Gejzíry, intenzivní zápach síry, jezírka plná horkého bahna. Do Rotoruy, města na Severním ostrově Nového Zélandu, jezdí tisíce turistů pozorovat rozmanitou geotermální aktivitu. Sotva by někdo hádal, že právě v jednom ze zdejších domů se nachází obrovská sbírka nejrůznějších českých suvenýrů a dalších předmětů z Prahy, Moravy i jiných koutů Česka.
Domov Franka Tomase Grapla juniora, který pracuje v místním zábavním parku jako lanovkář, je plný českých i slovenských vlajek, magazínů nebo pohledů. Nechybí ale ani pivní mapa, puzzle s motivem ladovských Vánoc, zmenšenina brněnského orloje nebo podepsaný portrét Tomáše Garrigua Masaryka. Frank také rád obléká české fotbalové a hokejové dresy, pije Plzeň a rád si k ní dá svíčkovou. Zbožňuje ale také obyčejné rohlíky, které na Zélandu nejsou k dostání. "Nejradši je mám jen tak, bez ničeho, a pak taky miluju bábovku a fidorky," líčí.
Frankovy kořeny sahají na Moravu, odkud pocházel jeho otec. Matka je Maorka, tedy původní obyvatelka Nového Zélandu. Frank tak sám sebe označuje za Maoravana. "Jsem padesát na padesát, napůl Maor, napůl Moravan," vysvětluje česky. Má oboje občanství a česky prý mluví téměř plynně, ale až po pár pivech, která v sobě v době rozhovoru nemá. Přesto angličtinu často prokládá českými slovy.
Střídavě vyrůstal v Česku a na Novém Zélandu. Poprvé do tuzemska přijel ještě za komunismu a od té doby tu byl již třiadvacetkrát. Naposledy teď v říjnu, kdy se setkal například s předsedou českého Senátu Milošem Vystrčilem (ODS). "Udržet si češtinu tady doma je ale těžké, když se mnou česky nikdo nemluví. Ani otec se mnou nemluvil česky," popisuje.
Frankův otec František Grapl emigroval z Československa nedlouho po převzetí moci komunisty. Byl to odbojář, roku 1939 plánoval společně s dalšími odbojáři neúspěšný atentát na Adolfa Hitlera. Koncem druhé světové války se zapojil do partyzánské brigády Jana Žižky, kde bojoval proti Němcům.
"Stejný odpor jsem cítil i vůči komunistům, kteří převzali moc v roce 1948," říkal dříve dnes již zesnulý Grapl. V tomtéž roce skončil uvězněný v táboru nucených prací, odkud se mu však o rok později podařilo utéct, a nakonec doputoval až na Nový Zéland. Zde se zamiloval do maorské kultury, stal se mimo jiné hudebním promotérem a mezi Maory si našel i manželku.
S maorským folklorním souborem začal vystupovat po celém světě, později i v Česku. Díky tomu poznal mnohé známé osobnosti včetně politiků. "Tady na tom gauči spal Václav Havel," ukazuje Frank. Exprezident zavítal do jeho domu v Rotorui roku 1995. Frank se svojí rodinou ho tehdy učil maorský tradiční tanec haka. "Sousedi na nás tehdy zavolali policii, protože jsme dělali hluk. Když ale policisté viděli, že tu hostíme českého prezidenta, tak se k nám přidali, a dokonce přijeli i jejich nadřízení," vzpomíná Frank.
První český Santa Claus na Novém Zélandu
Frank navázal na aktivity svého otce. Je členem souboru Whakaari Rotorua, se kterým vystupuje a jezdí s ním i do Česka. Zároveň se otcovu rodnou zemi snaží co nejvíce přibližovat nejen svým krajanům, ale i komukoliv jinému, kdo o to má zájem. Pořádá setkání, na kterých mluví o české i slovenské historii, kultuře nebo například o hudbě a jídle.
"Mluvím třeba i o tom, jaký vliv mají Češi a Slováci na svět, hovořím o vynálezu kontaktních čoček nebo o Škodě Auto, která se stala oficiálním autem novozélandské policie. Také jim říkám o českém pivu, které tu sice lidé pijí pořád, ale netuší, odkud pochází a jaká je jeho historie. Lidé se také často stále domnívají, že existuje Československo. A zaměňují Česko za Čečensko," vysvětluje Frank, co obyvatelům Nového Zélandu často vysvětluje.
Na jeho setkání přichází také Češi a Slováci žijící na Zélandu, někdy v tradičních krojích, zpívají české písně a předvádí folklorní tance. "Díváme se také na české filmy, dětem pouštíme Krtečka nebo Včelku Máju, vysvětlujeme jim, že v Česku děti před usnutím koukají na Večerníčka. Dobrý večer, dobrou noc," vtipkuje Frank. On sám má přitom doma kočku, kterou pojmenoval Krteček, ačkoliv černá není.
Na Novém Zélandu díky němu ožívají i české tradice, které by tamní obyvatelé možná jinak neměli nikdy šanci poznat. Například letos se na Zélandu pálily čarodějnice, kromě ohňů nechyběly ani špekáčky.
"A teď se zrovna připravujeme na Mikuláše. Pojmeme ho ale trochu jinak - chceme namixovat tradice Nového Zélandu s tradicemi spjatými s českým Mikulášem. Ve vánočním průvodu půjdu za Santa Clause, a než se ke mně děti dostanou, budou muset čelit čertům, pak je utěší andělé a ti je přivedou za mnou. Tuto tradici tady lidé neznají. Každopádně budu první český Santa Claus, který kdy půjde v novozélandském vánočním průvodu," směje se Frank.
Riskantní výlet s Chinaski
Díky tomu, že Frank s kulturním souborem vystupuje i v Česku, se zná s mnohými hudebníky. Například hudební kapelu Chinaski označuje za své přátele, kteří ho dokonce na Zélandu navštívili.
"Vzal jsem Chinaski na rafty tady v Rotorui, jenže je to docela nebezpečná jízda a několik členů kapely z raftu vypadlo. Jeden byl asi třicet vteřin pod vodou. Říkal jsem si: Ježíši, takhle skončí Chinaski, to mě budou Češi nesnášet. Naštěstí přežil," vypráví Frank. Znal se také s Karlem Gottem, setkal se i s Martou Kubišovou. "Poslouchám taky třeba skupinu Jelen, Mirai nebo Helenu Vondráčkovou, její Sladké mámení se mi moc líbí," dodává.
Kromě toho, že se chce do Česka opět co nejdříve vrátit, má Frank ještě jeden plán. Společně s politickým vedením Rotoruy přemýšlí nad možností, že by se Karlovy Vary mohly v budoucnu stát sesterským městem Rotoruy. "Obě města spojuje geotermální aktivita, turismus i filmový festival. Tak uvidíme, jestli to vyjde," uzavírá Frank.
