Málokdo tuší, že na území dnešní České republiky žila v 18. století celebrita evropského významu, o které si v dopisech psali králové, šlechta a třeba i filozof Voltaire. Muž, který se podle historiků s největší pravděpodobností výrazně podílel na přípravách velkolepé svatby císařovny Marie Terezie. Bavič, milovník ohňostrojů a krásných žen, hýřil a hejsek - hrabě Albert Hodic.
Albert Hodic (1706 - 1778)
Vzdělaný šlechtic, absolvoval několik škol a uměl výtečně několik jazyků.
Působil mimo jiné u dvora Marie Terezie.
Pohledný muž atletické postavy, který měl ohromné charisma - ale také touhu hýřit a rozhazovat peníze, takže se stále topil v dluzích.
Ve svých osmadvaceti si vzal padesátiletou vdovu Sophii von Sachsen Weisenfels, která měla podobnou povahu jako on.
Pojďme se podívat za tajemstvím jeho zámku ve Slezských Rudolticích, který byl pro tehdejší šlechtu něčím, co bychom dnes nazvali třeba Disneylandem pro dospělé. Návštěvou tam byl zcela nadšený třeba pruský král Fridrich II., který pak tvrdil, že si užil větší zábavu než u dvora ruské carevny Kateřiny II. Veliké.
Po angažmá u dvora Marie Terezie se Hodic stáhl na rodný zámek i se svou životní láskou Sofií von Sachsen-Weisenfels. (Osmadvacetiletý mladík a krásná padesátiletá vdova se vzali tajně, on byl totiž katolík a ona protestantka.) Měli se starým sídlem velkolepý plán. Udělat z něj druhé Versailles. A kupodivu se jim to v podstatě povedlo. Takto vypadal zámek v dobách největší slávy:
Návštěvy vítaly výstřely z šesti kanonů
"Před vchodem nechal vybudovat hvězdicovou baštu a obsadil ji kanony, jejichž výstřely ohlašovaly příjezd vzácných návštěv," popsal historik Milan Myška styl, jakým na zámku Hodic vítal přijíždějící hosty. Zámkem se zabývá ve vědecké publikaci Hrabě Hodic a jeho svět.
Podle Myškových zjištění byly v přízemí zámku dílny řemeslníků a ateliery umělců, čtyři kuchyně, spižírny a sklepy. Ve sklepě byl pro pobavení hostů zřízen také umělý důl, kde před návštěvami hráli někteří z Hodicových poddaných horníky.
První patro bylo obytné, kromě pokojů hraběte a hraběnky tam byla například také jídelna. Před tou stávali dva muži oblečení jako starořímští válečníci - ve zbroji, se štíty a kopími.
Profesor Sulzer, účastník jedné ze zámeckých slavností, si zážitky z jídelny pochvaloval: "Večeře byla neuvěřitelně veselá, mladé zpěvačky nás bavily roztomilými písněmi až do půlnoci. Jejich plná poprsí a plíce byly ještě více okouzlující než jejich hlasy."
Hodicovy slavnosti lákaly šlechtu z celé Evropy. "Hody a tance, ohněstroje, činohry a zpěvohry k jejich poctě se konaly, ano, i obřady kněžích pohanských představovaly," popisuje slavné období zámku třeba F. B. Mikovec v časopise Lumír z roku 1852.
Bizarní pokoje a alchymistická dílna
Kromě jídelny byl v patře například také zrcadlový pokoj, kde si šlechtičny upravovaly garderobu. Kousek od něj se nacházel pozoruhodný pokoj přátelství. "Byl tam oltář s bustou Marie Terezie, byl obepnut umělými větvemi stromů, na nichž seděly drobné sošky ptáků, z jejichž zobáčků tryskala voda," popisuje Myška. Před oltářem drželi čestnou stráž dva vousatí granátníci. V pokoji byla také socha pruského krále Fridricha II. (toho, se kterým Marie Terezie válčila).
Tip pro fotografy
Jeden z nejhezčích pohledů na Hodicův zámek ve Slezských Rudlticích je od rybníčku, ležícího napravo od zámku.
Hrabě měl také ohromnou knihovnu s několika tisíci svazků. Byla vyzdobena malbami čínských a indických božstev a hieroglyfickými nápisy. Pod nimi se rýsovaly postavy egyptského boha Osirida, vládce podsvětí, a Isis, jeho manželky.
Na zámku byla též alchymistická laboratoř, kde se připravovaly hlavně výbušniny pro ohňostroje a léčivé Hodicovy kapky proti zimnici. Podařilo se jí také vyvinout slitinu, která barvou připomínala zlato. Díky tomu hrabě ohromoval návštěvníky záplavou "pozlacených" předmětů.
V zahradách tančily a zpívaly nymfy a pluly gondoly
Největší chloubou hraběte Hodice však byly jeho rozlehlé parky a zahrady. Podle průvodkyně ze zámku zabíraly celkovou plochu zhruba třikrát jeden kilometr.
"Zde strměly na uměle sestavené skále nové zříceniny gotického hradu a na pahorku vedle byl chrám čínský, nedaleko zase byzantinská kaplička Božího hrobu, věrně podle vzoru oné Jeruzalemské vystavěná. Blízko poustevny mechem pokryté byla indická pagoda postavena," popisuje park časopis Lumír.
V parku bylo několik umělých jezer, která byla propojena vodními kanály, po nichž jezdily gondoly. V dobách slavností na březích tančily a zpívaly Hodicovy poddané převlečené za vodní nymfy a proháněli je tam satyrové, taktéž Hodicovi poddaní v kostýmech. Všude byly fontány, vodotrysky a zábavné "vodní stroje", které Hodic sám konstruoval.
