně inspirativními osobnostmi, jako jsou různí velvyslanci, filozofové a také s mými dvěma idoly - Aung San Suu Kyi (barmská opoziční politička - pozn. red.) a jeho svátostí dalajlamou, kterému jsem v průběhu konference omylem šlápla na nohu.

A.cz: Slyšela jsem o vás, že také rozsah vašich dovedností je nesmírně široký. Můžete namátkou nastínit, čemu všemu jste se věnovala a věnujete?

Odmalička jsem tíhla k umění. Jako malá jsem tančila v Národním divadle klasický balet, třeba v Louskáčkovi. Když jsem byla na základní škole, kreslila jsem obrázky pro Českou televizi a doteď maluji. A pak také hraji na klavír, příčnou flétnu a housle.

A.cz: A co sport?

Sportu jsem se věnovala také. Od svých třinácti jsem dělala Chen taiji chuan, čínské bojové umění. Několikrát jsem vyhrála mistrovství republiky a umístila jsem se jako třetí v Evropě. Doteď mě ale ještě baví skákání na koních, tedy parkur, lyžování (to jsem také dělala závodně jako malá) a snowboarding.

A.cz: Jak jste se v dětství rozhodovala, čemu se věnovat, když se vám daří vše, na co sáhnete?

Ani nevím, že bych se kdy nějak rozhodovala. Něco mě zaujme třeba tak, že to dělají kamarádky, nebo že to dělal někdo z rodiny. Rodiče mě ale nikdy do ničeho nenutili, spíš stále poslouchám, že bych měla trochu žít, jít do baru, vykašlat se na chvíli na školu a tak. Rozhodně ale nejsem nějaký šprťácký robot, co jen sedí a učí se. Takže jsem  vyzkoušela všechno a v závěru vlastně nedělám nic do hloubky. Když mi ale dojde, že mi něco jde, snažím se v tom pokračovat. Zní to jako klišé, ale asi se snažím dosáhnout jakéhosi kalokagathia stavu (ideál harmonie sil tělesných i duševních - pozn. red.).

A.cz: Také jste soutěžila v řečnických soutěžích...

Ano, vyhrávala jsem různé řečnické soutěže v češtině i angličtině, ale to nepokládám za příliš důležité. Spíš mě nadchly různé modely OSN a NATO, tento rok jsem například předsedala v mezinárodním modelu OSN, pořádaným gymnáziem PORG.

A.cz: Neodvážím se tipovat, co čtete či posloucháte za hudbu. Asi to nebudou knihy a muzikanti obsazující přední místa teenagerských žebříčků...

Čtu českou poezii, zahraniční fantasy, anglickou klasiku a především díla různých filozofů, mezi mé oblíbence patří třeba Descartes. Hudbu mám ráda vážnou - Chopin, Čajkovskij a Dvořák, to jsou takoví moji Justinové Biebři. 

A.cz: Existuje vůbec něco, co vám vyloženě nejde?

Když jsem byla menší, hodně jsem bojovala s matematikou, protože jsem nebyla schopná skloubit práci mé pravé a levé hemisféry. V posledních pár letech asi trochu dospěla a dovyvinul se mi mozek, dokonce mě matematika začala docela hodně bavit. A občas mi vyloženě nejde přestat prokrastinovat (odkládat povinnosti - pozn. red.), což je opravdu velký problém.

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama