Fotograf Josef Vrážel (*1966) zná na Valašsku každý kout. Žije tam od dětství, narodil se v Karolince. Většina jeho fotografií pochází právě z tohoto městečka a několika okolních obcí, ležících vedle sebe v údolí Vsetínské Bečvy. Jde především o Nový Hrozenkov, Velké Karlovice, Huslenky a Halenkov. Vráželovy snímky zachycují autenticky tamní život, spjatý s přírodou mnohem více, než to znají lidé ve městech.
"Sám pro sebe jsem si vytýčil takovou hranici a řekl jsem si, že mimo Valašsko nebudu nic fotit," říká Vrážel. Má to svůj důvod. "Svoji domovinu důvěrně zná a miluje, což je vidět na jeho hluboce lidských fotografiích, které nejsou jen obyčejným dokumentem, ale jsou to dokonale komponované obrazy plné dějů, prožitků a vůní kraje, kde je pevně ukotvený a odkud, jak sám říká, nikdy neodejde," říká kurátor výstavy v Leica Gallery Jaroslav Kučera.
Dokumentární fotografie láká Josefa Vrážela tím, že má díky ní možnost poznávat mnoho zajímavých lidí a jejich příběhy. "Rád si povídám, setkávání s nimi mě obohacuje," říká. Fotografií se podobně jako mnoho jiných výborných českých dokumentárních fotografů neživí, pracuje u číslicově řízených obráběcích strojů.
"O profesionálním fotografování jsem uvažoval, a už jsem byl dokonce připravený udělat tu změnu, ale přišel covid, všechno zastavil a já jsem to přijal jako znamení, že to asi není moje cesta," říká Vrážel.
Na výstavě v pražské Leica Gallery je k vidění více než 70 fotografií Josefa Vrážela. Většina z nich je z posledních let.
Příběh souseda, kterému shořel dům
Jeden ze snímků například zachycuje muže, který se dívá na požár vlastního domu. "Bydlel v sousedství. Žil sám v domku, hromadil tam věci a odpad. Občas jsem si s ním šel popovídat. Nemyl se, mluvil sám se sebou a vykal si. Občas seděl před domkem a střílel na potkany vzduchovkou. Měl barák plný hader, které vyhrabal z popelnic," popisuje Vrážel.
Jednou bylo podivínskému sousedovi zima a nedařilo se mu zatopit v kamnech. Aby si to usnadnil, nalil do nich benzin. "V místnosti byla vrstva hader až po kolena, blaflo to a sotva stačil utéct ven. Stál bosý před domem, díval se na hasiče, jak likvidují požár, a celou dobu se smál. Pak najednou přestal, ztuhnul - byl to okamžik, kdy si zřejmě uvědomil realitu," vypráví Josef Vrážel. A právě ten okamžik je zachycen na jeho snímku.
O holčičce ve vesnické chalupě
Na jedné z fotografií je zase zachycena holčička na nočníku ve vesnické chalupě. Kolem ní je několik koz. Dříve by se nad takovým snímkem nikdo nepozastavil. "Dnes člověk uvažuje, jestli je to vůbec vhodné fotografovat. Když jsem ten snímek pořídil, měl jsem z něj radost. Bavil jsem se s maminkou té holčičky - oni jsou rádi, že je fotografuji - a ta zpočátku říkala, že na internet bych to dávat nemusel," říká Vrážel. Po nějaké době se však podle jeho slov postoj maminky změnil a s použitím fotografie souhlasila.
Vesnice je přirozené prostředí, říká fotograf
Vesnice je z pohledu Josefa Vrážela zdravé a přirozené prostředí. A zatímco lidé z měst vnímají třeba tradiční zabíjačku jako téměř barbarský zvyk, on to cítí docela jinak. "Nevidím v tom nic špatného. Vím, jak se můj dědeček a babička starali o dobytek. S láskou ho vychovali k tomu, aby ho snědli. A my se dneska najednou tváříme, že to je špatně," diví se. V galerii se o tom před jeho fotografiemi rozhořela debata, která nakonec vyústila v závěr, že problém je spíš v tom, že masa konzumuje zbytečně mnoho a že zvířata zabíjíme průmyslově.