Největší část zámeckého parku zabírala Arkadie, idylická pastýřská krajina, která měla připomínat Ovidiova díla. Pásla se tam stáda ušlechtilých ovcí, krav a koz. Pastvinou protékal potůček. Pokud byla na zámku návštěva, Hodic do Arkadie vyslal poddané převlečené za ovčáky a pasačky.
Jak píše historik Myška, byly to "sličné mladé dívky z Hodicových vesnic, oděné do bílých říz a bohatých zlatobílých paruk". Hosty bavily mimo jiné zpěvem žertovných pastýřských písní. A nebylo jich jen pár - když v roce 1778 inventarizovali Hodicův majetek, nalezli 80 krojů pro pastýře a pasačky.
Krávy měly v chlévě zrcadla a pozlacené stropy
Uprostřed pastvin stál malý chrám, kde věštkyně předvídala hostům budoucnost. "Součástí Arkadie, která uváděla návštěvníky v úžas, byl takzvaný Dafnin dvůr," píše Myška. Byl to čisťounký chlév, stěny byly vyzdobeny květy a visela na nich zrcadla. Klenba byla "pozlacená" a krávy jedly vybrané vonné byliny z mramorových mušlí. Jejich mléko (dnes bychom řekli biomléko) sloužilo jako pochoutka pro urozené návštěvníky.
Nedaleko byl podle Myšky háj filozofů - hluboký temný dubový les. Na stromech byly rozvěšeny tabule s filozofickými citáty. Vedla tudy cesta ke druidskému chrámu. V době návštěv tam byly k vidění i druidští kněží, odění v dlouhých soukenných řízách.
V zahradě bylo i město trpaslíků. Hrály je děti poddaných
Ohromnou atrakcí pro tehdejší šlechtu bylo miniaturní městečko Mildeno. Hodic ho v parku vybudoval zřejmě inspirován četbou Gulliverových cest. Byl tam zmenšený kostel, královský palác, ulice, domy, tržiště. Liliputány v době návštěv hráli poddaní - tedy lépe řečeno jejich děti. V inventáři zámku bylo podle historiků zhruba 60 krojů pro tyto trpaslíky a další desítky uniforem pro "pygmejskou gardu", která před šlechtickými návštěvami předváděla vojenské přehlídky. Viděl ji i Fridrich II. a prý ho velmi pobavila a rozveselila.
Vrcholem všeho byl harém
Poté, co zemřela Hodicova životní láska Sofie, vybudoval si na zámku i harém. Sídlil v budově postavené na umělém ostrůvku uprostřed jednoho z jezírek v parku. V harému přebývaly poddané dívky, které v dětství osiřely a byly pak vychovávány k účasti na zámeckých slavnostech - jako herečky, hudebnice či tanečnice.
Otevírací doba zámku
Všechny potřebné informace najdete na webových stránkách zámku: www.slezskerudoltice.cz/zamek-slezske-rudoltice/
Šlo ale o skutečný harém? Podle oslavné básně, kterou sepsal pruský král Fridrich II., se zdá, že ano. Posuďte sami: "Ale což mohu mlčet o herečkách, těch vestálkách, které nejsou bez zkušeností a které předvádějíce své půvaby a vnady usilují, jak se zdá, o čest vaší náruče? Tento serail krásek, které vytvářejí divadelní role, miluje jen svého sultána a ctí jeho vůli."
A kdybyste byli stále na pochybách, báseň pokračuje těmito slovy: "Ale ten líbezný den se chýlí ke konci, aby ho završil tak, jak jej začal, můj hrabě si ve svém oddaném lidu vybere patnáctileté poupě. Bohové, jak byla krásná… ta mu této noci bude společnicí."
Fenomenální zámecká kapela a divadelní soubor
Hudba, divadelní hry, ohňostroje, hostiny. To vše vyžadovalo množství vyškoleného personálu. Hrabě Hodic si ho vychoval z poddaných. Vytvořil z nich zámecký orchestr i divadelní soubor. Nebyli to však žádní amatéři, Hodic ty nejtalentovanější z nich nechal vyškolit tehdejšími špičkovými hudebníky a divadelníky.
"Každý člověk se může stát hercem nebo tanečníkem, pokud je dobře urostlý. Ukáže-li se, že je nevzdělatelný v těchto uměních, tak ho vrátím zpět do kuchyně nebo do chléva," říkával Hodic. Umělecký personál zámku čítal podle svědků až 90 osob.
Poté, co Hodic zkrachoval, uplatnila se řada herců a zpěváků ve známých evropských divadlech a operních domech. Třeba Anna Maria Stormeková (provdaná Hankeová) se po vyškolení a účinkování v Rudolticích stala hvězdou opery v Brně, Varšavě, Vratislavi, Berlíně a Hamburku. Elsa Springerová se ve Vídni stala zpěvačkou Dvorního divadla.
Velkolepou zábavu zakončil velkolepý krach
Hodic si od mládí nedělal příliš starostí s financemi a téměř permanentně mu chyběly peníze na jeho rozmařilý životní styl. Není proto žádný div, že stavba zahrad a velkolepé slavnosti vedly k astronomickým dluhům. Nakonec o zámek přišel a musel odejít do Postupimi, kde dožil v ústraní pod ochranou krále Fridricha II. Je pochován společně s manželkou Sofií v kostele sv. Kateřiny ve Slezských Rudolticích.
