"Asi nejsem jediný, komu učarovaly klasické české pohádky. Koneckonců vyrostl jsem s nimi. Snad i proto v nich často hledám inspiraci pro vánoční přání, vždyť si konec roku bez pohádek ani neumím představit. Vymyslím fotografii a ouha, není sníh. Vánoční čas se blíží a venku bláto a déšť… to mi do mého obrazu příliš nezapadá. Nakládám tedy sáně, batoh a modelku. Tou je už roky moje dcera. Nechce honorář, občas mě i poslouchá, a navíc, jak na ní namířím objektiv, probudí se v té malé holčičce opravdová modelína. Míříme od nás z Ústí nahoru do kopců na Komáří vížku. Nezklamala. Čerstvý sníh. Malá Fí se brodí sněhem, mačkám spoušť, atmosféra úplně pohádková…"Není Ti zima?," ptám se dcery. "Ne,ne, není!," a vláčí dál sáňky mokrým sněhem. Ptám se jednou, dvakrát…odpověď je stále stejná. Když ale uzávěrku fotoaparátu přehluší drkotání zubů, je mi jasné, že nastoupil bazénový efekt. Radši zmrznu, jen ať nemusím ven. Šoupnu modelku do sedačky a pustím topení. „Ma ma ma máš tu fotku?“ ptá se zmrzlá Fí, než po pár minutách usne v autě. Fotku jsem měl. I stromeček jsme stihli cestou domů koupit. A jaké byly ten rok Vánoce? No přece české, pohádkové!" popisuje fotograf Petr Slavík.
Foto: Petr Slavík, CzechTourism
