Věk jsem řešila, když mi bylo 60 let

Hana Zagorová v rozhovoru pro Aktuálně.cz, který v roce 2019 vedla Magdaléna Medková, vypráví o tom, jak se sama vyrovnávala se stářím, o spolupráci s mladými zpěváky i o minulém režimu. Připomínáme část interview.

V písni Já nemám strach zpíváte, že nemáte strach ze šedých vlasů ani vrásek. Je to tak i ve skutečnosti, nebo se stáří přece jen bojíte?

Je to zvláštní, jak ten život utekl, ale je to prostě tak. Kdybych chtěla být patetická, tak řeknu, že je to spravedlnost. Jedna z mála spravedlností na tomto světě. Myslím si, že věk jsem řešila víc v šedesáti než v sedmdesáti letech. Dnes jsem ráda, že žiju a že jsem na světě. To, že se každý den probudím, je báječné. Člověk si toho váží čím dál tím víc.

Máte ještě vůbec o čem psát a zpívat? Za svoji kariéru jste nazpívala asi 900 písní…

Vždycky budu mít. Život nezůstává stát, neustále se vyvíjí. Vždycky jsem říkala, že ze všeho můžete vytvořit text. Sice jsem hovořila o básních, protože je tam větší svoboda, ale platí to i u hudby. Téma můžete udělat třeba z kliky u dveří, když budete chtít.

Mladí i staří vás dnes znají jako duhovou vílu i holku, která si ráda sní. Jak je možné, že jste dokázala oslovit tolik generací?

Já si toho ohromně vážím, ale vůbec nevím, čím to je. Kdybych mohla říct, že jsem to tak chtěla, že jsem na té slávě pracovala celý život, řekla bych to. Ale není to pravda. Jsou za tím nějaké okolnosti, věci, které se semkly v tu správnou dobu, v tom správném okamžiku, a ty písničky najednou zazvonily. A nebo zvoní doteď. Ale popravdě nevím, čím to přesně je.

Třeba tím, že jsou ty texty v určitém smyslu slova nadčasové? Láska, trápení ani počasí přece nikdy nevyjdou z módy…

Myslím, že to není jen texty, ale i interpretací. Ano, zpíváte krásné texty, zpíváte o věcech ze života, ale podáte je tak, že jim lidé věří, že je nevnímají jako nějaký útvar, ale v podstatě si je aplikují na svůj život. Pamatuji si, jak se někteří fanoušci urazili, když se dozvěděli, že píseň Maluj zase obrázky není o mém životě a že jsem ji nenapsala já. Tehdy jsem v nějakém rozhovoru řekla, že nejsem autor, ale interpret. Někteří lidé tehdy byli velice zklamaní, říkali mi, že mi i dříve psali, ať si z toho nic nedělám, že je v životě potkal stejný osud. Pamatuji si, že jsem jim tenkrát řekla: "Pokud jste tomu věřili, pak je všechno v pořádku, tak by to mělo být."

Vaše nejznámější písničky jsou ze 70. a 80. let, tedy z doby minulého režimu. Řekla jste si tehdy „raději zpívat apoliticky než nezpívat vůbec“?

Já jsem nikdy neměla ambice zpívat politické písně. Vždy mě zajímal život jako takový a chtěla jsem se realizovat ve svém produktivním věku. Myslím si, že hudba může lidem udělat radost i v těžkých chvílích. Ale to, jestli někdo zpíval, anebo nezpíval, byla každého volba. Na to, co je, nebo není dobře, obecně neexistují žádná pravidla. Každý člověk v každé době by se měl rozhodovat podle vlastního svědomí.

V roce 1989 jste ale podepsala Několik vět, souhlasila jste s propuštěním politických vězňů a svobodou slova, za což jste měla zákaz veškeré tvůrčí činnosti.

Jestli se mne chcete zeptat, zda jsem toho někdy litovala, tak nelitovala. V tom dokumentu nebylo nic, co se nedalo podepsat. Jsem moc ráda, že jsem to udělala a mohla se tak alespoň trošičku podílet na další historii. Ta doba, která nastala, byla úžasná.

A nelitovala jste někdy, že jste se k občanské iniciativě nepřidala už dřív?

Nelitovala, já nemám ráda co by kdyby. Zkrátka jsem se nedostala ve správný čas na správné místo, jako se to stalo toho 28. srpna.

Co znamená „Nedělej Zagorku“

„Víte, že dodnes nevím, co to přesně znamená? Někdo říká, že je to jako ‚nedělej drahoty‘, což já nedělám. Osobně ten výraz chápu spíš ve smyslu ‚nestyď se, neostýchej se‘. Ale líbí se mi to, je to mnohem lepší než ‚Hanička Písnička‘. Je to příklad úžasné lidové tvořivosti,“ říká Hana Zagorová.