Na vernisáži byl ze tří výše uvedených autorů přítomen jen Antonín Tesař. Taras Kuščynskyj bohužel již není mezi námi a Jan Saudek nemohl z osobních důvodů přijít.
Kurátorkou expresivní výstavy je Daniela Mrázková. Ve spojitosti s vystavenými díly připomněla slova Maxima Gorského "bláznovství odvážných, toť moudrost života." Autoři se podle ní nebojí jít proti tradičnímu vnímání krásy ženského těla, nahoty a aktu. Pobuřují, vzpouzejí se proti konvencím, vyvolávají otázky. Skrze symboly vnějšího světa zobrazují své nitro, odrazy vnitřního světa.
Výstava, která na první pohled působí zcela nesourodě, je hned několika rovinami spojena v jeden rozsáhlý soubor. Propojení ženské krásy a erotiky v psychologické rovině jí dalo osobitý rozměr a nádech exkluzivity.
Díváte-li se na černobílé fotografie Tarase Kuščynského, uvidíte ohromnou dávku něhy a decentní erotiky. Vidíte prostotu a čistotu lidského těla komponovaného do nejkrásnějšího a nejpřirozenějšího prostředí. Volná příroda je pódiem pro symbolickou hru o lidské svobodě. Dnešnímu divákovi může jeho soubor připadat umírněný, srdečný a plně estetický, přesto ve své době dráždil.
Vedle něžného Kuščynského zde visí díla snad největšího ze všech tří provokatérů. Jan Saudek může být bezesporu označován za jednoho z nejkontroverznějších českých fotografů. Jeho práce byla prezentována primárně za hranicemi naší země. Krásně jeho dílo shrnula Daniela Mrázková, která řekla, že si Jan Saudek "dodnes nemůže být zcela jist tím, zda svůj vlastní život formoval podle představ a snů, které inscenoval, anebo zda jsou jeho fotografie odrazem života, který žil a žije".
Nesourodé trio uzavírá série fotografií Antonína Tesaře, která je charakteristická nenaplněnou touhou po obyčejné lidské rodině. Fotograf, který je poznamenám vlastním životním údělem, mnoha pobyty po nemocnicích a dotekem smrti, precizně inscenuje bizarní výjevy. Nenápadně poukazuje na fakt, že jsme jen součástí velkého soukolí. Volá po lásce, pochopení a citu.
Výstava Tesaře, Kuščynského a Saudka nepojednává o tradičním žánru aktu a o klasické kráse. Je o pocitech a názorech. Spojena je pravdou o tom, že nahota není cíl, ale prostředek. Společné pro všechny tři autory je i to, že fotili na klasický film. Saudek a Tesař pak své fotografie mistrně kolorují, aby kombinací dvou technik dosáhli opravdové výjimečnosti a nenahraditelnosti svých vizí.
