Miloslav Kubeš byl filosof a zapálený amatérský fotograf. Jeho práci dnes pomáhá objevovat a propagovat fotograf a kameraman Daniel Šperl. "K panu Kubešovi jsem se kdysi dostal úplnou náhodou. Během studií na FAMU jsem potřeboval s někým zkonzultovat seminární práci z filosofie a kamarád mi ho doporučil," říká.

Bavili se tehdy z filosofického pohledu o věcech, jako jsou láska, přátelství, radost nebo smutek. "On si pro ilustraci připravil pár svých fotografií. Jednu z nich jsem pak několik let nosil v hlavě," říká Daniel Šperl. Po čase se rozhodl napsat Kubešovi dopis, že by od něj rád získal zvětšeninu. Snímek popsal tak, jak si ho pamatoval. 

"Odepsal mi, ať přijedu, že fotografii připraví. Ale když jsem za ním dorazil, nebyl to ten snímek, který jsem myslel. Otevřel proto spíž ve svém panelákovém bytě  a začal vyndávat krabice se zvětšeninami 30×40 centimetrů. Když se jimi začal probírat, zjistil jsem, že těch pokladů je mezi jeho snímky mnohem více. Uvědomil jsem si, že to není obyčejný amatérský archiv," popisuje Šperl. Postupně získal fotografovu důvěru a za tři roky prošel zhruba deset tisíc záběrů, pořízených na kinofilm nebo Flexaretem na film 6×6. 

Co bylo na snímcích Miloslava Kubeše tak výjimečné? "Jednoznačně jeho přístup. Byl filosof, vždycky si připravil nějakou otázku a tu pak fotografoval. Třeba smutek uprostřed zábavy nebo nudu uprostřed akce. A jeho velkým tématem byly nejrůznější projevy konzumní společnosti," konstatuje Dan Šperl.

Například na právě probíhající výstavě v Cafe Prostoru_ v Národní technické knihovně v Praze je k vidění fotografie zachycující muže a ženu, jak pojídají párky a stojí přitom na hromadě odpadků. "Hledal pro své snímky ty svoje Homo konzumens, jak jim říkal," konstatuje Šperl. 

Kubešovy dokumentární snímky života pocházejí především z Prahy. "Jde většinou o šedesátá léta, ale přesná datace je obtížná, pan Kubeš sám si to sám nepamatoval a jeho archiv nebyl natolik systematicky vedený, aby se to z něj dalo vyčíst.  Některé snímky se dají určit podle stáří jeho dcery, pokud na nich  je, některé třeba podle dat na plakátech. Často se objevuje rok 1964 nebo 1966," uvádí Daniel Šperl. 

Podle něj patří Kubeš mezi fotografy, kteří si zaslouží mnohem více pozornosti, než se jim zatím dostává, a přirovnává ho k Vivien Maierové (náhlý objev celoživotního díla této americké fotografky v roce 2008 zcela uchvátil fotografický svět).

Daniel Šperl byl už kurátorem několika Kubešových výstav, a to i v cizině. "Zvláště ty v nizozemském Masstrichtu a v japonském Tokiu měly velký ohlas," říká.

Miloslav Kubeš (1927-2008)
byl český filosof a fotograf. Pocházel z jihočeské vesnice Bošilec. Vyučil se zedníkem, pak ale vystudoval filozofii. Do roku 1968 byl docentem na vysoké škole, pak "šel k lopatě", jak sám říkal. Fotografovat začal hned po válce,  nejprve rodný kraj a krajinu, pak i lidi ve městě. Snažil se hledat kontrasty v životě člověka tehdejší doby. Hlavními tématy jeho fotografií se staly osamělost uprostřed davu a nuda uprostřed zábavy. Zcela nadčasově a nadnárodně pojímá Kubeš člověka typu Homo konzumens, neboli člověka pohlceného spotřební společností. V šedesátých letech pravidelně publikoval teoretické texty týkající se výtvarného umění a fotografie na stránkách čtvrtletníku Revue fotografie. 

O výstavě

• Miloslav Kubeš: Člověče, kdo jsi?
• Cafe Prostoru_, Národní technická knihovna v Praze
• Výstava potrvá do konce října
• Kurátor: Daniel Šperl
• Web se snímky Miloslava Kubeše: danielsperl.wixsite.com/miloslavkubes/galerie