Zasněžená Praha. Připomeňte si její tiché kouzlo na snímcích Richarda Horáka

Zasněžená Praha. Připomeňte si její tiché kouzlo na snímcích Richarda Horáka
Věže kostela sv. Mikuláše na Starém Městě
Karlův most
Masarykovo nábřeží a Národní divadlo
Čertovka
Foto: Richard Horák
Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
24. 12. 2019 18:15
Jak vlastně vypadá zimní Praha pod sněhem? Přes Vánoce to asi neuvidíme, ale připomenout to mohou záběry fotografa Richarda Horáka. Za snímky Prahy získal tento autor prestižní ocenění QEP (Quality European Photographer), o které mohou usilovat profesionální fotografové z celého světa. Má také několik rad, kam se v metropoli vydat na klidnou vánoční procházku bez davů.

Richarde, jste rodilý Pražák, a navíc fotograf, který zná spoustu malebných zákoutí hlavního města. Máte nějakou radu, kam se vydat na vánoční procházku bez davů turistů?

Doporučil bych třeba vyhlídku u Strahovského kláštera, je tam naprosto famózní výhled na Prahu, a sám to tam mám moc rád. Nebo blízké Hradčanské náměstí, odkud je Praha také krásně vidět. A také bych se prošel Nerudovkou.

Ale tam asi bude spousta turistů…

Stejně důležité jako kam se vydat je také vědět, kdy se tam vydat. Když se chcete jít podívat po Praze a vidět ji hezkou, je to ideální po ránu. Teď to není tak zlé, stačí být na místě tak v sedm ráno. Od Strahovského kláštera uvidíte, jak se Praha probouzí. Když máte štěstí na počasí, je na horizontu vidět východ slunce. Ráno je tam božský klid, na rozdíl třeba od Karlova mostu, kde se chvilka bez lidí hledá velice těžce. Lidi už tam potkáte i v noci nebo hodně brzy ráno. 

Strahovský klášter je známý a vyhlídka od něj opravdu krásná. Ale co kdybyste měl poradit nějaké méně známé a přesto hezké místo?

Doporučil bych třeba ulici Na Kocourkách v Praze 6. Jde o starou dělnickou část Prahy, která se dochovala až do dnešní doby. Je to malebná úzká ulička, není moc dlouhá a končí malým náměstím. Jsou tam staré domky a lehce se to tam podobá Zlaté uličce.

Nebo bych poradil židovský hřbitov u žižkovské věže, ten je také krásný, i když není moc známý. 

Za snímky Prahy jste letos na podzim získal ocenění Quality European Photographer. Můžete ho trochu přiblížit? 

Abyste o něj mohli usilovat, musíte být členem Asociace profesionálních fotografů. Pak se můžete přihlásit do takzvané kvalifikace evropských fotografů, která bývá dvakrát ročně. Porota se sejde vždy v některém z evropských měst. Jsou tři úrovně: první je European Photographer (EP), druhá Quality European Photographer (QEP), a třetí Master Quality European Photographer (ta je nejvyšší). 

Co se tam hodnotí?
Pokud chcete získat ocenění QEP, je potřeba dodat dvanáct fotografií, které musí tvořit ucelený soubor. Já jsem vybral snímky Prahy a snažil jsem se je řadit tak, aby ukázaly město od východu do západu slunce. Výběr jsem konzultoval s několika známými českými fotografy, například se Stanislavem Pokorným, Janem Pohribným nebo Mariánem Benešem. Fotky se musí dodat komisi vytisknuté na tvrdé podložce. Letos na podzim komise zasedala u nás v Praze. Přihlásilo se 42 fotografů z celého světa, QEP nakonec obdrželo osmnáct z nich, včetně mne. 

Musel to být asi velký zážitek.
To byl. Porotců je pět, jsou to hodně známí světoví fotografové a to, že ocenili mé snímky, byl pro mě velký úspěch, měl jsem ohromnou radost. Porotci si fotografie velmi podrobně prohlédnou a pak hlasují. Mají klobouk, do kterého vhazují kartičky - buď ano, nebo ne. Výsledek nesmí být 3:2, ale minimálně 4:1. Když je poměr hlasů 3:2, nastane další kolo, ve kterém se porotci dohadují a snaží se ostatní přesvědčit tak, aby výsledek byl jednoznačný. Fotky musí mít takzvaný wow efekt, musí na první pohled překvapit, okouzlit, zaujmout, prostě zapůsobit. Bez toho nemají šanci. Porota chce, aby snímky měly "něco navíc". 

Snímky zimní Prahy, které jste vybral pro tento článek, jsou z té oceněné série?

Ne, série, kterou jsem vybral pro Aktuálně, je jiná, zaměřil jsem se v ní na snímky zachycující zimní atmosféru města. 

 

Právě se děje

Další zprávy