Začneme v horské vesničce La Valle, která je součástí údolí Alta Badia. Je to část Dolomit, která se proslavila zručností místních truhlářů a osloví vás upravenými zvlněnými stráněmi s typickou tyrolskou architekturou včetně selských dvorů. La Valle je tak trochu stranou hlavního turistického hemžení a tak se v této oblasti ladinské zvyky a tradice dodržují více než jinde. Alta Badia je jedním z pěti dolomitských údolí, ve kterých místní lidé hovoří ladinštinou, tady prastarým románským jazykem zdejších horalů - Ladinů.

Colle Santa Lucia

Malá vesnička Colle Santa Lucia sice není žádným top turistickým místem, ale malé náměstí, několik historických domů a kostelík Colle Santa Lucia, odkud je krásný výhled na skalní uskupení Monte Pelmo, určitě stojí za zastávku a krátkou procházku. V uličkách bývá až neuvěřitelný klid, který si dokážu vždy příjemně vychutnat. Nezapomenu na jednu podzimní návštěvu! Okolní štíty byly celý den zahaleny do těžkých mraků a každou chvilku pršelo, když najednou malou skulinou v mracích na vesničku jemně zasvítilo a já měl to štěstí tam zrovna v ten okamžik být se svým fotoaparátem.

Santa Maddalena

Dalším překrásným místem,kam se spolu vypravíme, je vesnice Santa Maddalena, kterou nalezneme na konci údolí Funes. Kombinace skalních štítů přírodního parku Puez-Odle, hlubokého údolí a dvou malebných kostelů (Santa Maddalena a St. Johann) nabízí až neuvěřitelně kýčovité pohledy, které nemohou chybět v žádném prospektu o tomto regionu. Mám toto místo pro jeho malebnost velice rád a vůbec se nedivím, že sem míří každým rokem více a více fotografů.

Cortina d´Ampezzo

Cortina d´Ampezzo je romantické místo v samém srdci italských Dolomit (oblast Valle d' Ampezzo) a bylo by chybou jej nezmínit. Je to městečko, které je vklíněno mezi vysoké štíty, dosahující výšek nad 3000 m (Tofana 3244 m, Monte Cristallo 3221 m nebo Gruppo del Sorapiss 3205 m) a tak není divu, že se zde v roce 1956 konaly zimní olympijské hry. Podle dobových fotografií se toho v Cortině od té doby moc nezměnilo. Díky tomu má středisko úžasnou atmosféru, kterou si člověk vychutná nejlépe při procházce centrem, kterému dominuje pěší zóna Corso Italia s luxusními obchody. Součástí promenády je několikrát přestavěný farní kostel se 72 m vysokou věží.

Lago di Braies: Místo, na které určitě nezapomeňte

Samotnou kapitolou jsou dolomitská jezera různých velikostí a významu. Některá jsou v údolích, jiná ve vysokohorských partiích.

Pokud bych měl nějaká doporučit, určitě by mezi ně patřilo tyrkysově zbarvené jezero Lago di Braies (1496 m), které je vsazené mezi okolní vysoké štíty národního parku Parco Naturale Fanes-Senes-Braies a je pomyslnou perlou mezi jihotyrolskými jezery. Lze jej pohodlně obejít nebo si za horkého letního dne můžete půjčit loďku a pokochat se krásou jezera přímo z vodní hladiny. Pro fotografy je jeho návštěva přímo "povinností".

Lago di Carezza

Další pohádkově krásné jezero je Lago di Carezza (1534 m), které je opředeno bájemi o království mystického krále trpaslíků Laurina a jeho růžové zahradě, kterou dle pověsti zaklel. Od té doby je možné jeho růže pozorovat pouze v záři zapadajícího slunce v podobě skalního masivu. Ten bývá zapadajícím sluncem zabarven do rudé barvy a tím připomíná již zmíněnou zahradu růží. Bohužel na rozdíl od předchozího jezera se v tomto koupat nedá. Dokonce není ani možné se přiblížit k jeho břehu, což je ohromná škoda.

Lago Limedes

Lago Limedes (2171 m) je malé a relativně nevýrazné jezírko v blízkosti průsmyku Passo Falzarego. Není to takové turistické lákadlo jako předchozí dvě jezera, ale po fotografické stránce je naprosto úžasné. Při východu slunce se v jeho hladině krásně zrcadlí masiv Lagazuoi, při západu zase dominantní Tofana di Rozes a na opačné straně Averau. V jarních měsících se hladina často zvýší natolik, že se pak jezírko rozlije do okolní krajiny. Naopak na konci léta bývá zase téměř vyschlé a pokryté sytě zelenými řasami. Díky této své proměnlivosti dokáže vykouzlit pokaždé úplně jinou atmosféru.

Lago di Landro

Zajímavou zastávkou na trase Dobbiaco-Cortina d´Ampezzo může být jezero Lago di Landro (1406 m), které je doslova vklíněné do hlubokého údolí v Sextenské části Dolomit. V jeho hladině se dokážou krásně zrcadlit severní stěny velice členitého hřebenu Monte Cristallo. Díky mělkému profilu se v jarních měsících jezero často rozlévá do okolního lesního porostu. Při jedné červnové ranní návštěvě jezera jsem měl štěstí na přízemní mlhu, která v kombinaci s nasvětlenými špičkami štítů a částečným zrcadlením dodala místu až neuvěřitelně tajemnou atmosféru.

Lago d'Antorno

Cestou k asi nejnavštěvovanějšímu skalnímu uskupení Dolomit (Tre Cime di Lavaredo) budeme míjet menší jezero Lago d'Antorno (1866 m), od kterého se nám naskýtá výhled na jižní stěny Tre Cime di Lavaredo. Na opačné straně pohledu dominuje Gruppo del Sorapiss a směrem k východu se můžeme kochat až bizarními tvary masivu Cadini di Misurina. Pokud budete mít možnost, na chvilku se zde zastavte, určitě to stojí za to!

Lago di Misurina

Poslední jezero, které spolu navštívíme v této části Dolomit, je jezero Lago di Misurina (1745 m). Patří k jednomu z mnoha úchvatných míst v této oblasti. Ve vodní hladině se na jedné straně krásně zrcadlí mohutný skalní masiv Gruppo del Sorapiss a na opačné straně Tre Cime di Lavaredo. Bohužel se jedná o velice hojně navštěvované místo, které je součástí každého autobusového poznávacího zájezdu a tak zapomeňte na klid a pohodu, na kterou jste si zvykli u předchozích jezer.

Co říci závěrem dnešního putování? V příští třetím dílu povídání o Dolomitech si představíme některé zajímavé vrcholy a určitě také nevynecháme největší vysokohorskou pastvinu Evropy.