"Dá se říct, že teď žiju svůj druhý život," říká fotografka Hitomi Satóová. "Když jsem byla mladší, vlastně jsem pořádně nevěděla, co chci. Vystudovala jsem tanec na univerzitě v Ochanomizu, ale zjistila jsem, že to pro mne asi nebude to pravé," popisuje svůj životní příběh.
"Pak jsem si řekla, že bych chtěla vidět svět. A tak jsem se stala letuškou. Ale nebylo to moje vysněné povolání. Vdala jsem se, narodily se mi dvě děti. Dovedete si představit, že mezi rodinu a práci se dělil všechen můj čas, vypráví. A v té době začala uvažovat o tom, že si splní své dávné přání - od malička totiž ráda fotila. "Fotoaparát jsme měli doma vždycky, můj tatínek totiž rád fotografoval," říká.
Jakmile děti povyrostly, rozhodla se, že začne studovat a zapsala se na školu vizuálních umění v Tokiu. "Řekla jsem si, že přišel čas a musím začít dělat něco sama pro sebe. Vždycky jsem přemýšlela o tom, jak žít svůj život lépe. Nechtěla jsem ztratit svůj sen a v přeneseném smyslu slova ani svůj život," vysvětluje.
"Studovat fotografii jsem začala před nějakými patnácti nebo sedmnácti lety," vypráví. Dnes je jejím dvěma dětem pětadvacet a sedmadvacet let a ona sama o sobě říká, že jako fotografka žije svůj druhý život. "Co bych poradila lidem, kteří uvažují o něčem podobném, i když ta změna není vůbec jednoduchá?" uvažuje chvíli nad otázkou. "Aby šli za svým snem. Ať přemýšlí o tom, že to je jejich život a měli by ho prožít po svém," řekne po chvíli.
Proč fotím Prahu? Je prostě krásná
Tématem jedné z fotografických knih, které Hitomi Satóová vydala, je Praha. Publikace se jmenuje Crossing Prague. Rozhodnutí fotit v české metropoli přišlo docela impulzivně, jak sama přiznává. "Koupila jsem si nový fotoaparát, konkrétně Leicu," vypráví. I to byl její sen, protože se stejnou značkou pracovaly její vzory: otec moderní fotožurnalistiky Henri Cartier Bresson, francouzský bouřlivák Robert Doisneau nebo jeden z nejznámějších japonských fotografů Ihei Kimura.
"A když jsem měla Leicu, hned mě napadlo, že musím jet do Prahy," vypráví Hitomi Satóová. "Vlastně ani nevím proč," směje se. "Prostě se mi spojila Leica a Praha, měly pro mne podobnou image, vyvolávaly ve mně stejný dojem."
V Praze fotila loni v létě asi týden - a město ji okouzlilo. "Pak jsem se vrátila do Tokia a majitel tamního Leica Store se mě zeptal, jestli bych tam moje fotky z Prahy nechtěla vystavit. Já jsem samozřejmě řekla ano. Na přípravu výstavy byl krátký čas, jen tři měsíce, ale všechno se to zvládlo. No a nakonec vyšla i kniha," říká fotografka.
Její výstavu v Tokiu viděli shodou okolností i lidé z japonské ambasády v Praze. "Byl to trochu komplikovaný příběh, ale výsledkem je, že teď vystavuji i v kavárně pražské Leica Gallery," říká fotografka Hitomi Satóová.
Miluje takzvanou street fotografii a fotila už v mnoha městech, od Tokia přes New York, Stockholm až po Havanu. Jak na ni působí Praha? "Je prostě moc krásná. Je tady nádherná architektura i atmosféra. Když jsem v Praze, cítím všechnu tu historii. Navíc se mi tu líbí hra světel a stínů v ulicích," vysvětluje.
Jak zachytit krátké okamžiky okouzlení
Při focení v Praze nevyhledávala žádná speciální místa. "Chci prostě fotit lidi, zajímají mě. "Nerada někde na něco čekám, místo pro mě není rozhodující. Ve městě jsem šťastná kdekoliv. Řídím se pocitem, emocemi, světlem…" popisuje.
A tak chodí po městě s fotoaparátem a čeká na to, čemu sama říká zázračné momenty každodenního života. "Je potřeba mít oči otevřené všude a za všech okolností, protože ty okamžiky malých zázraků, které se kolem nás dějí, jsou velmi krátké a je škoda o ně přijít," vysvětluje.
Když dostane otázku na to, jaký je podle ní recept na dobrou fotografii, rozpačitě se usměje. "To kdybych věděla! Taky se na to sama sebe pořád ptám. Ale myslím, že pro to, abyste vyfotili dobrou fotku, je potřeba mít ten wow pocit - pocit okouzlení z toho, co kolem sebe vidíte a co se kolem vás děje." Proto ráda fotografuje v cizině, kde je její vnímání zesílené a intenzivnější.
Její snímky z různých měst světa jsou momentálně k vidění v pražské Leica Gallery. Slavnostní vernisáž za její přítomnosti se odehraje ve středu 21. listopadu. Výstava, jejímž kurátorem je český fotograf Daniel Šperl, pak potrvá až do 7. ledna.
