Mohl byste říci něco bližšího o fotce, která byla nedávno oceněna na soutěži v Sieně?

K té fotce i místu mám citový vztah. Tím osamoceným stromem jsem byl fascinován a navštěvoval ho vždy před úsvitem z počátku zimy. Měl jsem představu velmi jednoduché scény, kde je vše obestřeno mlhou, pouze silueta kmene a větví se odráží v klidné hladině vody. Kvůli silným dešťům byla však na počátku hladina vody příliš vysoká. Trvalo 3 týdny, než jsem se dočkal optimálních podmínek a mlhy, a jednoho rána jsem měl svou vysněnou scénu před sebou. Za tu dobu si s tím stromem vytvoříte vztah.

Snímek Martina Bišofa, oceněný na mezinárodní fotosoutěži v Sieně | Foto: Martin Bišof

Původně jste působil v IT, ale odešel jste a začal se živit fotografií. Kdy a jak jste k tomu přelomovému rozhodnutí dospěl?

Vždy jsem měl potřebu tvořit něco vizuálního. Moje první kroky vedly už od základní školy k 3D grafice, která mě hodně bavila. Poté jsem však začal studovat IT a vývoj software, a ačkoli jsem se na vysoké škole zaměřil na grafiku a multimédia, stále to bylo spíše o programování, nikoli o výtvarné stránce. Devět let studií IT mě předurčovalo začít pracovat pro nějaké nadnárodní korporace, což se také stalo. Po sedmi letech práce jsem už věděl, že tohle můj život nenaplňuje.

Je to přece jen závažné rozhodnutí, opustit (předpokládám dobře placenou) práci softwarového inženýra a začít se živit fotografií. Neměl jste z toho obavy?

Měl jsem z toho samozřejmě velké obavy. Myslím, že v práci, kterou jsem dělal, jsem byl úspěšný a plat byl více než dobrý. V IT branži se člověk, který má zkušenosti, může dostat na velmi nadstandardní ohodnocení. Je jasné, že nebylo lehké rozhodnout se hodit to všechno za hlavu a spolehnout se pouze na věc, která byla do té doby jen mým koníčkem.

Důležitou roli pro vás hraje Nový Zéland. Proč? 

Nový Zéland je právě to, co můj život změnilo. Před dvěma roky jsem dal výpověď v práci a odcestoval společně s přítelkyní do této nádherné a nespoutané krajiny. Oba dva milujeme cestování a chtěli jsme žít nomádským životem. Obklopeni fascinující přírodou jsme žili ze dne na den pouze s pár věcmi v autě a měli každou noc Mléčnou dráhu nad hlavou.

Konečně jsem se mohl naplno věnovat focení, a tak vznikla i oceněná fotografie "A Lone Tree". Během roku na cestách má člověk opravdu hodně času přemýšlet o tom, co od života očekává a kam směřuje.

Začali jsme dělat krátké workshopy pro fotografy přicházející na Zéland a přišla také nabídka fotit pro jednu exkluzivní cestovní kancelář a jejich magazín. Přestěhovat se z auta do nejluxusnějších hotelů a fotit místo ze země z helikoptéry byla velká zkušenost. Uskutečnil jsem tam potom ještě několik komerčních focení pro místní organizace a už jsem měl v hlavě plán na založení vlastní cestovní kanceláře zaměřené na fotografické expedice.

Šlo to pak všechno jednoduše, nebo jste někdy pochyboval, jestli jste udělal dobře?

Související

Devatenáct fotek pro hezčí den. Vítězové prestižní fotosoutěže v Sieně, mezi oceněnými je i Čech

19 fotografií

Návrat do České republiky nebyl úplně jednoduchý. Založit cestovní kancelář Inscape Photo Tours bylo velmi zdlouhavé a především v mezidobí byla situace složitá. Pomohlo mi organizování krátkých fotografických workshopů v Praze a také prodej obrazů. Teď už máme za sebou první fotoexpedici na Island, která se velmi vydařila, a také rozjíždím další projekty zaměřené na Česko.

Zpočátku jste prodával fotky přes fotobanky, dá se tím uživit?

S fotobankami to není jednoduché, ale za jistých okolností se tím uživit dá. Člověk, který je schopen vygenerovat pravidelně velké množství slušných fotografií, ilustrací či videí, má šanci. Já jsem však typ fotografa, který věnuje čas a úsilí jedné fotce namísto dvaceti, a tak to pro mě není. Pakliže se vaše fotografie ve fotobance neuchytí v prvních okamžicích, mizí většinou v zapomnění. Na fotobanky již sice dlouhodobě nenahrávám, mám tam ale i několik evergreenů zejména z Jižní Ameriky, kterých se prodaly tisíce licencí.

Dostal jsem v minulosti také nabídku na exkluzivní spolupráci s Getty Images, kde se fotografie prodávají za vysoké částky, avšak počet prodejů nebyl velký. Navíc se tam jako fotograf potýkáte s nízkými provizemi.

Co všechno teď obnáší váš život fotografa na volné noze?

Je to především práce s lidmi. Zaměřil jsem se na předávání svých znalostí a dovedností ostatním a baví mě vidět, jak rostou. Nabízím také krátké fotovýlety po Praze i prodej svých obrazů a licencí k fotografiím.

Největší důraz však v poslední době kladu na přípravu nových fotoexpedic do exotických destinací, jako je Nový Zéland, Island, Barma, Indie a další. Právě na nich můžu předat svým klientům maximum. Kromě toho, že poznají krásy a atmosféru těch zemí, posunou se i ve fotografii a v kreativním přístupu k ní. Učím je i úpravy fotek, protože vím, jak je to v současné době důležité.

Jakou roli přikládáte fotografické technice? Jste zastáncem přístupu, že špičkový fotoaparát je pro špičkovou fotku nezbytný, nebo naopak, že je v podstatě jedno, čím člověk fotí?

Jsem zastáncem názoru, že lepší fotoaparát lepšího fotografa neudělá. Není to technika, co nás limituje. Ty hranice jsou v nás a i podprůměrným fotoaparátem se dá udělat fantastická fotka. Ve většině případů technika nehraje roli v tom, o čem fotografie podle mého je - atmosféra, příběh, emoce. Fototechnice přikládám váhu až v momentě, kdy si je člověk vědom toho, že potřebuje vylepšit své fotky technicky - hezčí bokeh, ostřejší kresba, méně šumu, nebo když potřebuje tisknout hodně velké formáty.

Spousta lidí sní podobný sen, jako jste měl vy - odejít z práce, která je nenaplňuje, a živit se tím, co je baví (a nemusí jít samozřejmě jen o fotografy). Je něco, co byste jim poradil, pokud se rozhodnou to skutečně udělat?

Podle mého by měl každý dělat to, co ho naplňuje a v čem se cítí dobře. Myslím, že to jsou celkem důležité aspekty, když si uvědomím, kolik času v životě stráví člověk v zaměstnání. Pokud máte odhodlání a věříte ve svoje schopnosti, udělejte to. Kdybych měl sám určit, co bych udělal jinak v minulých letech, řekl bych, že jsem měl tu změnu udělat dříve.