"Kvůli tomu, že na Slovensku chybí autoři sociálního dokumentu, jsme se rozhodli oslovit fotografy z České republiky, jejichž tvorba je nám nejbližší - například Jindřich Štreita, Jaroslava Kučeru, Viktora Koláře, Karla Cudlína a další. Zároveň se pokoušíme ukázat lidem tvorbu světového expresivního dokumentu a na naší stránce najdou opravdu to nejlepší z jejich tvorby, říká Matúš Zajac.
Založit magazín Dofoto.sk se na Slovensku rozhodli loni a vytvořili tým složený z publicistů a novinářů, kteří se orientují v dané problematice. Úmrtí slovenského mistra dokumentu Tibora Huszára s sebou totiž přineslo i rostoucí nezájem o sociální fotografii jak ze strany kunsthistoriků, kurátorů, publicistů, tak i ze strany laické veřejnosti.
Druhým faktem, který ke vzniku projektu vedl, bylo zjištění, že se mnoha lidem začaly slévat dohromady pojmy portrét, reportáž a dokument. Cokoliv, co vyšlo v tisku a mělo rozsah delší než tři strany, jako by se rázem stávalo dokumentem. Aspirace na dokumentárního fotografa si tak začal dělat kdekdo. Osobní nasazení, vhled, psychologie, vytrvalost a touha po zpřístupnění čehosi za branou našeho zrakového vnímání jako by přestávaly existovat.
Podle zakladatelů magazínu Dofoto.sk kvalita byla mnohdy nahrazena kvantitou a ego převládalo nad sebereflexí. Dokumentu najednou hrozilo, že bude zařazen na příliš zjednodušující, dost možná i dehonestující úroveň. Bezvýznamné snímky bez špetky hlubšího vhledu se draly na povrch. Talent, píle, houževnatost a energie těch, kteří dokumentu zasvětili celý život, se staly čímsi nepodstatným.
Nelze říci, že se jednalo či jedná o globální fenomén. Hrstka zasvěcených se bude vždy zajímat o fotografii s přesahem, ale mnoho lidí si zvyklo na internet a sekundovou krásu servírovanou sociálními sítěmi. Začalo se zapomínat na opravdovost, kterou představuje dokumentární fotografie prezentovaná mnohdy jen v knihách či na výstavách.
Dlouhodobé projekty týkající se běžných okamžiků a všedních životů lidí kolem nás, které je sledovaly ze sociálního, psychologického, subjektivního či expresivního pohledu, začaly mizet. Jako kdyby svět kolem byl tvořen pouze válkou v Sýrii, utečenci, prezidenty Česka a Slovenska, Merkelovou či dokonalými fotografiemi krajin a módního pozlátka.
Běžný život se všemi problémy, které přináší, pomalu scházel z očí i z mysli. Slovensko, které dokumentu dává mnohem méně prostoru nežli Česko, však mezi sebou našlo skupinu lidí, která se rozhodla, že to změní. Skupina nadšenců a srdcařů v magazínu Dofoto.sk zvládla během krátké doby vydat mnoho zajímavých rozhovorů a esejů. Poskytli tak čtenářům příležitost naučit se číst v myšlenkách fotografů, nahlédnout do jejich způsobu vnímání a pochopit jejich motivaci, která je žene dál, aby nám i přes scházející finance či čas zprostředkovávali lidskost.
