Před čtvrtou odpoledne stojí před budovou Skiareálu Rokytnice ohromná cisterna. Ten typ, které běžně vídáme u benzinových pump, když se doplňují podzemní nádrže s palivem. Tady je to podobné. Doplňují se zásobníky, ze kterých pak tankují palivo rolby.
Za pár minut se zastaví vleky a ze sjezdovek sjedou poslední lyžaři. O půl páté už je slyšet nastartované motory několika rolb, které každý večer udržují zhruba 13 kilometrů sjezdovek. Za řízení nejnovějšího Prinothu Leitwolf usedá rolbař Roman Udatný, se kterým se vydám vyzkoušet, jak vypadá rolbařská směna.
Vzhůru k západu slunce na Lysé hoře
Vyjíždíme po sjezdovce směrem na Lysou horu. Dole mezi kopci už se stmívalo, ale nahoře na sjezdovkách je ještě světlo. Zatímco Praha nebo třeba Kladno byly celý den schované pod šedivou dekou mraků, v Rokytnici byla díky inverzi od rána až do večera azurově modrá obloha. A teď se chystá nádherný západ slunce.
Stojíme nahoře na Lysé, slunce před pár okamžiky zapadlo a bílá krajina se barví světlem, které už vychází jen zpoza obzoru. Musím přiznat, že takový začátek pracovní směny hned tak někdo nemá. Z výšky přes 1300 metrů nad mořem je teď v podvečer úchvatný pohled na horskou krajinu Krkonoš.
Jenže docela rychle přichází tma. A v té se budou rolbaři pohybovat po celou svou šichtu, která končí zhruba mezi půlnocí a druhou hodinou ranní.
Hodiny rozhrnování sněhových kup
Míříme k obrovským hromadám sněhu, které vytvořila sněžná děla. Rolbař je rozhrnuje, pár hromad trvá déle než hodinu. "Baví mě to, ale někdy toho má člověk už taky plné zuby," říká Roman Udatný. V horách se narodil, zná tady každý kámen a neměnil by. Města ho nelákají.
Je potřeba ukotvit rolbu na lano. Rolbař vystupuje a připevňuje ho k jednomu ze stromů. Lano na navijáku rolbě pomáhá pohybovat se na prudkých svazích. Když už pásy nezvládají utáhnout hromadu sněhu před radlicí a prohrabují, pomůže naviják.
"Lano na rolbách je dlouhé více než kilometr," vysvětluje Roman Udatný. I proto je potřeba brát velmi vážně varování a nepohybovat se po sjezdovkách, kde zrovna pracují rolbaři. Jednak můžete lano snadno přehlédnout, a navíc je tu i možnost (naštěstí jen malá), že by mohlo prasknout. Co by člověku mohlo udělat kilometr dlouhé napružené ocelové lano, když praskne, si jistě dokážete představit.
Po hodině práce jsme se neposunuli z místa - stále rozhrnujeme hromady sněhu ze sněžných děl. Ale po čase je přece jen hotovo. Nabíráme na radlici sněžné dělo (které má na sobě pro tyto případy speciální háky) a převážíme ho na jiné místo.
Požár, který nebyl
Pak se začínají ozývat vysílačky - blíží se osmá večer a rolbaři si dávají vědět, že vyrážejí na jednu z horských chat na společnou večeři. Hutná polévka zahřeje, pak přichází na řadu bramborový salát a sekaná. U jídla se řeší hlavně požár, který ve skutečnosti neexistuje, ale baví se o něm zřejmě celá Rokytnice.
Už po cestě na večeři se ozvala vysílačka: "Podívejte se, jestli někde nevidíte oheň, máme hlášený požár." Ze sjezdovek je vidět daleko, ale nic, co by připomínalo oheň, nevidíme. Stejně tak ostatní rolbaři. Jen v dálce pod svahy probleskují barevné majáčky hasičských aut. A pak u horské chaty potkáváme i hasiče.
Rolbaři zvoní telefon. "Nevíš, kde hoří?" ptají se známí. A pak se to ještě několikrát opakuje. Když to zazní asi popáté, parta rolbařů už se u stolu královsky baví. Naštěstí není po požáru ani stopy. "Nejspíš si někdo spletl sněžné dělo s ohněm, stává se to," vysvětlují planý poplach muži u stolu. Děla svítí a nasvícený proud sněhu může z dálky připomínat kouř.
Směna končí po půlnoci
Po večeři míříme dolů do areálu natankovat naftu. "Za poslední dva týdny tady rolby projely zhruba 18 tisíc litrů," říká Roman Udatný. Obvykle jezdí po sjezdovkách pět rolb zároveň, aby během večera stihly tratě upravit. Je devět večer, loučím se rolbařem a vystupuji. Dávno nastala úplná tma a fotky, které bych udělal, už by byly stále stejné. Svítící rolba na temném pozadí.
Rolbař startuje a s plnou nádrží vyráží opět nahoru. Spát jdu něco po půlnoci a z okna chaty slyším, jak se ze sjezdovek vracejí rolby. Pronikavé pípání, které se ozývá, když rolba couvá, nejde přeslechnout. Dnes tedy končí relativně brzy. Zítra je noční směna čeká zase. Jezdí se každý den.
Občas ještě jedna nebo dvě rolby vyrazí na tratě nad ránem, aby byly sjezdovky ideálně připravené.
V osm ráno se totiž rozjíždějí vleky a začíná další lyžařský den.
Fotoreportáž z rolby si prohlédněte ve fotogalerii na začátku článku.
