Praha - Před čtyřiceti lety našla expedice vedená Donaldem Johansonem v etiopské lokalitě Hadar kosterní pozůstatky předchůdkyně člověka. Účastnici expedice ji pojmenovali Lucy podle písničky Lucy in the Sky with Diamonds od kapely Beatles.
Objev se stal senzací, šlo tehdy o nejstarší exemplář hominina, tedy předchůdce člověka, patřící do rodu Australopithecus. Vzhledem ke stáří kostry (zhruba 3,2 milionu let) se dochovalo neuvěřitelných čtyřicet procent pozůstatků.
"Lucy se stala na dlouho naším klíčovým ukazatelem starobylé podoby prvních homininů," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz docent Vladimír Sládek, zástupce vedoucího katedry antropologie a genetiky člověka na Přírodovědecké fakultě UK.
Díky tomuto nálezu vědci zjistili, jak dlouho ještě předchůdci člověka šplhali po stromech, nebo že klíčem vývoje homininů byl pohyb po dvou končetinách. Zvětšení mozku totiž přišlo až o několik milionů let později.
Aktuálně.cz: Objev Lucy před 40 lety musel být pro antropology pokladem. Vzhledem ke stáří kostry se našlo 40 procent pozůstatků této samice. Dá se mluvit o přelomovém objevu?
Doc. Vladimír Sládek: Objev Lucy v roce 1974, tedy kostry Australopithecus afarensis v odborné terminologii označený jako Al-288-1 (stáří cca 3,2 mil. let), byl skutečně v sedmdesátých letech přelomový hned z několika důvodů. Jednak šlo o téměř kompletní kostru, za druhé se jednalo o doposud neznámý druh hominina, který prohloubil naše znalosti o původu celé skupiny primátů vedoucí k současným lidem. Vědci se dokonce dlouho přeli, zda lze tento nález zařadit mezi tehdy známé druhy, ale nakonec zvítězil názor objevitele Donalda Johansona a jeho spolupracovníka Tima Whita, že se jedná o nový druh v rámci velké skupiny australopitéků.
A.cz: Co ještě dělá z Lucy takovou "antropologickou celebritu"?
Lucy byla přelomová i z hlediska datování, sedmdesátá léta přinesla řadu nových technik, jak datovat kosterní pozůstatky, a Lucy, respektive sedimenty v Hadaru a východní Africe, kde se tento hominin našel, byly jedním z logických cílů. Podařilo se například prokázat starobylé stáří Lucy a celého souboru fosilií z Hadarských lokalit, a to včetně dalších významných Johansonových nálezů z Afaru, jako je například tzv. First family - první objev vícečetné skupiny fosilií australopitéku, díky kterým jsme se dozvěděli mnohé o variabilitě afarských australopitéků a později se i utvrdili, že se jedná o nový druh východoafrických homininů.
A.cz: Co nám Lucy prozradila o našem původu?
Díky kompletnosti kostry máme možnost zjistit různorodé biologické znaky, ať už jde o bipední pohyb (pohyb po dvou končetinách - pozn. red.), ale i velikost mozku či využití horních končetin při pohybu a pracovní činnosti. Lucy se stala na dlouho našim klíčovým ukazatelem starobylé podoby prvních homininů. Zjistili jsme například, jak dlouho zůstávala naše původní adaptace šplhu po stromech v repertoáru pohybu nejstarších homininů. Potvrdilo se také, že bipední pohyb byl oním klíčem a spouštěčem vývoje homininů a dlouho předcházel zvětšení mozku, který sledujeme o několik milionů let později.
A.cz: Chodila tedy Lucy po dvou normálně jako člověk? A jak byla oproti člověku velká?
Díky Lucy víme, jak vypadal původní pohyb po dvou končetinách i to, že naši předci byli sice bipední, ale energeticky byla jejich bipedie ještě mnohem náročnější, než jak tomu bylo v dalších fázích evoluce. Lucy nám také ukázala, z jakých tělesných proporcí jsme se vyvinuli. Pokud si stoupnete k nějaké zdařilé rekonstrukci její postavy, první, co vás například zarazí, je to, o jak malé jedince se jednalo. Přece jen výška okolo 105 cm nasvědčuje, že jsme v evoluci i v tomto aspektu značně pokročili. Všimneme si také protáhlých horních končetin, které nasvědčují, že Lucy byla schopna oproti moderním lidem efektivně šplhat po stromech.
A.cz: Existuje něco, v čem se vědci tehdy v tvrzeních o Lucy a Australopithecu afarensis mýlili, či měli neúplné informace, a dnes už je věda "dále"?
Na tuto otázku se obtížně odpovídá, protože věda je jednoduše proces hledání a kombinování všech možných dokladů a znalostí, méně pak jde o to, jestli jsme se mýlili, nebo ne. Ostatně vzpomínky a záznamy Johansona ukazují, že celý výzkum Lucy byla cesta plná omylů. Vědci se snažili vážit různé hypotézy, jak o zařazení mezi homininy, tak i o významu tělesných znaků. Z Johansonových poznámek se dočteme, jak komplikované a zároveň dobrodružné to bylo období a kolik slepých uliček se muselo projít už při základním zpracování. Naštěstí pro nás je tento výzkum pořád atraktivní a i dnes jsme svědky hledání nových interpretací Lucy v souvislosti s novými nálezy a hlavně s novými metodami.
A.cz: Patří Lucy dodnes k nejsenzačnějším objevům antropologů?
Je otázkou, jestli se dá hovořit o nejcennějším nálezu v oboru, kde i jeden nepatrný zlomek fosilní tkáně má mimořádný význam. Vezměte si, že některé fosilie australopitéků jsme datovali pomocí pár zrnek písku ukrytých v zubních rýhách. Lucy přesto zůstává stálicí v našich výzkumech. Není kongres či konference dotýkající se paleoantropologie, kde nenarazíte na nějakou studii nebo srovnání týkající se Lucy. Díky kompletnosti kostry se stala důležitým nálezem pro většinu srovnávacích studií.
A.cz: Podařilo se antropologům po Lucy učinit nějaký podobně hodnotný nález?
Ano, naštěstí pro nás, Lucy už není sama. Od sedmdesátých let se podařilo alespoň tedy v období nejstarších kořenů člověka učinit několik dalších podobných objevů. Z těch nejdůležitějších bych asi jmenoval chlapce z Nariokotome (stáří 1,8-1,6 mil. let) a Ardi (stáří okolo 4,4 mil. let). Oba nálezy posunuly naše znalosti obrovsky dopředu. Díky chlapci z Nariokotome jsme ověřili, kdy se u člověka objevily první moderní proporce srovnatelné s efektivním bipedním pohybem. Naopak u Ardi jsme zjistili, jak moc se asi mýlíme v našich představách o tom, jak vznikl náš pohyb po dvou končetinách. Ardi třeba ukázala i to, že celou teorii vzniku bipedie budeme muset změnit, ale je pravda, že v tuto chvíli nevíme úplně jak. To je ale už další příběh…