Jako kluk přefocoval plakáty skupiny Kiss
"Doma nikdo nefotil, naučil jsem se to ve školním fotokroužku. Měli jsme tehdy skvělého učitele matematiky a právě on ten kroužek vedl," vzpomíná Vrážel. Bylo to ještě hluboko za bývalého režimu, se všemi jeho dnes už zapomenutými doprovodnými jevy.
Jeden z nich fotograf Josef jen tak mimochodem připomněl: "Jako děti jsme ve školní fotokomoře mimo jiné přefotografovávali plakáty Kissáků, zvětšovali jsme je na formát A4 a pak jsme je prodávali spolužákům za deset korun. Tak jsme kšeftovali," směje se.
Zpočátku ho okouzlily hory, v jejichž prostředí vyrůstal, a začínal jako krajinářský fotograf. Po vojně s fotografováním přestal a věnoval se jiným zájmům. "Vrátil jsem se k tomu až mnohem později a intenzivně fotím zhruba posledních patnáct let," říká. Nejprve se vrátil ke krajině, ale měl pocit, jako by jen opakoval to, co už vyfotografoval dříve. "Jako bych vykrádal sám sebe," popisuje pocit, který z toho měl. "Potom jsem začal fotit lidi a zjistil jsem, že je to téma, ve kterém pořád objevuji něco nového a které se mi asi nikdy nevyčerpá."
Jinde bych asi fotit nedokázal, říká
"Asi bych nebyl schopen dobře fotografovat v žádné cizí zemi. Pro mě je komunikace s lidmi důležitá. Nejlepší je fotit doma," říká Vrážel.
"Na Valašsku i jinde na Moravě a ve Slezsku bylo a je více skvělých fotografů - namátkou Jindřich Štreit, Gustav Aulehla, ostravský Viktor Kolář nebo Jaroslav Pulicar. Přesto se domnívám, že právě Jožka (jinak mu přátelé neřikají) je nejryzejší. S trpělivostí a citem dokáže mezi svými rodáky vykouzlit v jakékoliv situaci nádhernou fotku. Zdá se, že mu bylo shůry dáno, on toho dokáže plně využít," konstatuje kurátor (a zároveň špičkový český dokumentární fotograf) Jaroslav Kučera.
Josef Vrážel
se narodil 25. srpna 1966 v Karolince, kde doposud žije. Maturoval v roce 1985 na Střední průmyslové škole strojnické ve Vsetíně. Fotografii se začal věnovat na základní škole. Po vojenské službě u něj začaly převažovat jiné zájmy koníčky a k fotografii se vrátil znovu kolem roku 2005. nyní pracuje především na dlouhodobých projektech, které mu umožňují kontinuitu a hlubší vhled do tématu. Hlavní inspirací je mu kraj, kde se se narodil a žije: Horní Vsacko a jeho obyvatelé. Jeho práci můžete sledovat zde: www.josefvrazel.cz
"Nechci fotit tajně, aby o mně lidé nevěděli. Já mám jinou strategii, možná složitější, ale pro mě čistou a jasnou. Musím s lidmi, které chci fotit, navázat takový kontakt, aby mě přestali vnímat jako fotografa, aby mě považovali za součást toho daného okamžiku, dané události. Takže s nimi mluvím, povídáme si, musíme se dostat na stejnou vlnu. Pak teprve mohu udělat opravdu autentické snímky. Mnohdy se stane, že zůstane jen u toho povídání. Někdy mám pocit, že právě to je na focení nejkrásnější," říká Vrážel.
O výstavě: Josef Vrážel: Valašsko, domov můj. Leica Gallery Praha, kurátor Jaroslav Kučera. Výstava potrvá do 3. března.
